Alexandra Kollontajová

Alexandra Michailovna „Šura“ Kollontajová (Алекса́ндра Миха́йловна Коллонта́й — rozená Domontovičová, Домонто́вич) (31. března 1872 – 9. března 1952 byla ruská komunistická revolucionářka. Nejdříve byla členkou strany menševiků, v roce 1915 přestoupila k bolševikům. V roce 1923 se stala sovětskou diplomatickou zástupkyní v Norsku, čímž se stala první ženou na světě v diplomatických službách. Byla také propagátorkou volné lásky.

Alexandra Kollontajová
Rodné jménoАлекса́ндра Миха́йловна Домонто́вич
Narození31. března 1872
Petrohrad
Úmrtí9. března 1952 (ve věku 79 let)
Moskva
Příčina úmrtínemoc
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Alma materUniverzita v Curychu
Povolánípolitička, diplomatka, feministka, spisovatelka, politický teoretik a people's commissar
OceněníLeninův řád
Řád svatého Olafa
Řád rudého praporu práce
Řád aztéckého orla
Politické stranyRuská sociálně demokratická dělnická strana
Komunistická strana Sovětského svazu
ChoťPavel Dybenko
RodičeMichail Domontovič
PříbuzníYevgeniya Mravina (polorodá sestra z matčiny strany)
Jevgenij Mravinskij (synovec)
Funkceministr (1917–1918)
člen Všeruského ústavodárného shromáždění (1918)
Chargé d'affaires (1924)
zplnomocněný ministr (1924–1943)
velvyslanec (1943–1945)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Michail Domontovič
1. manžel Vladimir Kollontaj
2. manžel Pavel Dybenko

Život

Narodila se v březnu 1872 jako dcera vysoce postaveného generála ruské armády a finské selky. V sedmnácti se odmítla stát ženou mladého generáladjutanta cara Alexandra III. a v roce 1893 se provdala za inženýra Vladimíra Kollontaje. Porodila mu syna a po 4 letech se rozvedla.

V roce 1897 odjela do Švýcarska, kde na univerzitě vystudovala ekonomiku a statistiku, později odjela do Londýna, kde poznala socialistu Webba, a následně pak do Berlína, kde se seznámila s Kautským a Luxemburgovou. V té době se její bývalý manžel podruhé oženil a jeho nová žena přijala jejího syna za vlastního.

Alexandra se po vyřešení rodinných problémů začala plně věnovat práci v Sociálně demokratické dělnické straně Ruska a záhy se dostala do jejího vedení. Lavírovala mezi menševiky a bolševiky, ale Lenin ji přesvědčil a v roce 1915 přešla k bolševikům. V červnu 1917 byla po prvním pokusu bolševiků o převzetí moci zatčena a nakrátko uvězněna. Ale po Říjnové revoluci, jíž se sama aktivně zúčastnila, se stala lidovou komisařkou (ministryní) sociálního zabezpečení. Po revoluci si vzala vojenského činitele a předsedu Centrobaltu Pavla Dybenka, s nímž se roku 1922 rozvedla. Na stranických sjezdech prosazovala radikální feministické řešení „ženské otázky“, v roce 1920 založila oddělení žen při ÚV KSR(b). 4. října 1922 se stala první sovětskou a ruskou diplomatkou vůbec, když byla jmenována zplnomocněnou zástupkyní sovětské vlády v Norsku. V září 1926 byla vyslána jako diplomatka do Mexika, ale kvůli zdravotním potížím s tamním klimatem se téhož roku vrátila do Norska.

30. října 1930 se A. M. Kollontajová stala jako první žena v této funkci na světě, vyslankyní (od roku 1943 velvyslankyní) Sovětského svazu ve Švédském království. Zde v diplomatických službách vykonala mnoho pro zachování neutrality Švédska v druhé světové válce. Měla rovněž významný podíl na zprostředkování příměří mezi Moskvou a Finskem v roce 1940 a také na vystoupení Finska z hitlerovské Osy v roce 1944.

Při neúnavné práci se těžce roznemohla na levou ruku i nohu a 18. března 1945 svou misi ve Stockholmu ukončila. Nadále však, jako konzultantka, pracovala pro ministerstvo zahraničí, a to prakticky až do své smrti 9. března 1952

  • Alexandra Kollontajová na poštovní známce z roku 1972
  • Alexandra Kollontajová

Dílo
Překlady do češtiny
  • Alexandra Michajlovna Kollontajova. Cestu okřídlenému erosu! Praha: Družstevní nakladatelství "Kniha", 1925.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.