Skála (hrad)

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1318,[3] kdy se nacházel v držení Viléma z Rýzmberka z rodu Drslaviců erbu polotrojříčí,[4] který byl zakladatelem rodu Švihovských z Rýzmberka.[5] Není jasné, zda Vilém hrad založil.[6] Objekt je v českém prostředí neobvyklou ukázkou tzv. dvojhradu (ganerbenburgu), tedy hradu se dvěma na sobě nezávislými jádry.[3] Vilém však patřil k vysoce postaveným šlechticům a disponoval značným majetkem, takže je nepravděpodobné, že by se ke stavbě hradu spojil s někým jiným. Shodný charakter zdiva zase vylučuje možnost, že by obě části vznikly během různých stavebních fázích. Je tedy možné, že Vilém z Rýzmberka již stojící hrad koupil od případných předchozích majitelů. Pravděpodobnější je však hypotéza, že nejde o dvojhrad a rozdělení na dvě části si vynutil stísněný prostor tzv. horního hradu.[6]

Vilém z Rýzmberka měl syny Viléma II., Břeňka († 1407) a Půtu († 1399), kteří používali přídomek ze Skály. Břeněk zdědil hrad Švihov, Vilém Skálu[7] a Půta časem získal Rabí.[8] Poslední zmínka o Vilémovi II. ze Skály pochází z roku 1379. Vilémovi potomci zemřeli nejspíše ještě během jeho života, a Skálu tak zdědili bratři Břeněk a Půta zvaný starší.[7]

Půdorys hradu od Vojtěcha Krále z Dobré Vody publikovaný roku 1893

Páni ze Skály využívali na přelomu čtrnáctého a patnáctého století svůj hrad jako základnu pro bojové a lapkovské družiny.[9] Na straně Zikmunda Lucemburského se také postavili proti králi Václavovi IV., a hrad proto opakovaně dobývalo královské vojsko. K prvnímu obležení došlo v roce 1399. Při něm je poprvé doloženo použití palné zbraně (tzv. „veliké pušky“) v Čechách. Při tomto obléhání zahynul Půta starší ze Skály, ale zda byl hrad dobyt, nevíme.[10] K druhému obléhání došlo roku 1402 za Břeňka Švihovského ze Skály. Královskému vojsku velel Petr starší Zmrzlík ze Svojšína, ale zda se mu podařilo hrad dobýt opět nevíme.[11] Po Břeňkově smrti hrad převzal jeho syn Půta. Také on patřil k odpůrcům Václava IV., ale roku 1413 ho v Praze zavraždil Jan Městecký z Opočna. Ke Skále vzápětí přitáhlo královské vojsko s nejvyšším podkomořím Hájkem z Hodětína v čele a hrad znovu oblehlo. Hradní posádka vedená purkrabím Přibíkem z Tukleb se úspěšně bránila od června do října. Opět však není známo, zda byl hrad dobyt.[7] Podle kronikářského záznamu z roku 1418 o úspěších krále Václava IV. však byla Skála nejméně jednou, pravděpodobně roku 1413, dobyta.[12] O třetím obléhání se zmínil i husitský radikální kazatel Jakoubek ze Stříbra.[13] Hájek z Hodětína během něj sepsal vojenský řád, který byl předčítán vojsku.[14] Další zpráva z roku 1413 připomíná kaplana Mikuláše, a dokládá tak existenci hradní kaple.[15]

Zeď s otvory po trámech

Po Půtově smrti připadlo panství Skály jeho bratrům Janovi a Vilémovi z Rýzmberka. Oba měli svá sídla jinde. Jan sídlil na Rabí a Vilém na Švihově. Oba byli katolíky a během husitských válek podporovali krále Zikmunda. Roku 1425 husité dobyli Švihov, a Vilém musel přesídlit na Skálu, která mu patřila ještě roku 1427. Později o ni pravděpodobně přišel a roku 1432 se psal Jako Vilém Měčínský podle měčínské tvrze. Své statky získali bratři zpět až po porážce husitských polních vojsk v bitvě u Lipan roku 1434.[16] Skála sice formálně připadla Janovi, ve skutečnosti však byla obsazena neznámo kým a její posádka loupila v okolí. V dubnu roku 1441 proto hrad oblehlo vojsko vedené hejtmanem plzeňského kraje Hynkem Krušinou ze Švamberka a hejtmanem měst pražských Hanušem z Kolovrat, kteří Skálu dobyli, její posádku oběsili a samotný hrad vypálili.[17] Páni z Rýzmberka poté hrad opravili a přenechali jej Vilémovi mladšímu z Rýzmberka, který byl jedním ze čtyř Janových synů.[18]

Vilém z Rýzmberka zemřel mezi lety 1461 a 1463. Zanechal po sobě nezletilého syna Půtu, jehož poručníkem se stal Vilém mladší. Král Vladislav Jagellonský Vilémovi mladšímu roku 1474 povolil, aby všechna práva přenesl na svého bratrance Půtu.[19] O pět let později se Půta stal zemským sudím. Postupně rozšiřoval svůj majetek a časem se zařadil mezi nejbohatší šlechtice v zemi. Skálu však nejspíše nepotřeboval. Zemřel roku 1504 a jeho synové se o rok později rozdělili o majetek. Bratři Jindřich a Václav Švihovští z Rýzmberka dostali každý kromě jiného majetku polovinu hradu Skály, která v té době byla údajně ještě obyvatelná.[20] Když Jindřich Švihovský před rokem 1551 sepsal dějiny svého roku, Skálu neuvedl, protože již byla pravděpodobně pustá. Roku 1548 navíc musel švihovské panství i se Skálou prodat Heraltu Kavkovi Říčanskému z Říčan. Zániku hradu nasvědčuje také skutečnost, že přestupky poddaných se v té době neřešily na Skále ale na Švihově.[21] Jako pustý je hrad zmíněn roku 1568, když ho Heralt prodával s dalším majetkem Šebestiánovi z Říčan a na Přestavlcích.[18]

Během dalších desetiletí Skála pustla, ale v polovině sedmnáctého století byla ještě v dostatečně dobrém stavu, aby ji generál F. Pieoroni nechal roku 1658 na pokyn císaře Leopolda I. zbořit, aby zříceninu nemohli využívat jako opěrný bod nepřátelé nebo lupiči.[5]

Průchod mezi skalami v horním hradu

Hradní areál má rozměry 200 × 400 metrů. V severovýchodní části se nachází soustava příkopů a valů nejasného stáří a původu.[3] Milan Novobilský a Petr Rožmberský je považují za předhradí s hospodářským zázemím a případným prostorem pro utáboření vojska.[22] V západní části areálu se nachází výše položený tzv. horní hrad, v severovýchodní části tzv. dolní hrad.[3]

Dolní hrad

Předpokládaná brána z mladší stavební fáze dolního hradu

Dolní hrad typologicky patří ke hradům donjonového typu. V čele stávala zlomkovitě dochovaná čtverhranná věž.[3] Mohla být obytná[3] i obranná. Mezi věží a obvodovou hradbou vedl úzký vstup do jádra, jehož špatná obranyschopnost je jedním z dokladů, že Skála nebyla dvojhradem.[27] Za věží stával palác, ke kterému na severní straně přiléhalo obdélníkové nároží.[3] V západní hradbě nádvoří se nachází otvor, který mohl být podle odlišných kamenů a způsobů zdiva mladší vstupní branou, ke které se přicházelo po schodišti z předhradí.[27] Severovýchodní část dolního hradu zakončuje polygonálně vedená hradba, která chrání prostor označený Augustem Sedláčkem za nádvoří, kde mohly stát hospodářské budovy,[3] ale podle švihovské malby zde stála další budova. V hradbě se dochovaly pozůstatky dvou branek. Jednou bylo možné sestoupit k cestě do Radkovic, zatímco druhá vedla na opyš ostrožny a k malému zemnímu opevnění pod východním nárožím. První branku uzavírala dvířka se třemi závorami. Z druhé se dochoval jen zbytek špalety a část kapsy pro závoru.[27]