Ceny Benois de la danse

Ceny Benois de la danse (též rusky jako Приз Бенуа де ла Данс) jsou mezinárodní výroční ceny, které uděluje nekomerční centrum Benois se sídlem v Moskvě baletním umělcům, zejména choreografům a tanečníkům a tanečnicím.

Historie a současnost

Ceny Benois de la danse byly založeny v roce 1991 v Moskvě na zasedání Mezinárodní taneční asociace (nyní Mezinárodní taneční unie).[1] Vzorem byly americké filmové ceny Oscar,[2] také proto bývají označovány za Baletní Oskary.

V porotě cen usedají významní světoví choreografové, v jejím čele je tradičně Jurij Grigorovič. Porotci jednotlivě nominují kandidáty na ceny, společně pak vybírají laureáty.[3]

Od roku 2004 se ceny předávají na galakoncertech ve Velkém divadle, na nichž vystupují významní tanečníci[1] včetně laureátů ceny a tanečníků nominovaných v příslušném roce. V roce 2009 se moskevský galakoncert nekonal z důvodu finančních potíží organizátorů.[4] Proběhl ale galaprogram v italské Vicenze.[5]

V roce 2020 byly festival a předávání cen přeloženy na rok 2021 kvůli komplikacím spojeným s pandemií koronaviru.

Název a trofej

Cena dostala své jméno podle ruského uměleckého kritika a výtvarníka Alexandra Benoise, člena rozsáhlé rodiny Benois, patřící k ruské inteligenci přelomu 19. a 20. století, jenž mimo jiné v první polovině 20. století významně ovlivnil tzv. Ruské sezóny v Paříži včetně vystoupení Ruského baletu Sergeje Ďagileva, pro něž tvořil i návrhy scén.

Cenou je soška představující dvě proti sobě stojící postavy s rozpřaženýma rukama, jako kdyby si chtěly padnout do náruče. Autorem sochy je Igor Ustinov, Benoisův potomek.

Laureáti

Za celoživotní přínos

Tato cena nese oficiální název Za život v umění (rusky За жизнь в искусстве).

2000 – Alicia Alonsová
2002 – Jürgen Rose, William Forsythe, Rudy van Dantzig
2003 – Marina Semjonovová, Maurice Béjart, Michail Baryšnikov
2005 – Hans van Manen, Trisha Brownová
2006 – Mats Ek
2007 – Laurent Hilaire
2008 – Fernando Alonso
2011 – Toer van Schayk
2012 – Pierre Lacotte
2013 – John Neumeier
2014 – Brigitte Lefevreová
2017 – Marcia Haydéeová
2018 – Natalija Makarovová[6]
2019 – Jiří Kylián
2021 – Anthony Dowell[7]

Choreograf

Roland Petit

1992 – John Neumeier: Windows on Mozart (Hamburský balet)
1993 – Jiří Kylián: As if never been (NDT)
1994 – Roland Petit: Otto Dix (Státní opera Berlín)
1995 – Angelin Preljocaj: Le Parc (Pařížská opera)
1996 – Valentin Jelizarjev: Rogneda (Běloruské národní velké divadlo)
1997 – neudělena
1998 – Davide Bombana: Ein Traumspiel (Prinzregententheater Mnichov) a Carolyn Carlsonová: Signes (Pařížská opera)
1999 – Jiří Kylián: One of a Kind (NDT)
2000 – Nacho Duato
2002 – neudělena
2003 – David Dawson: The Grey Area (Nizozemský národní balet) a Edouard Lock: AndreAuria (Pařížská opera)
2004 – Paul Lightfoot a Sol Leon: Signing Off (NDT)
2005 – Alexej Ratmanskij: Anna Karenina (Dánský královský balet)
2006 – Boris Ejfman: Anna Karenina (Balet Borise Ejfmana Petrohrad)
2007 – Martin Schläpfer: String Quartet (Mainz Ballett)
2008 – Jean-Christophe Maillot: Faust (Balet Monte Carlo)
2009 – Eduardo Lao: Tres (Ballet Comunidad de Madrid) a Wayne McGregor: Infra (Královský balet Londýn)
2010 – neudělena
2011 – Sidi Larbi Cherkaoui a Damien Jalet: Babylon a Jorma Elo: Sen noci svatojánské (Vídeňská státní opera) a Slice to Sharp (Moskevské hudební divadlo Stanislavského a Němiroviče-Dančenka)
2012 – Lar Lubovitch: Crisis Variations (Lubovitch Dance Company of New York)
2013 – Hans van Manen: Variace pro dva páry (Nizozemský národní balet) a Christopher Wheeldon: Popelka (Nizozemský národní balet)
2014 – Alexej Ratmanskij: Trilogie na hudbu Dmitrije Šostakoviče (Devátá symfonie, První klavírní koncert a Komorní symfonie) a Bouře (Americké baletní divadlo)
2015 – Christopher Wheeldon: Zimní pohádka (Královský balet Londýn)
2016 – Jurij Posochov: Hrdina naší doby (Velké divadlo v Moskvě), Johan Inger: One On One (NDT)
2017 – Crystal Piteová: The Season's Canon (Pařížská opera)
2018 – Jurij Posochov: Nurejev (Velké divadlo v Moskvě) a Deborah Colkerová: Pes bez peří (Deborah Colker Company)[6]
2019 – Christian Spuck: Zimní cesta (Curyšský balet) a Fredrik Benke Rydman: Duet s industriálním robotem (Stockholmské městské divadlo)
2021 – Jurij Posochov: Anna Karenina (Joffrey Ballet Chicago)[7]

Tanečník

Angel Corella

1992 – Alexander Koelpin, Julio Bocca
1993 – Andrej Uvarov
1994 – Sergej Filin
1995 – Nicolas Le Riche
1996 – Irek Muchamedov, Vladimir Děrevjanko
1997 – Gregor Seyffert, Faruch Ruzimatov
1998 – Manuel Legris, Vladimir Malachov
1999 – Nikolaj Ciskaridze
2000 – Angel Corella, Jean-Guillaume Bart
2002 – Jiří Bubeníček, Jeffrey Gerodias
2003 – Lukáš Slavický
2004 – Lloyd Riggins, Laurent Hilaire
2005 – Mathieu Ganio
2006 – Di Wang, Leonid Sarafanov
2007 – Hervé Moreau
2008 – Carlos Acosta, Marcelo Gomes
2009 – Ivan Vasiljev, Joaquín de Luz
2010 – Thiago Bordin, David Hallberg
2011 – Rolando Sarabia, Semjon Čudin, Fernando Romero
2012 – Mathias Heymann, Carsten Jung
2013 – Alban Lendorf, Vadim Muntagirov
2014 – Herman Cornejo
2015 – Edward Watson
2016 – Kim Ki-min
2017 – Hugo Marchand, Děnis Rodkin
2018 – Isaac Hernández, Vladislav Lantratov
2019 – Vadim Muntagirov
2021 – Jesús Carmona[7]

Olexandr Rjabko získal v roce 2016 zvláštní cenu za umění partnerství.

Tanečnice

Diana Višňovová

1992 – Naděžda Gračovová
1993 – Isabelle Guerinová
1994 – Sylvie Guillemová
1995 – Galina Stěpaněnková, Dominique Khalfouniová
1996 – Diana Višňovová
1997 – Uljana Lopatkinová
1998 – Marie Claude Pietragallová, Julija Machalinová
1999 – Sue Jin Kang, Elisabeth Platelová
2000 – Alessandra Ferriová, Julie Kentová
2002 – Aurélie Dupontová, Anastasja Volčkovová
2003 – Lucia Lacarrová
2004 – Alina Cojocaruová
2005 – Marie Agnes Guillotová, Světlana Zacharovová
2006 – Kim Joo-Won, Jekatěrina Kondaurovová
2007 – Agnés Letestuová, Světlana Lunkinová
2008 – Silvia Azzoni, Tamara Rojo
2009 – Kirsty Martinová, Natalja Osipovová
2010 – Helene Bouchetová
2011 – Bernice Coppietersová, Ču Jan
2012 – Alina Cojocaruová
2013 – Olga Smirnovová
2014 – Polina Semionovová, Mariko Kidová
2015 – Světlana Zacharovová
2016 – Alicia Amatriainová, Hannah O'Neillová
2017 – Ludmila Paglierová, Maria Riccettová
2018 – Pak Se-un[6]
2019 – Ashley Bouderová, Elisa Carillová Cabrerová
2021 – Amandine Albissonová, Jekatěrina Krysanovová[7]

Skladatel

1996 – George Kouroupos: Odyssea
2012 – Michel Legrand: Liliom
2015 – Joby Talbot: Zimní pohádka
2018 – Ilja Děmuckij: Nurejev[6]
2021 – Thomas Adès: The Dante Project[7]

Scénograf

1997 – Olivier Debre: Signes (Pařížská opera)
2000 – Jaffar el Halabi
2007 – Carlos Gallardo: The Tempest (Teatro San Martin Buenos Aires)
2015 – John Macfarlane: Kolibřík (San Francisco Ballet)
2016 – Ženg Tung-šeng: Císař Ju Li (Pekingská taneční akademie)
2018 – Kirill Serebrennikov: Nurejev (Velké divadlo)[6]
2019 – John Macfarlane: Labutí jezero (Královský balet Londýn)
2021 – Tacita Deanová: The Dante Project (Královský balet Londýn)[7]

Odkazy

Reference

Benois de la danse: O projekte [online]. Centrum Benois, [mezi 2004 a 2009] [cit. 2010-05-20]. Dostupné online. (rusky)
Art-direktor: konkurs "Benua dě lja Dans" sozdan po primeru "Oskara". RIA Novosti [online]. 2010-04-22 [cit. 2010-05-20]. Dostupné online. (rusky)
Na Benua dě la dans vydvinuty samye vostrebovannye v mire choreografy. World News Daily [online]. 2010-04-26 [cit. 2010-05-20]. Dostupné online. (rusky)^{[nedostupný zdroj]}
DOPINA, Asja. Nazvany laureaty "Benois de la Dance-2010". Vesti.ru [online]. 2010-05-19 [cit. 2010-05-20]. Dostupné online. (rusky)
Benois International Prize Stars Gala took Vicenza by storm. Danza Ballet [online]. 2009-05-28 [cit. 2010-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-07. (anglicky)
Serebrennikov, Posochov i Děmuckij polučili premiju «Benua de la dans» za balet «Nurejev» [online]. Muzykalnoje obozrenije, 2018-06-07 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. (rusky)
Nazvany imena poběditělej XXVIII meždunarodnogo baletnogo priza Benua de la Dans. Expert.ru [online]. 2021-06-11 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. (rusky)

Externí odkazy

Zpráva Baletního Oscara dostali Hallberg, Bordin a Bouchetová ve Wikizprávách
Oficiální stránky (anglicky), (rusky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[opr-1] Benois de la danse: O projekte [online]. Centrum Benois, [mezi 2004 a 2009] [cit. 2010-05-20]. Dostupné online. (rusky)

[2] Art-direktor: konkurs "Benua dě lja Dans" sozdan po primeru "Oskara". RIA Novosti [online]. 2010-04-22 [cit. 2010-05-20]. Dostupné online. (rusky)

[3] Na Benua dě la dans vydvinuty samye vostrebovannye v mire choreografy. World News Daily [online]. 2010-04-26 [cit. 2010-05-20]. Dostupné online. (rusky)^{[nedostupný zdroj]}

[4] DOPINA, Asja. Nazvany laureaty "Benois de la Dance-2010". Vesti.ru [online]. 2010-05-19 [cit. 2010-05-20]. Dostupné online. (rusky)

[5] Benois International Prize Stars Gala took Vicenza by storm. Danza Ballet [online]. 2009-05-28 [cit. 2010-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-07. (anglicky)

[:0-6] Serebrennikov, Posochov i Děmuckij polučili premiju «Benua de la dans» za balet «Nurejev» [online]. Muzykalnoje obozrenije, 2018-06-07 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. (rusky)

[:1-7] Nazvany imena poběditělej XXVIII meždunarodnogo baletnogo priza Benua de la Dans. Expert.ru [online]. 2021-06-11 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. (rusky)