Labutí jezero

Labutí jezero (rusky Лебединое oзеро) je jeden z nejznámějších baletů, který napsal ruský hudební skladatel Petr Iljič Čajkovskij.

Labutí jezero
Labutí jezero, 4. akt, Odetta mezi labutěmi
Originální názevЛебединое oзеро
ChoreografovéVáclav (Julius) Reisinger

Marius Petipa

Lev Ivanovič Ivanov
SkladatelPetr Iljič Čajkovskij
LibretistéVladimír Petrovič Begičev a Vasilij Fjodorovič Gelcer
Premiéra4. dubna 1877
Moskva, Velké divadlo
Baletní souborBalet Velkého divadla
Česká premiéra21. února 1888 (část) / 27. června 1907 (celé)
Praha, Národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedná se o klasický balet o čtyřech aktech. Původní libreto napsali Vladimír Petrovič Begičev a Vasilij Fjodorovič Gelcer. Premiéru měl 4. dubna 1877.

O díle

Labutí jezero je spolu s Romeem a Julií baletem nejhranějším a nejznámějším. Existuje v nespočtu premiér a verzí, které se liší především v pojetí hlavních rolí Odetty a Odilie. Jde buď o dvojroli, nebo verzi tančenou dvěma tanečnicemi. Také závěr má dvě verze. Konec může být buď tragický, nebo typický „happyend“.

V srpnu 1875 předložili Valentin Petrovič Běgičev a Fedor Vasiljevič Gelcer P. I. Čajkovskému libreto, k němuž použili jako předlohu pohádku Labutí proud ze sbírky německých národních pohádek. Čajkovského zaujal tento námět pravděpodobně i proto, že již koncem šedesátých let složil pro domácí divadelní produkci kratičký balet Jezero labutí, který se nedochoval, ale jehož motivy téměř jistě v Labutím jezeře zaznívají. Premiéra Labutího jezera se konala v březnu 1877 ve Velkém divadle v Moskvě. Choreografem byl Václav Reisinger a byl to jeden z okamžiků, kdy český umělec vstoupil do světových dějin baletu.

Představení ale nebylo podle dobových zpráv příliš zdařilé a v recenzích se také mluvilo o Čajkovského hudbě jako o monotónní, nudné, bez fantazie a plné divných motivů… Podstatné ale je, že se inscenace i přes tyto reference udržela na repertoáru ve 40 reprízách až do roku 1883 a Joseph Hansen při jejím obnovení (1880 a 1882) vycházel právě z choreografie Václava Reisingera. Jedinou změnu, kterou provedl, bylo rozdělení partu Odetty a Odilie. Nový a rozhodující impuls pro balet znamenalo jeho nové nastudování necelé dva roky po skladatelově smrti. V lednu 1895 uvedlo Mariinské divadlo v Petrohradu novou choreografii baletu, kterou zpracovali Marius Petipa a Lev Ivanov. Toto nastudování se stalo kanonizovanou verzí baletu, která je živá dodnes. Určité další úpravy vyplývají z režijních záměrů a také z pokroku baletní techniky (např. role prince Siegfrieda).

S novým stoletím opustila baletní pohádka s hudbou ruského geniálního skladatele hranice carství. Poprvé se tak stalo v roce 1900, kdy bylo dílo uvedeno ve Velkém divadle ve Varšavě v choreografii Raffaele Grassiho.

Labutí jezero neutrpělo ani I. světovou válkou a po II. světové válce dokonce dochází k rozmachu tance, k rozšíření klasické baletní techniky a klasického repertoáru do Ameriky i Austrálie. Mezi nejfrekventovanější tituly patří dodnes právě Labutí jezero.

V Česku, v pražském Národním divadle, byla roku 1888 uvedena zkrácená a upravená verze nejslavnější části díla (II. dějství), již připravil Augustin Berger, který také tančil prince Jaroslava (Siegfrieda); Odettu-Odilii tančila Giulietta Paltrinieri a travesti roli princova přítele Marie Zieglerová. Toto bylo jediné představení Labutího jezera, které Čajkovskij viděl, do svého deníku si po zhlédnutí ukázky poznamenal: „Ohromný úspěch — minuta absolutního štěstí.“ [1]

Do Národního divadla se celé Labutí jezero dostalo roku 1907.

Děj

Příběh pojednává o hodné princezně Odettě, kterou zaklel zlý čaroděj Rudovous (někdy označován také jako von Rotbart) do labutě. Tu si zamiluje princ a slíbí jí lásku. Ale na oslavu princových narozenin přijde Rudovous se svou dcerou Odílií, které přičaroval podobu Odetty. Princ ji nepozná, myslí si, že to je jeho láska a tak si ji vezme.

Různá nastudování baletu se liší svým závěrem. V některých Odetta zemře z nešťastné lásky, v jiných nastudováních spolu nešťastní milenci utonou, v dalších princ Odettu zachrání a všechno dobře dopadne.

Úvod

Princezna Odetta se prochází podél jezera, kde narazí na Rudovouse. Ten ji promění v labuť.

První akt

Začíná oslavou osmnáctých narozenin prince Siegfrieda. Princ dostává jako dar samostříl. Zároveň mu matka připomíná, že nadešel čas, aby se oženil. Na zámku se připravuje ples, na kterém si má princ vybrat nevěstu. Po oslavě narozenin odjíždí princ s přáteli na hon.

Druhý akt

Princ je na lovu na břehu jezera, když zrovna přilétají labutě. Labutě se však mění v krásné dívky. Odmítnutý čaroděj Rudovous zaklel dívku Odettu a její přítelkyně do labutí podoby, aby se pomstil její matce. Pouze věrná láska může zničit sílu zlé moci a Odettu zachránit. Princ Siegfried přísahá Odettě věčnou lásku. Avšak to nedodrží.

Třetí akt

Zámecký ples je v plném proudu, když se náhle mezi hosty objeví neznámý cizinec a jeho dcera Odilie, která je k nerozeznání podobná Odettě. Podvedený princ přísahá lásku tentokrát Odilii. Nepoznaný Rudovous je spokojen.

Čtvrtý akt

Odetta je Siegfriedovým činem zdrcena. Zoufalý princ, který poznal osudovou chybu, běží za Odettou k jezeru. Nešťastná Odetta mu odpouští, přichází však Rudovous a dochází k boji. Když se Rudovous chystá po vyhraném souboji prince zabít, rozběhne se Odetta ke břehu a skáče do rozbouřené vody. Rudovous s princem přestanou bojovat a princ zoufale skače do vody, aby Odettu zachránil. Oba však ve vodě utonou, Rudovous klesne k zemi a zemře žalem.

Vychází slunce a labutě se poklidně pomalu vracejí na jezero.

Alternativní konce
  • Princ nepozná Rudovousovu léčku s Odilií a k Odettě se nevratí, ta potom umírá žalem.
  • Princ přemůže v souboji Rudovouse a tím zlomí prokletí nad Odettou.
  • Rudovous přemůže prince a vrátí se k Odettě.

Reference
  1. Muzikus.cz, Tanec: Labutí jezero v Praze

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.