Městské divadlo Kladno

Část významnějších hrobů byla přenesena na nový centrální kladenský hřbitov, zbytek hrobů zůstal v parku a pod divadlem. v Roce 2015 byla při rekonstrukci archeology prozkoumána část hrobů zasažených stavebními pracemi např. pod hledištěm, část pod jevištěm rekonstruována nebyla.

Soubor:

Od roku 2016 je po rekonstrukci na stropě hlediště hvězdná obloha a výmalba je tmavší. Vstupní dveře byly doplněny vitrážemi s kladenskými motivy, u šaten byly zachovány secesně artdecové rohy.[1]

Jeviště Hlavního sálu je vybaveno oponou od Josefa Weniga, kterou divadlu věnovala v roce 1929 Městská spořitelna. V roce 2016 prošla půlroční rekonstrukcí.[1]

První ochotnické divadelní spolky

Soubor:

V roce 1964 divadlo v Kladně opět změnilo zřizovatele, kterým se stal krajský národní výbor.[2] Do funkce ředitele se po sedmnácti letech vrátil Antonín Dvořák. Ten v té době současně řídil kladenské divadlo a jeho plánem bylo sloučení všech středočeských divadel, k němuž nikdy nedošlo.[3] Bylo však rozhodnuto o sloučení mladoboleslavského a kladenského divadla do jednoho celku pod názvem Divadlo Jaroslava Průchy Kladno – Mladá Boleslav. Posledními vlastními inscenacemi v Mladé Boleslavi byly v roce 1966 hry Hadrián z Římsů (Klicpera) a Tlustý anděl z Rouenu (Hochwälder). Po dobu 28 let sídlilo ředitelství a administrativa divadla v Kladně, společný byl i soubor a program divadla bez jakýchkoli místních odlišností. Mladoboleslavské divadlo fungovalo pouze jako pobočná scéna, za sezónu se zde odehrávaly v průměru jen 2 až 3 premiéry.[2] V roce 1968 začaly probíhat diskuze o možném navrácení samostatného profesionálního souboru do Mladé Boleslavi, pozornost od tohoto tématu však odvedla srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa.[4] Snížení počtu představení profesionálního souboru v Mladé Boleslavi kompenzovaly zájezdy pražských divadel (týden Městských divadel pražských v září 1967), často zde vystupoval Miroslav Horníček a ochotnický soubor Kolár. Návštěvnost divadla byla poměrně vysoká, průměrně se každého představení zúčastnilo 370 diváků.[5] Po odchodu Antonína Dvořáka do Československé televize v roce 1970 působili ve funkci ředitele divadla postupně Jiří Dohnal, Václav Charvát, Karel Linc a Vlastimil Čaněk.[3]

21. listopadu 1989 se v mladoboleslavském divadle konal slavnostní večer při příležitosti 80. výročí budovy divadla, během kterého herci nečekaně přednesli prohlášení odsuzující zásah proti studentským demonstracím 17. listopadu.[6] V průběhu sametové revoluce pořádal soubor improvizovaná shromáždění před budovou divadla a na Leninově náměstí (dnešní náměstí Republiky).[7] Po zrušení krajů v roce 1990 provozovala divadlo společně města Kladno a Mladá Boleslav spolu s příslušnými okresy pod názvem Středočeské divadlo Kladno a Mladá Boleslav. Ředitelem divadla se stal Jaroslav Toť. Tato společná správa však byla náročná na financování a Mladá Boleslav usilovala o osamostatnění svého divadla.[2] K publikaci tohoto záměru poprvé oficiálně došlo 28. září 1993, jako datum zániku Středočeského divadla byl stanoven červen 1994. Na přelomu let 1993 a 1994 proběhlo výběrové řízení na pozici ředitele městského divadla, v němž zvítězil Mgr. František Skřípek. Uměleckým šéfem se stal jeho spolupracovník Josef Kettner. Poslední představení původního divadla se v Mladé Boleslavi odehrálo 16. června 1994 (Kishonův Oddací list).[8]

Součástí rekonstrukce městského divadla financované městem i z evropských dotací byly také dvě divadelní scény a dvě nové.

• Hlavní sál
• Malý sál / malá scéna / zkušeba / baleťák (užívané názvy)
• Divadelní kavárna
• Venkovní scéna

• Divadlo Jaroslava Průchy

přírodní divadla v okolí Kladna[9]

• „přírodní divadlo Doksy“
• „přírodní divadlo v Hnidousech u mlýna“
• „přírodního divadla na Barré“ u Motyčína
• „motyčínské divadlo Na Dunderce“
• „divadlo Na Bílých vrškách“ na okraji Rozdělova
• „přírodní divadlo na Valdeku“ u Braškova
• „přírodní divadlo ve Smečně“
• „zahrada zámku Kladno“ — dosud se hraje, obdobně v parku u divadla („Dvořákovy sady“)
• hrálo se také v Libušině například na fotbalovém hřišti nebo v Buštěhradě v zámeckém parku

• Jaroslav Rössler-. Styl. 1912, roč. IV, s. 8,9,42.
• POCHE, Emanuel; et al. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Sv. 2. Praha: Academia, 1978, s. 50.
• SEHNALOVÁ, Mojslava. Stálý soubor Divadla v královském horním městě Kladně 1915, Středočeské divadlo Kladno 2000: almanach k 85. výročí založení profesionálního stálého českého divadla v Kladně. Praha: KORŠACH, 2000. Z historie stálého českého divadla v Kladně, s. 31-61.
• SEHNALOVÁ, Mojslava. Příspěvek k historii stavby divadelní budovy v Kladně. Slánský obzor. 2002, roč. 10, s. 68-75.
• ČERNÝ, Otakar. Divadlo na Kladně. Kladno: Statutární město Kladno, 2018. ISBN 978-80-88082-12-5.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Městské divadlo Kladno na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Městské divadlo Kladno
• Oficiální stránky
• Středočeská vědecká knihovna v Kladně: Městské divadlo Kladno
• Diváci sedí nad hroby. Kladenské divadlo stojí na stovkách starých koster. iDNES.cz [online]. 2015-04-11 [cit. 2020-03-26]. Dostupné online.
• Kladensky.denik.cz: Zaměstnanci kladenského divadla odmítají odvolání jednatele, brání se peticí (7/2019)
• Kladensky.denik.cz: Divadlo Kladno povede Irena Žantovská (8/2019)
• Idnes.cz: Osobní vendeta, říká po odvolání z kladenského divadla jednatelka Žantovská (9/2020)