Sbohem, armádo

Lajtant Frederic Henry je americký medik sloužící v italské armádě během první světové války. Děj knihy začíná v zimě, kdy epidemie cholery zabije tisíce vojáků. Frederic přijíždí do Gorizie, kde se setkává s ostatními armádními činiteli a s knězem. Svoje zážitky z města poté sdílí s italským chirurgem Rinaldim, se kterým bydlí. Rinaldi má rád ženy, a zamiluje se do zdravotní sestry Catherine Berkley, i když ne příliš vážně. Rinaldi vezme Frederica sebou do britské nemocnice, kde se Frederic seznámí s Catherine Barkley, s anglickou zdravotní sestrou. Frederic k ní cítí náklonnost. Catherine mu řekne o svém snoubenci, který zemřel během války, a také o jejím nepříjemném pocitu, který cítí když prší. Frederic ji chce políbit, ona mu ale dá facku a on se omlouvá. Později se ale políbí, a ona přizná že k němu cítí nějakou náklonnost. Frederic, spolu s dalšími řidiči (kteří se jmenují Passini, Manera, Gordini a Gavuzzi) jede se sanitkou do války. Passini je zde zabit minometem a Frederic si zde těžce zraní koleno a je odvezen do nemocnice.

Rinaldi navštěvuje Frederica v nemocnici, a chválí ho za jeho hrdinství, i když Frederic sám se za hrdinu nepovažuje. Rinaldi mu též řekne, že bude převezen do americké nemocnice v Miláně, aby mu byla poskytnuta lepší péče. Frederic ho požádá, aby zde měl Catherine jako zdravotní sestru. Navštíví ho též kněz, kterému svěří svoje protiválečné postoje. Navíc, USA vyhlásí válku Německu a italská armáda má strach z rakouské ofenzívy. Frederic se dostane do americké nemocnice v Miláně, kde je ošetřován slečnou Gageovou, slečnou Walkerovou a vrchní sestrou slečnou Van Campenovou. Slečna Gageová mu nosí víno. Později přijíždí i Catherine, a Frederic si uvědomí, že je do Catherine skutečně zamilován, a poprvé se pomilují. Dále druhá kniha vypráví o jeho léčbě zranění doktorem Valentinim, o setkání se slečnou Fergusonovou (přítelkyní Catherine), a o vývoji milostného vztahu s Catherine, kteří si spolu užívají léto v Miláně, zajdou například na horské dostihy, nebo na plavbu lodí. Poté co se Frediricovi zahojí koleno dostane žloutenku. Slečna Van Campenová objeví prázdné lahve od alkoholu ve Fredericově pokoji, a dojde k závěru, že žloutenka je způsobena jeho alkoholismem, a že si žloutenku přivodil schválně, aby nemusel sloužit na frontě. Zruší mu proto pobyt v nemocnici, a je poslán zpět na frontu. Catherine ho informuje o tom, že je s ním těhotná. Slíbí si, že se znovu setkají a až válka skončí se vezmou. Frederic ji požádá, aby se starala o ''Malou Catherine''.

Frederic se vrátí do Gorizie, kde se znovu setká s Rinaldim a knězem, který předpovídá, že válka brzy skončí. Frederic poté jede do Bainsizzy, kde se setká s italským patriotem Ginem, který mu poví o velmi silných zbraních, které má rakouská armáda. Frederic si uvědomí, že se Italové neubrání rakouské ofenzívě. Začíná silný déšť a začíná bombardování. Morálka italských vojáků klesá. Krátce poté rakouská armáda zničí italské pozice během bitvy u Caporetta, a Italové ustupují, domy jsou evakuovány. Frederic se svými muži se snaží včas uniknout, a aby to stihli tak si vyberou alternativní cestu, ale brzy se ztratí a jejich auta uvíznou v bahně. Jeden z italských vojáků se pokouší dezertovat, ale Frederic ho zastřelí. Jeden z řidičů, Aymo, je později zabit, zatímco další z řidičů, Bonello, uteče do rakouského zajetí. Frederic tak zůstane s posledním z řidičů, s Pianim, se kterým se dostane k italské armádě u řeky Tagliamento. Frederic je zde ale obviněn vojenskou policií ze zrady, ale zachrání se tím, že skočí do řeky. Poté se mu podaří dostat z řeky a naskočit do jedoucího vlaku, který jede do Milána, aby se dostal za Catherine.

V Miláně se Frederic dozví, že Catherine odjela do Stresy. Navštíví zde také Ralpha Simmonse, bývalého operního zpěváka, a zeptá se ho jak se má dostat pryč z Itálie, do Švýcarska. Ralph mu pomůže a poskytne mu civilní oblečení. Poté odjede vlakem do Stresy a ubytuje se v hotelu Isles Borromées. Emilio, místní barman, ho informuje o tom, že dvě britské zdravotní sestry se ubytovaly v malém hotelu nedaleko nádraží. Frederic zde potká Catherine a Helen Ferguson. otká zde také hrabětě Greffiho, velmi starého šlechtice, kterého zde potkal, když poprvé navštívil Stresu. Greffi je zde se svou neteří. Frederic Catherine neřekne nic o svých válečných zážitcích. Navíc se cítí jako zločinec, jako dezertér. Emilio mu další den oznámí, že ho sem brzy přijde válečná policie zatknout. Emilio jim ale dá loďku, aby mohli odplout do Švýcarska. Cesta je to dlouhá, navíce je bouřka a voda je rozbouřená. Plují celou noc a nakonec se dostanou do Švýcarska. Místní policie jim zde poskytne dočasná víza.

Frederic a Catherine žijí klidný život ve švýcarských horách, v malém dřevěném domku nedaleko Montreux, u manželů Guttingenových. Catherine se obává o zdravotní stav svého ještě nenarozeného dítěte, a proto se přestěhují do Lausanne, aby byli blíže nemocnici. Později je zde Catherine hospitalizována, a protože se porod příliš nedaří, je rozhodnutu že bude nutné provést císařský řez. Nakonec se dítě narodí, ale je mrtvé. Navíc lékaři zjistí, že Catherine vnitřně krvácí. Frederic je zděšen, navštíví Catherine v jejím pokoji, ale ona mu umírá v náručích. Frederic poté odejde z nemocnice a v dešti dojde zpět do hotelu.

Ve Scribnerově vydání byla řada vulgarit obsažených v knize (konkrétně slova “shit“, “fuck“ a “cocksucker“) nahrazena pomlčkami (---). Existují také minimálně dva výtisky prvního vydání, ve kterých Hemingway přepsal cenzurovaný text rukou. Jedno z těchto dvou vydání bylo věnováno Maurice Coindreauovi, druhé Jamesi Joyceovi. Hemingwayem korigovaný text nebyl začleněn do žádného vydání knihy, ale některé audioverze byly vydány necenzurované.

Kromě Irského svobodného státu byla kniha zakázaná též ve fašistické Itálii. Jedním z důvodů, proč byl román v Itálii je zakázán bylo Mussoliniho osobní antipatie k Hemingwyovi, který s ním krátce poté co se dostal k moci udělal rozhovor, a později vydal článek kde ho mj. nazval "největším lhářem v Evropě".