Akademie esperanta

Akademie esperanta (v esperantu Akademio de Esperanto) je nezávislá jazyková instituce dohlížející na vývoj jazyka esperanto a dodržování jeho základních principů. Jejím současným předsedou je britský fonetik John Wells. Akademie esperanta byla založena účastníky prvního Světového kongresu esperanta v Boulogne-sur-Mer roku 1905 na popud tvůrce esperanta dr. Ludvíka Zamenhofa a funguje na podobných principech jako Francouzská akademie.

Logo Akademie esperanta

Esperanto
Jazyk
Akademie esperanta Gramatika Slovníky Esperantologie Abeceda Číslovky Fundamento lernu! Letní škola esperanta
Organizace
UEA TEJO E@I EEU SAT Český esperantský svaz Česká esperantská mládež Esperantské kluby Katolíci
Dějiny
Ludvík Lazar Zamenhof Časová osa Buloňská deklarace Ido-schizma Krize ata/ita Neutrální Moresnet Interhelpo Pražský manifest Bona Espero Esperantské město
Kultura
Esperantská setkání Pasporta Servo Hudba Rozhlas Finvenkismus Homaranismus Kabei Politika La Espero Stelo Symboly UK IJK Esperantista Rodilí mluvčí Zamenhofův den
Literatura
Autoři Esperantské časopisy Esperantské slovníky PIV Wikipedie KAEST
Úhly pohledu
Propedeutická hodnota Srovnání s idem Srovnání s interlinguou Reformy Odpor vůči esperantu

Původní název instituce byl Jazykový výbor (Lingva Komitato) a Akademie, založená roku 1908 a sestávající z jejích nejvýznamnějších členů, byla jejím řídícím orgánem. V rámci reorganizace uskutečněné roku 1948 Jazykový výbor a Akademie splynuly do dnešní Akademie esperanta. Akademii esperanta tvoří zpravidla 45 členů (voleni na devět let, vždy jednou za tři roky se obměňuje třetina) a spravují ji předseda, místopředsedové a tajemník. Korespondenci akademie (včetně e-mailové) vyřizuje tajemník. Činnost v Akademii esperanta není honorována, její provoz je financován z dotací Světového esperantského svazu a z darů.

Mezi úkoly Akademie esperanta patří zkoumat jazykové otázky, vypracovávat slovníky, navrhovat odborné výrazy, revidovat a posuzovat vyšlá díla (včetně učebnic) z jazykového hlediska či bránit jazykovou čistotu esperanta. Obhajuje také esperanto proti konkurenčním systémům. Svá rozhodnutí dává Akademie esperanta na vědomí prostřednictvím oběžníků (Oficialaj Informoj de la Akademio de Esperanto) nebo v oficiálním věstníku (Oficiala Bulteno).

Z Čechů je členem Akademie esperanta informatik Marek Blahuš (od roku 2013),[1] před ním v ní působili literátka Eli Urbanová (✝2012) a spisovatel Karel Píč (✝1995); z dřívějších pak překladatelé poezie Rudolf Hromada a Tomáš Pumpr, propagátor Československa v zahraničí Augustin Pitlík, dlouholetá autorka rubriky „Z esperantského světa“ v Národní politice Julie Šupichová, diplomat Eduard Kühnl či historik Stanislav Kamarýt.[2]