Srovnání esperanta a ida

• Abeceda esperanta používá šest „nelatinských“ písmen, tři z nich se nevyskytují v žádném jiném existujícím jazyce. Obtížnost při zápisu na počítači řeší uživatelé nahrazením těchto znaků, což vede k situacím, kdy stejné slovo může být zobrazeno různými způsoby. Tuto spornou otázku řeší ido používáním abecedy o 26 písmenech latinky s dvěma spřežkami, ch(/ʧ/) a sh(/ʃ/) místo esperantského ĉ a ŝ. Spřežka qu, která reprezentuje /kw/, se používá namísto esperantského kv a podobně gu v idu je používáno jako esperantské gv. Výslovnost ida je fonetická podle zásady, že každé napsané slovo má jednoznačnou výslovnost, ale nemá tak jednoznačnou shodu jedna hláska - jedno písmeno, jako esperanto.
• Ido obvykle neudává pravidla gramatického ovlivňování slovních druhů ve větě, věří, že není potřebné v potenciálním univerzálním jazyce. Například, v esperantu je sloveso ve větě neměnné bez ohledu na číslo, nebo osobu. Tento princip se však v esperantu neuplatňuje u adjektiv a substantiv. Ido tuto skutečnost ze své gramatiky eliminuje.
• Esperanto vyžaduje přidávání koncovky -n k označení akuzativu. Ido povoluje použití tohoto pravidla v nejednoznačných situacích, např. když předmět nenásleduje podmět. Ale v ostatních situacích je toto pravidlo odstraněno jako nadbytečné.
• Ido zavádí pevná pravidla používání koncovek při přeměně slova z jednoho významu (resp. slovního druhu) na druhý a tak zjednodušuje množství pamatování nezbytných slovíček.
• Ido, na rozdíl od esperanta, nerozlišuje mužské pohlaví jako standard pro slova vyjadřující rodinné vztahy, například neodvozuje slovo "sestra" přidáním ženské koncovky ke slovu "bratr" tak, jak to dělá esperanto.

Porovnat rozdíly mezi esperantem a idem lze na této větě:

• Provizora vortaro Ido–Esperanto, per kiu la similecoj kaj diferencoj de la vortaroj de la du lingvoj povas esti vidataj. (esperanto)
• Provizora vortaro Ido–Esperanto, per qua la similesi e diferi di la vortari di la du lingui povas esar vidata. (ido)