Sighetu Marmației

Sighetu Marmației (česky Marmarošská Sihoť, ukrajinsky Сигіт-Мармароський, maďarsky Máramarossziget) je pohraniční město v rumunském Maramureši, na levém břehu Tisy, jež zde tvoří hranici se Zakarpatskou Ukrajinou. V roce 2011 zde žilo přes 37 600 obyvatel a bylo tak druhým největším městem Marmarošské župy.

Sighetu Marmației
Сигету-Мармацией

znak
Poloha
Souřadnice47°55′51″ s. š., 23°53′41″ v. d.
Nadmořská výška274 m n. m.
StátRumunsko Rumunsko
Sighetu Marmației
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha111 km²
Počet obyvatel37 640 (2011)[1]
Hustota zalidnění339,1 obyv./km²
Správa
StarostaVasile Moldovan (od 2020)
PSČ435500
Označení vozidelMM
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

V uherské době bylo město po staletí střediskem Marmarošské župy. V meziválečné době ležela Sihoť již v Rumunsku na hranici s Československem a vedla tudy peážní trať spojující okolí podkarpatského Rachova se zbytkem republiky. Dnes sem zajíždějí pouze vlaky z rumunského vnitrozemí.

Během 2. světové války bylo město součástí Maďarska. Několik tisíc místních Židů bylo deportováno do koncentračního tábora v Osvětimi, včetně rodáka Elieho Wiesela.

V 50. a 60. letech 20. století zde byla věznice pro významné politické vězně. Dnes je v bývalé věznici muzeum a památník obětem komunismu. Nejznámější vězeň byl rumunský premiér Iuliu Maniu z let 1928–1933, který zde roku 1953 zemřel. V lednu 2007 byl za účasti prezidentů Traiana Băsescu a Viktora Juščenka po mnoha letech otevřen hraniční most přes Tisu do ukrajinské Solotviny.[2]

Obyvatelstvo

Z obyvatel města se 82 % hlásí k rumunské národnosti, 13 % k maďarské, 2,3 % k ukrajinské a 1,5 k romské. Při sčítání lidu v roce 1910 žilo ve městě 21 370 obyvatel, z nichž 82,1 % hovořilo maďarsky, 9,5 % rumunsky, 5,9 % německy a 32 obyvatel rusínsky. Dle náboženství bylo 37,3 % židů, 27,4 % řeckokatolíků a 22,9 % římskokatolíků.

Pamětihodnosti

Kalvínský kostel
Palác kultury
Židovský dům z 18. století ve skanzenu
  • Památník obětem komunismu a muzeum
  • Skanzen vesnické architektury Maramureše. V roce 1981 zde byl otevřen skanzen s více než 30 dřevěnými domy z 12.–19. století a dřevěný kostel z 16. století z vesnice Onceşti.
  • Muzeum židovské kultury rodném domě Elie Wiesela
  • Maramurešské etnografické muzeum
  • Muzeum archeologie, historie a přírodních věd v budově bývalého kláštera z roku 1730
  • Kalvínský kostel, gotická a neogotická stavba ze 14. století, nejstarší budova ve městě
  • Římskokatolický kostel Svatého Karla Boromejského, barokní stavba z let 1730–1807
  • Pravoslavný kostel Povýšení svatého Kříže z let 1791–1807
  • Sefardská synagoga postavena z let 1900–1904. Je jedinou synagogou ve městě, která se dochovala.
  • Židovský hřbitov, je zde kolem 3 000, včetně zakladatelů chasidské dynastie Teitelbaum. Je zde i tzv. Mýdlový pomník obsahující dvě části naplněné mýdlem vyrobeném v Osvětimi
  • Hřbitov, kde bylo v 50. letech 20. století pohřbeno do anonymních hrobů kolem 50 bývalých rumunských prominentů a byli zabiti v zdejším vězení.
  • Palác kultury z let 1912–1913 postavený jako středověký hrad
  • Tis červený, 350 let starý strom

Osobnosti

Partnerská města

Odkazy

Reference

  1. Populaţia stabilă pe judeţe, municipii, oraşe şi localităti componenete la RPL_2011. Dostupné online. [cit. 2014-02-04]
  2. BBC Romanian – Președinții Băsescu și Iușcenko deschid podul peste Tisa

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.