Spitzerova vila (Janovice)

Na pozemku zakoupeném od hraběte Harracha dal v roce 1929 Julius Spitzer postavit vilu podle projektu vídeňského architekta Gustava Schölera. Stavbu provedl místní stavitel Rudolf Schubert.[3] Vila po dostavbě v roce 1930 měla sloužit k setkávání celé rodiny Spitzerů. Stavba byla ovlivněna tyrolskou architekturou 16. století a uměleckými proudy dvacátých let 20. století. Rodina Julia Spitzera přečkala dobu okupace v ústraní v Janovicích. V roce 1944 byl Julius Spitzer deportován do koncentračního tábora, protože pocházel z židovské rodiny. Vila pak byla využívána nacisty jako rekreační středisko. Po válce byla vila opět využívána manželi Spitzerovými, ale po smrti J. Spitzera v roce 1959 byla vila jeho manželce Josefině zabavena. Vilu spravoval Krajský národní výbor v Olomouci dále byla vila využívána např. Svazem českých spisovatelů či Teplotechnou Praha. Po roce 1989 vila nebyla navrácena dědicům.[1] V roce 1994 vilu provozovala firma pozemní stavitelství a.s., Praha. V roce 1996 byla provedena rekonstrukce vily vzniklo nově v podkroví apartmá pro novomanžele. Objekt byl veřejně přístupný a spravován jako Penzion Janovice. V roce 2004 byla vila zakoupena společností Pátá stavební a.s., která ji obratem prodala v roce 2005 firmě Alfa Plastik a.s., Bruntál.[3][4]Objekt není veřejnosti přístupný.[5]

Vila z vnějšku připomíná hrad. Vila je zděná patrová stavba na půdorysu ve tvaru Y. Srostlice tří křídel se rozevírá k jihu širokým průčelím dvojicí obytných křídel ukončených nárožními věžemi s jehlancovými helmicemi. V přední části průčelí je terasa v podobě válcového rondelu. Vila má vysokou zvalbenou střechu s vikýři krytou břidlicí. Jižní fasáda je sedmiosá s malými okny s okenicemi. Konstrukci ocelového krovu vyrobily Vítkovické železárny, pokrývačská břidlice pochází z ložisek Nízkého Jeseníku. Zadní křídlo přiléhá kolmo k ose předního křídla. V podkroví střechy byly zřízeny zděné světnice se čtyřdílnými okny.

Interiér Spitzerovy vily byl navržen v duchu art deco architektem a malířem Františkem Kyselou. Štukovou výzdobu provedl Simon Novák z Přívozu. Část vybavení, obrazy, cennosti byla po zabavení vily v roce 1959 rozprodána v dražbě (knihovna včetně bibliofilských tisků byla prodána do antikvariátu v Olomouci).[4]

V suterénu se nacházela recepce, jeden apartmán a hospodářské zázemí. V přízemní části byla původně apartmá paní domu a pána domu. Apartmány zahrnovaly pracovny, ložnice, šatny a koupelny. Společenská místnost byla ve střední části patra s přilehlou jídelnou a kuchyní v západní části, s výstupem na terasu.[1] Z původního vybavení byly zachovány interiéry části jídelny (např. krb s keramickým reliéfem[3]), společenská hala (např. kachlová kamna s expresívní atikou a bohatě členěným pláštěm[3]), komunikační haly, pracovny a části apartmánů. Bylo zachováno vybavení koupelen, štuková výzdoba stropů, intarzovaný nábytek, původní lustry, mramorové kryty radiátorů a další.[5] V podkroví byly dětské pokoje a koupelna, které byly přestavěny v roce 1996 na apartmány s několika pokoji. Další apartmán je přístupný po točitém schodišti ve střední části pod vyvýšenou střechou. Celková užitná plocha 1149,44 m² (z toho suterén 331,82 m² a přízemí 416,62 m²) zahrnovala sedm apartmánů, čtrnáct obytných místností, sedm koupelen, šest dalších hygienických zařízení, provozní a stravovací zázemí, jídelnu a společenskou halu.[5]