Seznam mingských císařů

Mingští císaři vládli Číně v letech 1368–1644. Dynastie Ming následovala po mongolské dynastii Jüan. Zakladatel dynastie Ču Jüan-čang (později císař Chung-wu) byl jeden z vůdců rolnického povstání rudých turbanů. Z nepatrných začátků vybudoval vlastní stát, porazil ostatní povstalecké vůdce a vyhnal Mongoly z Číny. Na čínský nový rok 1368, kdy získal mocenskou převahu v zemi, Ču Jüan-čang vyhlásil vládu nové dynastie a jmenoval se jejím prvním císařem.[1]

Palác nejvyšší harmonie v Zakázaném městě v Pekingu. Probíhaly zde korunovace a oslavy svátků.
Císařský trůn v Paláci zachování harmonie v Zakázaném městě v Pekingu. Zde císař přijímal zahraniční vyslance.

Včetně zakladatele vládlo mingské Číně po 276 let celkem šestnáct císařů. Během jejich vlády Čína zažila dlouhé období hospodářského vzestupu a politické stability.[1]

Císaři přebírali trůn podle zásady primogenitury – podle rozhodnutí Chung-wua se měl následníkem trůnu stát vždy nejstarší syn císaře a císařovny, resp. jeho dědic, nebyl-li, pak po řadě mladší synové císařovny. synové vedlejších manželek byli z nástupnictví vyloučeni, císař Jung-le se proto po své uzurpaci trůnu nechal prohlásit za syna císařovny Ma.[2] Konzervativní úředníci rozhodně trvali na dodržování pravidel nástupnictví. I císař Wan-li, který po dvě desetiletí prosazoval na místo korunního prince svého třetího syna Ču Čchang-süna, byl nakonec nucen ustoupit a jmenovat nejstaršího syna, pozdějšího císaře Tchaj-čchanga.[3] Jediným úspěšným narušitelem pravidel nástupnictví byl Jung-le, třetí císař dynastie, který získal vládu v tříleté občanské válce proti svému synovci Ťien-wenovi.[4]

Mingští císaři sídlili v Zakázaném městě, komplexu paláců a budov v Pekingu o rozloze 72 ha. Do roku 1420 byl sídlem císařů obdobný komplex v Nankingu.[5]

V teorii stál císař nade všemi úředníky i generály a celá země se řídila jeho výnosy. Chung-wu skutečně moc pevně držel ve svých rukou, ovšem za cenu masívních čistek.[6] Jeho nástupci už postrádali rozhodnost zakladatele dynastie a jejich moc podléhala řadě tradičních omezení.[7] Od císaře se neočekávalo iniciativní rozhodování o směřování země.[8] Memoranda a požadavky jim byly předkládány už s návrhem řešení. Od císaře se očekávalo potvrzení předložených návrhů, nebo dosáhnutí souhlasu předkladatelů s alternativním řešením.[8] Podobně císaři jmenovali úředníky a vojáky podle návrhů ministerstva personálu, resp. ministerstva války; v případě vysokých hodnostářů dostal vládce na výběr mezi dvěma až třemi kandidáty.[8] Významnější otázky byly diskutovány na oficiálních audiencích, případně neformálních poradách. Bez relativně široké shody dvorských hodnostářů nebylo možno rozhodnout o žádné zásadní otázce.[7]

Koncem 20. let 17. století vypuklo v severní Číně rolnické povstání, oslabená mingská vláda jej nedokázala potlačit a povstalci dokonce roku 1644 dobyli Peking, přičemž císař Čchung-čen spáchal roku 1644 sebevraždu. Vládní vojska na severu země v zájmu porážky vzbouřenců pozvala do Číny armádu mandžuské dynastie Čching. Mandžuové ještě téhož roku obsadili severní Čínu.[9]

I po ztrátě severu si členové mingské dynastie udrželi vládu nad jihem země, byli však postupně vytlačováni Mandžuy, dokud nebyl Ču Jou-lang, poslední z mingských císařů, popraven roku 1662 v Barmě. Císaři mingských režimů jižní Číny byli pozdějšími historiky označeni za vládce dynastie Jižní Ming.[9]

Císaři dynastie Ming

Osobní jméno (ekvivalent dnešního evropského křestního jména) císaře bylo po jeho nastoupení na trůn tabuizováno. Císař byl jmenován a oslovován tituly s různým stupněm obřadnosti – Vaše veličenstvo (陛下, pi-sia), Jeho veličenstvo císař (皇上, chuang-šang, nebo prostě , šang).[10] Po smrti obdržel čestné posmrtné jméno, u mingských císařů obvykle z devatenácti znaků, ale například zakladatel dynastie Chung-wu byl poctěn jménem s třiadvaceti znaky.[11] Dalším jménem udělovaným posmrtně bylo chrámové jméno, určené k použití při obřadech v chrámu předků dynastie.[12]

Vzhledem k opakování stejných chrámových a posmrtných jmen pro císaře různých dynastií se v případě nutnosti používá jméno dynastie jako rozlišovač. První císař dynastie Ming je pak psán „Ming Tchaj-cu“.[12]

Éra vlády je název kratšího či delšího období vlády, mingští císaři vyhlašovali pouze jednu po dobu své vlády. Jsou proto běžně označováni jménem své éry.[12]

Příjmení a osobní jméno[13] Portrét Narození[14]
Úmrtí[14]
Vláda[14] Éra[13][14] Posmrtné jméno[11]
(zkrácené)
Chrámové jméno[13]
Ču Jüan-čang
朱元璋
21. října 1328
24. června 1398
23. ledna 1368
24. června 1398
Chung-wu
洪武
23. ledna 1368
– 5. února 1399
(22. ledna 1403)[pozn. 1]
Kao-ti
高帝
Tchaj-cu
太祖
Ču Jün-wen
朱允炆
5. prosince 1377
13. července 1402[pozn. 2]
30. června 1398
13. července 1402
Ťien-wen
建文
6. února 1399
– 13. července 1402
Chuej-ti
惠帝
[pozn. 1]
Ču Ti
朱棣
2. května 1360
12. srpna 1424
17. července 1402
12. srpna 1424
Jung-le
永樂
23. ledna 1403
– 19. ledna 1425
Wen-ti
文帝
Tchaj-cung, 太宗,
od roku 1538 Čcheng-cu, 成祖
Ču Kao-čch’
朱高熾
16. srpna 1378
29. května 1425
7. září 1424
29. května 1425
Chung-si
洪熙
20. ledna 1425
– 7. února 1426
Čao-ti
昭帝
Žen-cung
仁宗
Ču Čan-ťi
朱瞻基
16. března 1399
31. ledna 1435
27. června 1425
31. ledna 1435
Süan-te
宣德
8. února 1426
– 17. ledna 1436
Čang-ti
章帝
Süan-cung
宣宗
Ču Čchi-čen
朱祁鎮
29. listopadu 1427
23. února 1464
7. února 1435
21. září 1449
Čeng-tchung, 正統
18. ledna 1436
– 13. ledna 1450
Žuej-ti
睿帝
Jing-cung
英宗
11. února 1457
23. února 1464
Tchien-šun, 天順[pozn. 3]
11. února 1457
– 26. ledna 1465
Ču Čchi-jü
朱祁鈺
11. září 1428
14. března 1457
22. září 1449
10. února 1457
Ťing-tchaj
景泰
14. ledna 1450
– 11. února 1457
Ťing-ti
景帝
Taj-cung
代宗
Ču Ťien-šen
朱見深
9. prosince 1447
9. září 1487
28. února 1464
9. září 1487
Čcheng-chua
成化
27. ledna 1465
– 13. ledna 1488
Čchun-ti
純帝
Sien-cung
憲宗
Ču Jou-tchang
朱祐樘
30. července 1470
8. června 1505
22. září 1487
8. června 1505
Chung-č’
弘治
14. ledna 1488
– 23. ledna 1506
Ťing-ti
敬帝
Siao-cung
孝宗
Ču Chou-čao
朱厚照
26. října 1491
20. dubna 1521
19. června 1505
20. dubna 1521
Čeng-te
正德
24. ledna 1506
– 27. ledna 1522
I-ti
毅帝
Wu-cung
武宗
Ču Chou-cchung
朱厚熜
16. září 1507
23. ledna 1567
27. května 1521
23. ledna 1567
Ťia-ťing
嘉靖
28. ledna 1522
– 8. února 1567
Su-ti
肅帝
Š’-cung
世宗
Ču Caj-chou
朱載垕
4. února 1537
5. července 1572
4. února 1567
5. července 1572
Lung-čching
隆慶
9. února 1567
– 1. února 1573
Čuang-ti
莊帝
Mu-cung
穆宗
Ču I-ťün
朱翊鈞
4. září 1563
18. srpna 1620
19. července 1572
18. srpna 1620
Wan-li
萬曆
2. února 1573
– 1620
Sien-ti
顯帝
Šen-cung
神宗
Ču Čchang-luo
朱常洛
29. září 1582
26. září 1620
28. srpna
26. září 1620
Tchaj-čchang
泰昌
28. srpna 1620
– 21. ledna 1621
Čen-ti
貞帝
Kuang-cung
光宗
Ču Jou-ťiao
朱由校
23. prosince 1605
30. září 1627
1. října 1620
30. září 1627
Tchien-čchi
天啟
22. ledna 1621
– 4. února 1628
Če-ti
悊帝
Si-cung
熹宗
Ču Jou-ťien
朱由檢
6. února 1611
25. dubna 1644[17]
2. října 1627
25. dubna 1644[17]
Čchung-čen
崇禎
5. února 1628
– 27. ledna 1645
Čuang-lie-min
莊烈愍
S’-cung
思宗

Vládci dynastie Jižní Ming

Titul před nástupem na trůn[13] Příjmení a osobní jméno[13] Narození
Úmrtí
Éra[13] Titul
Doba vlády[18]
Chrámové jméno[18]
Kníže z Fu
福王
Ču Jou-sung
朱由崧
12. prosince 1607[14]
květen 1646[14]
Chung-kuang, 弘光
1645[14]
císař
červen 1644 – červen 1645
An-cung
安宗
Kníže z Lu (Luh)[pozn. 4]
潞王
Ču Čchang-fang
朱常淓
1608
1646

(občas jako „regentství knížete Lu (Luh)“, Lu wang lin kuo, 潞王臨國)
regent
červen 1645
Kníže z Tchang
唐王
Ču Jü-ťien
朱聿鍵
25. května 1602[14]
říjen 1646[14]
Lung-wu, 隆武
1646[14]
císař
srpen 1645 – říjen 1646
Šao-cung
紹宗
Kníže z Lu (Lou)[pozn. 4]
魯王
Ču I-chaj
朱以海
1618
1662

(občas jako „regentství knížete Lu (Lou)“, Lu wang lin kuo, 魯王臨國)
regent
srpen 1645 1653
Kníže z Tchang
唐王
Ču Jü-jüe
朱聿 [金粵]
1605
1647
Šao-wu, 紹武 císař
prosinec 1646 – leden 1647
Kníže z Kuej
桂王
Ču Jou-lang
朱由榔
listopad 1623[14]
červen 1662[14]
Jung-li, 永曆
5. února 1647 – 1661[14]
císař
prosinec 1646 – leden 1662

Odkazy

Poznámky

  1. Po císaři Ťien-wenovi, zahynuvším při požáru paláce, převzal vládu císař Jung-le, který ve snaze potlačit význam svého předchůdce mu chrámové jméno nedal.[15] Také zpětně zrušil éru Ťien-wen a náhradou prodloužil éru Chung-wu.[16]
  2. Datum úmrtí je nejisté. Císař je nezvěstný od požáru paláce vzniklého při dobytí Nankingu Ču Tiem.
  3. Císař Čeng-tchung byl roku 1449 zajat Mongoly, na trůn nastoupil jeho bratr Ťing-tchaj. Po Ťing-chajově smrti se na trůn opět vrátil Čeng-tchung, vyhlásil však novou éru Tchien-šun.
  4. Dvě Lu knížat z Lu jsou homonyma, zapisují se různými znaky. Pro odlišení je buď Ču Čchang-fang psán jako kníže z Luh a Ču I-chaj jako kníže z Lu (např. v Cambridge History of China), nebo první jako kníže z Lu a druhý jako kníže z Lou (např. v A. C. Moule: Rulers of China, 1957).

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků List of emperors of the Ming Dynasty na anglické Wikipedii a 明朝君主列表 na čínské Wikipedii.

  1. BROOK, Timothy. Čtvero ročních období dynastie Ming: Čína v období 1368–1644. Překlad Vladimír Liščák. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. 368 s. ISBN 80-7021-583-6. Doslov Vladimíra Liščáka: Mingská Čína, s. 290–291. [dále jen Liščák].
  2. LANGLOIS, John D. The Hung-wu reign, 1368-1398. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [Dále jen Langlois]. ISBN 0521243327. S. 177–178. (anglicky)
  3. HUANG, Ray. China: a macro history. Armonk, NY: M. E. Sharpe, 1997. 335 s. ISBN 1-56324-730-5. S. 189. (anglicky) [dále jen Huang].
  4. Huang, str. 175.
  5. Russian.china.org.cn [online]. Peking: China.org.cn (Čínské informační internetové centrum), 2007-07-30 [cit. 2010-04-27]. Kapitola Музей Гугун. Dostupné online. (rusky)
  6. CH’IEN, Mu. Traditional government in imperial China: a critical analysis. Překlad Chün-tu Hsüeh, George O. Totten. Hongkong: The Chinese University Press, 1982. ISBN 962-201-254-X. S. 91. (anglicky) [dále jen Ch’ien].
  7. Ch’ien, str. 93.
  8. HUCKER, Charles O. The censorial system of Ming China. Stanford: Stanford University Press, 1966. 406 s. Dostupné online. ISBN 0-8047-0289-6. S. 41. (anglicky)
  9. Liščák, str. 293.
  10. WILKINSON, Endymion Porter. Chinese history: a manual. Cambridge, Mass.: Harvard University Asia Center, 2000. 1181 s. ISBN 0-674-00247-4. S. 109–110. (anglicky)
  11. LO, Feng-ju. 歷代帝王譜系全文檢索 [Seznam čínských králů a císařů] [online]. Tchaj-pej: Yuan-Ze University [cit. 2018-09-02]. Kapitola 明:1368~1644 [Ming]. Dostupné online. (čínsky)
  12. THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Tübingen: rev. 2011-9-23 [cit. 2013-07-10]. Kapitola Chinese History - Names of Persons and Titles of Rulers. [Dále jen Theobald]. Dostupné online. (anglicky)
  13. Theobald. Rev. 2013-6-15 [cit. 2013-07-10]. Kapitola Chinese History - Ming Dynasty 明朝 (1368-1644) emperors and rulers.
  14. Association for Asian Studies. Ming Biographical History Project Committee.; GOODRICH, L. Carrington; FANG, Chao-ying. Dictionary of Ming biography 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. 1751 s. Dostupné online. ISBN 0231038011. S. xxi. (anglicky) Dva svazky, [Dále jen Goodrich].
  15. Goodrich, s. 397.
  16. TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle: University of Washington Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-295-98124-5. S. 88. (anglicky)
  17. ATWELL, William. The T'ai-ch'ang, T'ien-ch'i, and Ch'ung-chen reigns, 1620-1644. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 585–640, na s. 637. (anglicky)
  18. TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W., a kol. The Cambridge History of China. Svazek 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. 1008 s. ISBN 0521243327. S. xxiii. (anglicky)

Literatura

  • BROOK, Timothy. Čtvero ročních období dynastie Ming: Čína v období 1368–1644. Překlad Vladimír Liščák. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. 368 s. ISBN 80-7021-583-6.
  • Association for Asian Studies. Ming Biographical History Project Committee.; GOODRICH, L. Carrington; FANG, Chao-ying. Dictionary of Ming biography 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. Dostupné online. ISBN 0231038011. (anglicky)
  • TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W., a kol. The Cambridge History of China. Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. 1008 s. ISBN 0521243327. (anglicky)
  • HEER, Ph. de. The Care-taker Emperor : Aspects of the Imperial Institution in Fifteenth-century China as Reflected in the Political History of the Reign of Chu Chʾi-yü. Leiden: Brill, 1986. 226 s. ISBN 9004078983, ISBN 9789004078987. (anglicky)
  • TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness : The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham: University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. Dostupné online. ISBN 0295981245. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.