Koliha nejmenší

Koliha nejmenší (Numenius minutus) je bahňák z čeledi slukovití, nejmenší zástupce rodu koliha (Numenius). Jedná se o nenápadného ptáka s krátkým zobákem a bledě bílým až tmavě hnědým opeřením. Hnízdí v oblastech a střední a východní Sibiře, zimuje převážně v severní Austrálii.

Koliha nejmenší
Koliha nejmenší v typickém biotopu (Taiwan)
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďslukovití (Scolopacidae)
Rodkoliha (Numenius)
Binomické jméno
Numenius minutus
(Gould, 1841)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie

Druh poprvé popsal John Gould v roce 1841.[2] Koliha nejmenší se řadí do rodu koliha (Numenius), čeledi slukovití (Scolopacidae) a řádu dlouhokřídlí (Charadriiformes).

Popis

Pták měří pouze kolem 28–31 cm, což z něj dělá nejmenšího zástupce rodu koliha (Numenius).[3][4] Rozpětí křídel je kolem 68–71 cm, váha se pohybuje kolem 175 g.[4]

Zobák je na kolihu poměrně krátký. Od kořene do poloviny je rovný a narůžovělý (zvláště dolní čelist), zhruba od poloviny ke špičce je tmavě hnědý až černý a jemně zahnutý směrem dolů. Duhovka je tmavě hnědá. Tenké nohy jsou do žluta až modro-šeda.[5]

Opeření je většinou žlutohnědé. Na hlavě je poměrně výrazný vzor: tmavě hnědou korunku protíná uprostřed jasný bledě světlý pruh táhnoucí se od středu čela nahoru na vrchol hlavy, směrem k šíji se rozšiřuje. Oční proužek začíná mezi zobákem a okem, kde má spíše tvar protáhlého trojúhelníku, a pokračuje kousek za okem jako klasický oční proužek. Zbytek hlavy je většinou bledě žlutohnědý s občasným tmavým či bledě bílým kropením.[6]

Krk a hruď jsou špinavě bílé s tmavě hnědým, nepravidelným a přerušovaným proužkováním, břicho a spodek je bílý s tmavým čárkováním. Křídla jsou tmavá se žlutohnědými skvrnami.[4]

K vzhledově podobným druhům se řadí koliha severní a bartramie dlouhoocasá.[7]

Biologie a chování

Jedná se o migrační druh. Rozmnožuje se od května do srpna v neforemných koloniích v oblastech ruské Sibiře a Mongolska. Hnízdo představuje mělký vyhloubený důlek vystlaný mechem cca 200 m od nejbližšího souseda téhož druhu. Na počátku podzimu po odchovu mláďat kolihy migrují ve velkých hejnech na jižní polokouli. Většina ptáků migruje do severních oblastí Austrálie, běžně ale zimují i v nedalekých oblastech Mikronésie, Melanésie a Jihovýchodní Asie.[8]

V oblasti hnízdišť vyhledává hlavně otevřenou krajinu bez vzrostlých stromů v blízkosti vodních toků. Při migraci zastavuje hlavně v oblastech močálů v blízkosti řek a jezer. Na zimovištích preferuje nezalesněné plochy s trávou do 20 cm v blízkosti vodních toků, bažin, rašelinišť či oceánského pobřeží.[8]

Živí se hlavně hmyzem, jídelníček doplňuje semínky. Potravu hledá v mělkých bahnitých březích vodních toků, které propichuje svým úzkým zobákem, který často zcela ponoří do bahna.[7]

Rozšíření a populace

Podle odhadu z roku 2006 celková populace kolih nejmenších čítala více než 180 tisíc jedinců.[8] Kolem 175 000 z nich zimuje v Austrálii.[4]

Ohrožení a ochrana

I když je celkový populační trend kolih nejmenších neznámý, Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako málo dotčený.[8]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Numenius minutus [online]. ITIS [cit. 2021-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
  3. GRRLSCIENTIST. Mystery bird: little curlew, Numenius minutus. the Guardian [online]. 2011-07-12 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Numenius minutus — Little Curlew, Little Whimbrel [online]. Australian Government: Department of Agriculture, Water and the Environment [cit. 2021-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
  5. HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 315. (anglicky)
  6. Higgins & Marchant (eds.) 1996, s. 95.
  7. HAMMOND, P. Little whimbrel [online]. New Zealand Birds Online, 2013 [cit. 2021-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
  8. BirdLife International. Numenius minutus [online]. BirdLife International: The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22693165A93388294, 2016-10-01 [cit. 2021-05-11]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22693165A93388294.en. (anglicky)

Literatura

  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 315. (anglicky)
  • HIGGINS, P. J.; DAVIES, S.J.J.F, 1996. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Volume 3, Snipe to pigeons. Svazek 3. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530704. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.