Půta Švihovský z Rýzmberka
Půta Švihovský z Rýzmberka (1450–1452 – 24. července 1504) byl český šlechtic z rodu Švihovských z Rýzmberka. Za vlády krále Vladislava Jagellonského zastával úřad nejvyššího zemského sudího, podnikal diplomatické cesty a podílel se na přípravě Vladislavského zřízení zemského. Významně rozšířil rodový majetek a zařadil se mezi nejbohatší šlechtice v zemi.
| Půta Švihovský z Rýzmberka | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší zemský sudí Českého království | |
| Ve funkci: 1479 – 24. červenec 1504 | |
| Panovník | Vladislav II. |
| Předchůdce | Jan Tovačovský z Cimburka |
| Nástupce | Zdeněk Lev z Rožmitálu |
| Narození | 1450–1452 |
| Úmrtí | 24. července 1504 Rabí |
| Místo pohřbení | klášter v Horažďovicích |
| Choť | Bohunka Meziříčská z Lomnice |
| Rodiče | Vilém z Rýzmberka Scholastika ze Žerotína |
| Děti | Břetislav Švihovský Jindřich Švihovský Vilém Švihovský Václav Švihovský |
| Profese | soudce |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Narodil se v někdy mezi lety 1450 a 1452. Jeho rodiči byli Vilém z Rýzmberka s manželkou Scholastikou ze Žerotína.[1] Vilém býval známým válečníkem, který v době husitských válek významně podporoval Zikmunda Lucemburského, ale v době Půtova dětství mu přestaly sloužit oči, a proto se stáhl na panství, kde chtěl v klidu strávit zbytek života. Roku 1461 sepsal závěť a o dva roky později byl již mrtvý.[2]
Kariéra
Poručníkem nezletilého Půty se stal jeho bezdětný bratranec Vilém mladší z Rýzmberka, syn otcova bratra Jana z Rýzmberka. Král Vladislav Jagellonský Vilémovi roku 1474 povolil převést všechna jeho privilegia na Půtu.[2] Půta předtím na konci šedesátých let patnáctého století studoval v Lipsku a podnikl poznávací cestu po Evropě.[1] Již roku 1479 se stal nejvyšším zemským sudím.[3] V královských službách absolvoval cestu do Říma, kde spolu s dalšími šlechtici za krále složil slib poslušnosti papežské kurii. Podílel se také na přípravě Vladislavského zřízení zemského, které král vydal v roce 1500.[1]
Půta Švihovský zemřel dne 24. července 1504 na Rabí.[3] Pohřben byl v horažďovickém minoritském klášteře, který nechal roku 1501 založit.[4]
Majetek a stavební činnost
K hlavním Půtovým panstvím patřily hrady a města Švihov, Rabí, Horažďovice, Přeštice, Roudnice nad Labem, Střela, Bezděkov, Nový Herštejn. Vlastnil také knížectví kozelské a postupně koupil nebo jako královskou odúmrť získal Osvračín, Zavlekov, Frymburk, Pušperk nebo Černíkov a množství dalších tvrzí a vesnic. Od krále Vladislava obdržel svolení postavit nebo přestavět čtyři zámky, na základě kterého vybudoval nové opevnění Švihova a Rabí, kde kromě samotného hradu nechal opevnit i městečko.[3] Obě přestavby pravděpodobně realizoval stavitel Benedikt Ried (Rejt). Švihov i Rabí byly vybaveny systémem dělostřeleckých bašt, aby vyhovovaly obranným nárokům konce patnáctého století, souvisejícím s vývojem palných zbraní. V přestavbě hradu Rabí pokračovali také Půtovi synové Břetislav a Vilém, nicméně z důvodu velkých finančních výdajů a značného zadlužení byli nuceni stavební dílo provizorně ukončit s tím, že později se bude ve stavebních úpravách pokračovat.[5] Obranný systém však již nikdy nebyl dokončen. Aby mohl Půta Švihovský tak nákladné stavební aktivity financovat, byl nucen zvyšovat daňové zatížení a robotní povinnosti svých poddaných. Z tohoto důvodu nebyl mezi poddanými oblíben a kolem jeho osoby vznikla řada pověstí.[zdroj?!]
Velikostí majetku patřil k nejbohatším šlechticům v zemi. Patřil mezi schopné hospodáře, ale v lidových pověstech je líčen jako pyšný a k poddaným krutý pán.[3]
Rodina
Půta se oženil s Bohunkou Meziříčskou z Lomnice. Narodili se jim dvě dcery a čtyři synové:[1] Kateřina, Johanna, Břetislav Švihovský z Rýzmberka, Jindřich Švihovský z Rýzmberka († 1551), Vilém Švihovský z Rýzmberka a Václav Švihovský z Rýzmberka († 1505).[6]
Pověst o opičí dani
Duch Půty Švihovského má dle lidových pověstí strašit na hradech Prácheň, Švihov i na Rabí, kde měla zůstat i díra ve stropě po čertovi, který Půtu odnesl do pekel. K hradu Rabí se váže i pověst o tzv. opičí dani. Půta za své služby na dvoře Vladislava Jagellonského měl získat cenné zvíře – opici – kterou choval v zajetí na hradě. Jednou však opice utekla a obyvatelé nedaleké vesnice Hejná v přesvědčení, že se jedná o čerta, zvíře lapili, nabodli na vidle a očekávajíc pochvalu či odměnu, že zneškodnili pekelného tvora, donesli mrtvou opici na hrad. Půta se rozlítil a na poddané vesnice měl uvalit tuto speciální daň. Jádro pověsti bude zřejmě odvozeno od tzv. opicné daně, čili daně z píce.[7]
Odkazy
Reference
- Půta Švihovský z Rýzmberka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-12-31]. Dostupné online.
- NOVOBILSKÝ, Milan; ROŽMBERSKÝ, Petr. Hrad Skála u Přeštic. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2005. 48 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 33). ISBN 80-86596-64-8. S. 30–31. Dále jen Novobilský, Rožmberský (2005).
- Novobilský, Rožmberský (2005), s. 32.
- Kostel Panny Marie s klášterem [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-12-31]. Dostupné online.
- DURDÍK, Tomáš. Encyklopedie českých hradů. 5.. vyd. Praha: Libri, 2001. 365 s. ISBN 80-7277-035-7. S. 242.
- Novobilský, Rožmberský (2005), s. 33.
- POUZA, Ludvík. Jak to bylo tenkrát s opičí daní v Hejné. klatovsky.denik.cz. 2011-10-18. Dostupné online [cit. 2019-10-19].
Literatura
- BOLDAN, Kamil. Epitaf Půty Švihovského z Rýzmberka a Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Epigrafica et sepulcralia. 2011, roč. III, s. 17.
- BOLDAN, Kamil. K otázce písaře rukopisu křivoklátské fürstenberské knihovny sign. I d 17. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků. 1994, roč. 11, s. 21.
- Obrazy krásy a spásy. Gotika v jihozápadních Čechách. Příprava vydání Petr Jindra, Michaela Ottová. Plzeň: Arbor vitae a Západočeská galerie v Plzni, 2019. 496 s. ISBN 978-80-7467-059-6.
