Slukovití

Slukovití (Scolopacidae) je početná čeleď bahňáků z řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes), která zahrnuje bekasiny, kolihy, sluky, vodouše, břehouše, jespáky a další ptáky vázané na vodu. Většina slukovitých se živí bezobratlými živočichy, které vyzobávají z bahna a půdy.

Slukovití
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřádbahňáci (Charadrii)
Čeleďslukovití (Scolopacidae)
Rafinesque, 1815
Rody
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zástupci slukovitých mají protáhlá těla a dlouhé nohy s úzkými křídly. Většina druhů má rovný zobák, některé jiné druhy jako kolihy jej mají mírně zahnutý. Délka zobáků bývá různá, díky čemuž se různé druhy slukovitých mohou krmit na stejných stanovištích, aniž by docházelo k jejich vzájemné kompetici. Zobák je velice citlivý a umožňuje slukovitým v bahně ucítit a nalézt malé živočichy. Délka těla je od 12–66 cm. Opeření bývá poměrně fádních odstínů, i když v době hnízdění může svatební šat dosahovat mnohem pestřejších barev.[1]

Většina druhů hnízdí v otevřené krajině a svá hnízda brání proti vetřelcům pózami za letu. Hnízda slukovitých většinou představují jednoduché důlky v půdě. Snůška bývá o velikosti 3–4 vajec. Mláďata většiny druhů jsou prekociální.[1]

Popis

Jsou to ptáci vázání na vodu. Zástupci čeledi mají rozmanité tvary zobáků, třeba koliha má šavlovitě dolů směřující zobák, bekasiny a sluky mají zobáky rovné. Těmto zobákům se říká pícháky,[2] protože „píchají“ do půdy a následně pak vytahují drobné bezobratlé živočichy. Jsou to převážně masožravci a hmyzožravci, pojídají drobné korýše, hmyz, rybky, plže a další živočichy.

Opeření je u mnohých zástupců nenápadně hnědé, ale u některých je pestré a obsahuje také doplňky, třeba u jespáka bojovného, u kterého mají samci límec v době rozmnožování a páření. Nohy jsou dlouhé a tenké a jsou předurčeny k pohybů ve vodě, kamenech a bahně. Co se týče velikosti, tak měří 12–66 cm.[3] Nejmenším evropským bahňákem je jespák malý, největším je koliha velká.

Většina druhů hnízdí na zemi, ale některé hnízdí na stromech, třeba vodouš kropenatý. Vejce slukovitých jsou zbarvena nenápadně, aby splynula před predátory, např. racky nebo chaluhami. Hlasové projevy slukovitých bahňáků jsou známé v době toků a námluv, např. u bekasiny otavní a sluky lesní.

Samice bývají větší než samci, i když najdou se výjimky. Křídla bývají dlouhá a zašpičatělá, krk dlouhá, zobák dlouhý a ostrý, oči malé.[3]

Taxonomie

Čeleď slukovití byla vytvořena francouzským polyhistorem Constantinem Samuelem Rafinesquem v roce 1815.[4] Čeleď sdružuje různé skupiny ptáků jako jsou bekasiny, břehouši, jespáci, kamenáčci, kolihy, lyskonohy, pisíci, slukovci, sluky či vodouši. Zatímco některé z těchto skupin jsou tvořeny jedním rodem (např. břehouši spadají do jednoho rodu Limosa), jiné skupiny spadají do dvou rodů (např. bekasiny se větví do rodů Coenocorypha a Gallinago).[5]

Mezinárodní ornitologické unie rozeznává 98 druhů slukovitých v 15 rodech. 3 z těchto rodů jsou monotypické, tzn. zahrnují pouze jeden druh. 5 druhů je vyhynulých (v seznamu níže označeno jako †), a 1 druh je patrně vyhynulý.[5] Jedná se o nejpočetnější čeleď dlouhokřídlých.[3]

Seznam druhů

  • Actitispisík
    • Pisík obecný (Actitis hypoleucos)
    • Pisík americký (Actitis macularius)
  • Arenariakamenáček
    • Kamenáček pestrý (Arenaria interpres)
    • Kamenáček černohlavý (Arenaria melanocephala)
  • Bartramiabartramie
    • Bartramie dlouhoocasá (Bartramia longicauda)
  • Calidrisjespák
  • Coenocoryphabekasina
    • Bekasina malá (Coenocorypha aucklandica)
    • Bekasína malá bariérská (Coenocorypha barrierensis)
    • Coenocorypha huegeli
    • Bekasína malá stewartská (Coenocorypha iredalei)
    • Bekasina chathamská (Coenocorypha pusilla)
  • Gallinagobekasina
    • Gallinago andina
    • Bekasina otavní americká (Gallinago delicata)
    • Bekasina otavní (Gallinago gallinago)
    • Bekasina japonská (Gallinago hardwickii)
    • Bekasina královská (Gallinago imperialis)
    • Bekasina andská (Gallinago jamesoni)
    • Bekasina madagaskarská (Gallinago macrodactyla)
    • Gallinago magellanica
    • Bekasina větší (Gallinago media)
    • Bekasina lesní (Gallinago megala)
    • Bekasina himálajská (Gallinago nemoricola)
    • Bekasina africká (Gallinago nigripennis)
    • Bekasina vznešená (Gallinago nobilis)
    • Bekasina jihoamerická (Gallinago paraguaiae)
    • Bekasina horská (Gallinago solitaria)
    • Bekasina sibiřská (Gallinago stenura)
    • Bekasina patagonská (Gallinago stricklandii)
    • Bekasina velká (Gallinago undulata)
  • Limnodromusslukovec
    • Slukovec krátkozobý (Limnodromus griseus)
    • Slukovec dlouhozobý (Limnodromus scolopaceus)
    • Slukovec asijský (Limnodromus semipalmatus)
  • Limosabřehouš
  • Lymnocryptesslučka
  • Numeniuskoliha
  • Phalaropuslyskonoh
  • Prosoboniavodoušek
    • Vodoušek temný (Prosobonia cancellata)
    • Vodoušek rezavobrvý (Prosobonia ellisi)
    • Vodoušek bělobrvý (Prosobonia leucoptera)
    • Prosobonia parvirostris
  • Scolopaxsluka
    • Sluka filipínská (Scolopax bukidnonensis)
    • Sluka celebeská (Scolopax celebensis)
    • Sluka americká (Scolopax minor)
    • Sluka japonská (Scolopax mira)
    • Sluka molucká (Scolopax rochussenii)
    • Scolopax rosenbergii
    • Sluka lesní (Scolopax rusticola)
    • Sluka tmavá (Scolopax saturata)
  • Tringavodouš
  • Xenusvodouš

Vnitřní systematika

Na základě studia DNA většiny slukovitých (bez zahrnutí rodů Prosobonia a Lymnocryptes) z roku 2012 sestavili kanadští vědci Rosemary Gibson a Allan Baker následující kladogram:[6]

Scolopacidae (slukovití)

Bartramia

Numenius (9 druhů)

Limosa (4 druhy)

Arenaria (2 druhy)

Calidris (24 druhů)

Limnodromus (3 druhy)

Scolopax (8 druhů)

Coenocorypha (3 druhy)

Gallinago (18 druhů)

Xenus

Phalaropus (3 druhy)

Actitis (2 druhy)

Tringa (13 druhů)

Časté druhy v Česku

Odkazy

Reference

  1. Harrison, Colin J.O. Encyclopaedia of Animals: Birds. Redakce Forshaw, Joseph. London: Merehurst Press, 1991. ISBN 1-85391-186-0. S. 103–105. (anglicky)
  2. Myslivecká mluva Bekasína otavní (Capella gallinago) [online]. Kdelovit.cz, 2018-05-31 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online.
  3. Higgins & Marchant (eds.) 1996, s. 25.
  4. RAFINESQUE, Constantine Samuel. Analyse de la nature ou, Tableau de l'univers et des corps organisés. Palermo: Samovydání, 1815. Dostupné online. S. 70. (francouzsky)
  5. IOC World Bird List – version 11.1 [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. DOI 10.14344/IOC.ML.11.1. (en2021)
  6. GIBSON, Rosemary; BAKER, Allan. Multiple gene sequences resolve phylogenetic relationships in the shorebird suborder Scolopaci (Aves: Charadriiformes). S. 66–72. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. 2012-07 [cit. 2022-01-08]. Roč. 64, čís. 1, s. 66–72. DOI 10.1016/j.ympev.2012.03.008. (anglicky)

Literatura

  • HIGGINS, P. J.; DAVIES, S.J.J.F, 1996. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Volume 3, Snipe to pigeons. Svazek 3. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530704. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.