Dětřichov (okres Liberec)

Dětřichov (německy Dittersbach) je vesnice na severu Česka, v okrese Liberec, v Libereckém kraji. Leží ve Frýdlantském výběžku asi 4 km jihozápadně od města Frýdlantu na silnici I/13 do Liberce. Obec má 702[1] obyvatel, je v ní mateřská a základní škola. Protéká jí říčka Oleška.

Dětřichov
Kostel svaté Anny
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0513 546607
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíFrýdlant
Okres (LAU 1)Liberec (CZ0513)
Kraj (NUTS 3)Liberecký (CZ051)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°53′34″ s. š., 15°2′12″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel702 (2022)[1]
Rozloha9,72 km²
Katastrální územíDětřichov u Frýdlantu
Nadmořská výška355 m n. m.
PSČ464 01
Počet domů207 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduObecní úřad Dětřichov
Dětřichov 2
464 01 Frýdlant
[email protected]
StarostkaMartina Kohoutová
Oficiální web: www.detrichov-obec.cz
Dětřichov
Další údaje
Kód obce546607
Kód části obce25992
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 1900 byla zprovozněna úzkorozchodná dráha z Frýdlantu do Heřmanic a dále do Žitavy, byla však zrušena roku 1976. Na trať upomíná zachovalá část kolejiště u domu číslo popisné 223. Tento pozemek s železniční tratí kdysi zakoupil někdejší strojvedoucí, takže když se pak v polovině devadesátých let 20. století koleje tratě likvidovaly, tyto zůstaly zachovány, neboť se nacházely na soukromém pozemku.[3]

Historie

Předpokládá se, že obec byla založena v období německé kolonizace ve 14. století. První písemná zmínka o ní z frýdlantského urbáře 1381–1409 se týká zdejšího kostela sv. Anny. Vesnice vyrostla na místě, kde na cestu z Chrastavy do Frýdlantu napojovala cesta z Žitavska vedoucí přes Rybarzowice (Reibersdorf) a Bogatyniu (Reichenau) a Heřmanice. Vždy šlo o vrchnostenckou vesnici, vlastněnou majiteli frýdlantského panství. Historii obce se nevyhnula náboženská perzekuce v průběhu reformačního hnutí. Jejím výsledkem bylo opuštění 15 usedlostí, jejichž obyvatelé se raději vystěhovali ze země. Přesto zde dalších 38 gruntů zůstalo obydleno a to vytvořilo dobré podmínky pro další vývoj obce. Částí tohoto vývoje byla účast na odporu proti Gallasům v letech 1679–87 vedeném Andreasem Stelzigem. Dětřichovští se zúčastnili i srocení poddanách pod frýdlantským zámkem. Následně došlo roku 1780 k parcelaci zdejšího panského dvora a vzniku nové vesnice Kristiánov (Christiansau), pojmenované na paměť zakladatele hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase.

V osmdesátých letech 18. století měl Dětřichov 28 číslovaných domů, v roce 1833 bylo v obci 174 domů s 395 obyvateli. Tento vzestup si vynutil i úpravu školních poměrů. Do roku 1720 chodily děti do školy v Kunraticích, ale pak bylo povoleno zřízení školy v Dětřichově, sloužící i pro děti z Albrechtic. Po sto letech však již školní budova nedostačovala, a tak bylo v roce 1820 nutné postavit novou budovu, protože počet školních dítek již překročil číslo 180.[4] Způsobem obživy obyvatel bylo zemědělství a tkalcovství. Textilní výroba se stala základem dalšího rozvoje obce. Tkalcovskou dílnu rodiny Klingerových získal saský továrník Carl August Preibish a vybudoval z ní textilní továrnu, ve kterém v roce 1910 pracovalo 700 zaměstnanců. Další továrnu vybudoval v obci Bernard Hannig, jehož firma skončila roku 1864, a objekt koupila nejprve firma liberecká a pak roku 1881 vídeňská firma M. B. Neumann a synové a v jejich továrně bylo roku 1910 zaměstnáno 180 lidí. V roce 1857 měl Dětřichov 1289 obyvatel a roku 1900 žilo v 242 domech 1723 lidí. Roku 1935 jich bylo 1246: 1222 Němců a 24 Čechů.

Po odsunu Němců do obce přicházeli osadníci z Chrudimska, Bydžovska a okolí Hradce Králové, usadili se zde také volynští a zelovští Češi. Dětřichov měl od roku 1950 společný MNV s Albrechticemi, Vysokým a Kristiánovem.[5] V roce 1963 připadly k Dětřichovu také Heřmanice. Usnesením ONV ze dne 19. září 1985 pak byl sloučen s Frýdlantem. Po sametové revoluci se z tohoto svazku osamostatnily nejprve Heřmanice s Kristiánovem a roku 1992 také Dětřichov.

Po komunálních volbách konaných na podzim 2014 došlo k výměně starosty, kdy dosavadního Stanislava Šťastného vystřídal Daniel Kopecký kandidující za Unii pro sport a zdraví.[6]

Doprava

Po jihovýchodní straně Dětřichova je vedena silnice I/13. Ta byla vyměřena roku 1826 a v letech 1830 až 1834 ji vybudovala firma „J. Pollak und Salomon Hahn“.[7] U silnice byl v domě čp. 180 vybudován zájezdní hostinec.[8]

Pamětihodnosti

Vodní mlýn

Na jihozápadním okraji obce při silnici do Heřmanic stával v údolí Olešky vodní mlýn (objekt čp. 23). Řadil se k nejstarším domům v obci. Neví se, kdy vznikl, ale k roku 1651 je udáváno, že ve mlýně je jeden mlecí stroj. Pohánělo ho dřevěné vodní kolo o průměru 7 metrů, na které byla přiváděna s vrchu voda z říčky Olešky náhonem dlouhým asi 1 kilometr. K posledním mlynářům patřil Stanislav Zajíc, jenž se během září roku 1946 přestěhoval do jiného objektu v obci. Následně se mlýn zastavil a po dobu dalších deseti let byl opuštěn. V letech 1959 až 1960 při tak zvané Demolici pohraničí došlo k odstřelení mlýna spolu s dalšími prázdnými domy v obci, které provedla vojenská jednotka. Poté byl mlýn srovnán se zemí a na jeho místě vznikla neřízená skládka odpadů, která byla zrušena až roku 1997.[9]

Obecní úřad a knihovna

Naproti kostelu svaté Anny, na břehu říčky Olešky, stojí budova obecního úřadu, kde se nachází i obecní knihovna.[10] V létě 2008 byly prostory knihovny rekonstruovány, avšak o dva roky později, 7. srpna 2010, rozvodněná Oleška zatopila celé přízemí budovy, tedy knihovnu. Největší ztrátou byly kroniky knihovny, které povodeň zcela zničila. Provoz knihovny byl obnoven až 13. února 2012. Knihovna má opět zrekonstruované a nově vybavené prostory a spolu s tím přešla i na automatizovaný výpůjční systém. Díky darům široké veřejnosti se podařilo za poměrně krátkou dobu obnovit knihovní fond.[10]

Galerie
  • Dětřichov
  • Škola
  • Dům č.p. 262
  • Obchod
  • Obecní úřad s knihovnou
  • Kostel svaté Anny
  • Křížek

Odkazy

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. MIKULIČKA, Jan. Heřmanické nádraží vstává z mrtvých, nálety vystřídá muzeum. iDNES.cz [online]. 2018-01-07 [cit. 2018-05-02]. Dostupné online.
  4. Historie obce :: obec Dětřichov - oficiální internetové stránky. www.detrichov.net [online]. [cit. 2019-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-07.
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 25.
  6. Usnesení z ustavujícího veřejného zasedání zastupitelstva obce Dětřichov konaného dne 10. listopadu 2014. Dětřichov: Obecní úřad Dětřichov, 10. 11. 2014. 3 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29. Kapitola Volí, s. 2. Archivováno 29. 11. 2014 na Wayback Machine
  7. FREIWILLIG, Petr. Technické stavby Frýdlantska. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2011. 127 s. ISBN 978-80-904852-2-8. Kapitola Dopravní cesty a objekty, s. 16. [Dále jen Freiwillig].
  8. Freiwillig, s. 18
  9. KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 179 s. ISBN 80-7277-167-1. Kapitola Dětřichovský mlýn, s. 84.
  10. Místní knihovna Dětřichov - O knihovně. detrichovknihovna.webk.cz [online]. [cit. 2019-06-13]. Dostupné online.

Literatura

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.