Tchaj-čchang

Ču Čchang-luo se narodil roku 1582, v desátém roce vlády císaře Wan-liho, jako císařův první syn. Jeho matkou byla paní Wang, služebná císařovny vdovy Li, matky Wan-liho. Wan-li nechtěl s dítětem nic mít, ale paní Li ho přiměla k uznání otcovství s pomocí záznamů o jeho návštěvách[1] a prosadila povýšení paní Wang na císařskou konkubínu s titulem kuej-fej (恭妃, „uctivá dáma“). Panovníkův zájem o paní Wang ale rychle upadl s tím, jak si jeho trvalou oblibu a důvěru získala jiná konkubína, paní Čeng, která mu roku 1586 také dala syna, Ču Čchang-süna (1586–1641).[1] Ču Čchang-luoa, přestože byl nejstarší, císař ignoroval.

Roku 1586 se otevřela otázka nástupnictví, když císař povýšil paní Čeng na „císařskou urozenou dámu“ (chuang-kuej-fej),[2][3] což ji stavělo jen o stupeň níže než jeho císařovnu a výše než kteroukoliv jinou z jeho konkubín, včetně paní Wang. Pro okolí bylo z toho zřejmé, že by si přál za následníka spíše syna paní Čeng Ču Čchang-süna – svého třetího (druhý syn zemřel v kojeneckém věku) – než Ču Čchang-luoa. Úředníci se potom rozdělili; část začala hájit práva prvního syna s odkazem na zákonnou primogenituru, někteří však podpořili paní Čeng.[2] Na širokou podporu práv nejstaršího syna mezi úředníky císař reagoval odkládáním rozhodnutí.[2] Odklady odůvodňoval čekáním na syna od císařovny.[4] Žádostem o jmenování Ču Čchang-luoa korunním princem, když dosáhl osmi let, aby mohla být oficiálně zahájena jeho výuka, se zase bránil tím, že prince přece vyučují eunuchové.[5]

Roku 1589 císař souhlasil s Ču Čchang-luovým jmenováním následníkem, paní Čeng se však postavila proti, což vyprovokovalo vlnu sporů a o dva roky později i zatýkání, když se v Pekingu rozšířil pamflet obviňující ji ze spiknutí s některými vysokými úředníky proti císařovu nejstaršímu synovi. Císař se naopak snažil v očích veřejnosti vykreslit paní Čeng v příznivém světle.[3]

Nejmenování následníka vyvolávalo pravidelné vlny protestů nejen opozičně naladěných úředníků, ale i vysokých hodnostářů, včetně velkých sekretářů Šen Š’-singa (v úřadě 1578–91) a Wang Si-ťüea (v úřadě 1584–91 a 1593–94).[2] Práva Ču Čchang-luoa podporovaly i císařovna[6] a císařovna vdova Li.[4] Wan-li jmenoval Ču Čchang-luoa korunním princem, pod tlakem dalšího kola protestů a žádostí, až roku 1601.[4][7] Ču Čchang-sünovi současně udělil titul knížete z Fu,[8] nicméně ho ponechal v Pekingu, ačkoliv měl být do provincie odeslán po dosažení osmnácti let věku, tedy roku 1604, což živilo fámy o tom, že otázka následnictví je stále otevřená.[9] Do provinčního sídla ho poslal, po dlouhé řadě výzev a protestů proti nečinnosti, až roku 1614,[7][10] kdy se za odeslání knížete rozhodně postavila císařova matka.[4]

S debatami o následníkovi souvisel „případ muže s holí“. Totiž koncem května 1615 byl u paláce Ču Čchang-luoa zadržen muž s holí. Z následného vyšetřování vyplynulo, že se jmenuje Čang Čcha, je bláznivý[11] a chtěl s pomocí hole dořešit konflikt s dvěma eunuchy, se kterými se nepohodl. Tím měla být kauza uzavřena a muž popraven.[12] Do případu se však zamíchal vězeňský úředník Wang Č’-caj, který odmítl verzi o šílenci a prosadil veřejné vyšetřování se zapojením představitelů ministerstva trestů. Podle nové verze případu byl muž psychicky zdravý a do paláce vnikl na žádost dvou eunuchů blízkých paní Čeng a jejímu bratrovi, což vyvolalo podezření, že cílem akce mělo být zabití následníka a dosazení syna paní Čeng na jeho místo.[13] Záležitost měla velký ohlas u dvora. Wan-li reagoval bezprecedentním krokem, svolal civilní i vojenské úředníky zaměstnané v pekingských úřadech (bylo to první setkání císaře s úředníky „vnějšího dvora“ od roku 1602.[14]), předstoupil před ně s rodinou – Ču Čchang-luoem, Ču Čchang-luovými syny a dcerou, a obořil se na úředníky, jak mohou pochybovat o jeho vztazích k následníkovi, kterému věří a spoléhá na něj. Ču Čchang-luo potvrdil svůj blízký vztah k otci a žádal ukončení celé záležitosti. Dále císař rozhodl o popravě Čang Čchaa i obou do případu zapletených eunuchů.[15] Proti popravě se postavili představitelé ministerstva trestů, požadující další vyšetřování. Poté velcí sekretáři zprostředkovali kompromis – Čang Čcha byl na druhý den popraven, podezřelí eunuchové měli být vyslechnuti. Výslech proběhl, oba však zůstali pod dozorem císařových eunuchů a pátý den po císařově projevu bylo úředníkům oznámeno, že zemřeli.[13] Případ potom utichl.

Císař Wan-li zemřel 18. srpna 1620.[16] Ču Čchang-luo oficiálně nastoupil na trůn 28. srpna 1620 (první den 8. měsíce čínského kalendáře).[17] Nemálo lidí v Pekingu spatřovalo v nástupu nového panovníka naději na nový začátek. Následník nebyl spjat se svým otcem a opozice proto doufala v opuštění Wan-liho politik. Už 19. srpna byl 1 milion liangů (37,3 tuny) stříbra z palácového pokladu odeslán na obranu severovýchodních hranic (kvůli kritické situaci v Liao-tungu, kde útočili Nurhačiho Džürčeni), současně byly zrušeny důlní a komerční daně zavedené v 90. letech a eunušští daňoví komisaři (vybírající tyto daně) odvoláni z provincií. Vše bylo provedeno formálně jako poslední přání právě zemřelého panovníka. Dne 21. srpna Tchaj-čchang poslal do Liao-tungu další milion liangů stříbra.[16]

Ču Čchang-luo si vybral jméno éry „Tchaj-čchang“, vzbuzující představu míru a prosperity, v kontrastu s posledními léty předešlé vlády. V zájmu zaplnění dlouhodobě neobsazených postů v administrativě nový císař povolal do úřadů mnohé kritiky předešlé vlády, za odpor vůči Wan-limu zbavené funkcí. Mezi prvními například Cou Jüan-piaoa (1551–1624) a Feng Cchung-wua (1556–1627) spojované s hnutím Tung-lin.[17][pozn. 1] Tunglinští totiž vesměs podporovali Ču Čchang-luoa během sporu o jmenování následníka trůnu v 80. a 90. letech.[17]

Tři dny po korunovaci Tchaj-čchang lehce onemocněl, 5. září se mu přitížilo a 6. září povolal lékaře. Na audiencích 8. a 9. září nevypadal zdravě, a záhy ulehl, 13. září ho opět navštívil lékař a skupina úředníků, kterým si císař stěžoval na nespavost a ztrátu chuti k jídlu.[18] Úředníci byli znepokojeni a když se doslechli, že Cchuej Wen-šeng – eunuch stojící v čele císařské kliniky – podal panovníkovi projímadlo, ačkoli dle mínění úředníků panovník naopak potřeboval posilující léky, obžalovali ho z neschopnosti. Císař odmítl žalobu přijmout, ale také přestal užívat zmíněné léky.[18]

Několik dní Tchaj-čchang úřadoval z postele, ale 17. září se mu tak přitížilo, že začal mluvit o své nadcházející smrti.[17] Při další návštěvě znepokojených úředníků v čele s velkým sekretářem Fang Cchung-čem 25. září císař požadoval donesení červených pilulek, o nichž se doslechl, že je vyrábí jistý Li Kche-šao, pomocník dvorského ministra státních obřadů. Li později vypověděl, že myslel, že jeho pilulky pomáhají posílit nemocný organismus. Téhož dne císařské stráže a eunuchové přivedli Li Kche-šaoa k císaři a ten mu přikázal vyrobit pilulky.[18] V přítomnosti zmíněných (třinácti) úředníků Li vyrobil pilulky (vyráběl je ze suříku, krystalizované lidské moči, lidského mléka a rumělky, což v tradiční čínské medicíně byly posilující léky, ingredience mu přinesli císařovi eunuchové) a jednu dal císaři. Tomu se ulevilo, dostal hlad, a požadoval další piluku, kterou mu Li odmítl dát, s tím, že jedna stačí a dvě by byly příliš. Pak panovník poslal (již po půlnoci) Li Kche-šaoa a úředníky domů. Ráno za svítání eunuchové oznámili, že císař je mrtev.[19] Někteří členové hnutí Tung-lin obvinili Li Kche-šaoa a velkého sekretáře Fang Cchung-čea z otrávení císaře, nicméně jiní stoupenci hnutí (kteří byli mezi zmíněnými třinácti úředníky u císaře) se k obvinění stavěli zdrženlivě (a snažili se především vyvinit sebe z nedbalosti).[19] Případ červených pilulek – to jest diskuze nad otázkou, zda pilulky způsobily smrt panovkíka, a zda záměrně nebo nechtěně – byl v následujících několika letech předmětem rozhořčených sporů a obviňování.[17][19]

Bezprostředně po Tchaj-čchangově smrti nastala další konfrontace, spor o kontrolu nad jeho nástupcem, čtrnáctiletým Tchien-čchim, mezi paní Li, oblíbenou konkubínou Tchaj-čchanga a ministry a velkými sekretáři. Přes odpor paní Li a jejích eunuchů, eunuchové loajální k úředníkům předali chlapce ministrům a odsunuli paní Li do jiného paláce.[20] Tchien-čchi oficiálně nastoupil na trůn 1. října 1620.

Císař Tchaj-čchang měl celou řadu manželek, významné z nich byly:

• Císařovna Siao-jüan-čen (孝元贞皇后, Siao-jüan-čen chuang-chou; † 1614), příjmením Kuo (郭). První manželka korunního prince (chuang-tchaj-c' fej, 皇太子妃) Tchaj-čchanga, císař Tchien-čchi ji posmrtně povýšil na císařovnu.

• Císařovna vdova Siao-che (孝和太后, Siao-che tchaj-chou; † 1619), příjmením Wang (王). Matka Ču Jou-ťiaa, pozdějšího císaře Tchien-čchi, a Ču Jou-süa. Původně jedna z manželek Tchaj-čchanga, císař Tchien-čchi ji posmrtně povýšil na císařovnu vdovu.

• Císařovna vdova Siao-čchun (孝纯太后, Siao-čchun tchaj-chou; † 1615), příjmením Liou (刘). Matka Ču Jou-ťiena, pozdějšího císaře Čchung-čena. Původně jedna z manželek Tchaj-čchanga, císař Čchung-čen ji posmrtně povýšil na císařovnu vdovu.

Knížata byla po smrti připomínána posmrtným jménem a titulem, například „kníže Čao z Chuej“ (惠昭王, Chuej-čao-wang).