Sergej Filin

Sergej Jurjevič Filin, rusky Сергей Юрьевич Филин (* 27. října 1970 Moskva) je bývalý přední ruský baletní tanečník a choreograf.

Sergej Filin
Narození	27. října 1970 (51 let) Moskva
Alma mater	Lomonosovova univerzita Moskevská akademie choreografie
Povolání	baletní tanečník a tanečník
Ocenění	Zlatá maska (1778) zasloužilý umělec Ruské federace lidový umělec Ruské federace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vystudoval moskevské choreografické učiliště a Moskevský státní choreografický institut[1] a nastoupil do souboru Velkého divadla.[2] První velké role obdržel již jako 21letý[3] v baletech Labutí jezero, Giselle nebo Bajadéra s Galinou Stěpaněnkovou. Za ztvárnění role prince Desiré v baletu Šípková Růženka v roce 1993 získal o rok později cenu Benois de la danse.[2] V následujících letech tančil v prvním obsazení v mnoha premiérových titulech, jako byly nová verze Giselle, Sylfida, Capriccio nebo Sny o Japonsku (obě chor. Alexandr Ratmanskij), Faraónova dcera ad.[2] V roce 2004 byl vyznamenán ruským divadelním oceněním Zlatá maska za roli klasického tanečníka v představení Světlý potok.[2] Významná pro něj byla zejména partnerská spolupráce s Ninou Ananiašviliovou.[1]

Filin tančil také mnohokrát v zahraničí, hostoval například v Anglickém národním baletu a jinde.

V roce 2006 získal titul bakalář umění na Lomonosovově univerzitě.[1] V roce 2004 utrpěl při představení vážné zranění, po kterém se již vrátil na scénu jen ojediněle.[3] V roce 2008 ukončil svou jevištní kariéru a přijal jmenování uměleckým ředitelem baletu Moskevské hudební divadlo Stanislavského a Němiroviče-Dančenka,[1] kam přiváděl i díla západoevropských choreografů jako Jiřího Kyliána nebo Matse Eka.[3]

V roce 2011 byl na pět let jmenován uměleckým ředitelem baletu Velkého divadla.[3] Do divadla nastoupil v neklidné době, jeho předchůdce Gennadij Janin odešel, když neznámí lidé začali šířit po internetu pornografické fotografie s tvrzením, že jde o Janina.[4] Za spory byly především tradicionalistické kruhy, které protestovaly proti modernizaci souboru a repertoáru za vedení Ratmanského. Po svém jmenování sice Filin nejprve uklidnil situaci tím, že jmenoval oblíbeného tanečníka Nikolaje Ciskaridzeho baletním mistrem a ponechal v repertoáru klasická díla choreografa Jurije Grigoroviče,[5] později ale znovu začaly spory a z divadla odešli dva jeho sólisté, Natalija Osipovová a Ivan Vasiljev.[6]

17. ledna 2013 Filina napadl útočník a polil mu tvář kyselinou. Filin utrpěl popáleniny třetího stupně a vážné poškození zraku.[6] Funkci uměleckého ředitele Velkého divadla dočasně převzala Galina Stěpaněnková.[7] Filin přiznal, že již dříve obdržel různé výhrůžky, ale že nepředpokládal, že mohou přerůst ve skutečné násilí.[8] Strach po útoku na Filina přiměl k opuštění divadla a k odjezdu do Kanady sólistku Svetlanu Luňkinovou, kterou některá média spojovala s útokem. Ona sama prý ale byla terčem podobných výhrůžek.[9] Filin utrpěl vážná zranění zraku, ale po léčení na německé klinice v Aachenu mu bylo zachráněno alespoň jedno oko. Ruská policie na začátku března zadržela osobu označenou za útočníka a také sólistu baletu Velkého divadla Pavla Dmitričenka, který se poté přiznal, že si útok objednal.[10]

Filin obdržel v roce 2001, při příležitosti 225 let od založení Velkého divadla, titul národního umělce Ruské federace.[2]

Jeho manželkou byla tanečnice Inna Petrovová, se kterou má syna Daniila.[1]