Ztracená generace

Pojem ztracená generace (anglicky Lost Generation) poprvé použila americká spisovatelka Gertrude Steinová v roce 1924. Podle Ernesta Hemingwaye, který tento termín zpopularizoval ve své prvotině Fiesta (I slunce vychází), pronesla Steinová tato slova: „Vy všichni mladí, kdo jste sloužili ve válce, jste ztracená generace.“ (v angličtině: „All of you young people who served in the war. You are a lost generation.“).[1]

Gertrude Steinová

Tímto termínem jsou označeni spisovatelé narození kolem roku 1900, kteří zažili první světovou válku a bojovali v ní. Jejich pocity z války po návratu domů, většinou totožné s pocity vojáků, jsou zobrazeny v jejich dílech, která vycházejí ve 20. letech 20. století. Často se z války vrátili zmrzačeni fyzicky, ale i duševně, a to vedlo k problémům se zařazením do společnosti a s vedením běžného života.[2] Spisovatelé ztrácejí kvůli válce ideály jak o samotné válce, tak i o své budoucnosti. Přídavné jméno „ztracení“ referuje k jejich ztracenosti ve společnosti a hlavně v budoucnosti, protože jejich představy byly zásadně poničeny. Autoři ztratili nejen část svého života, ale i svou schopnost žít. K poničení jejich představ došlo kvůli rychlému dospívání z důvodu boje na frontách a kvůli tomu, že nemohli prožít klasické první zamilování, nemohli studovat a nemohli dospět jako generace před nimi.[3]

Mezi spisovatele ztracené generace patří například F. S. Fitzgerald, E. Hemingway, E. E. Cummings, J. Steinbeck a také John Dos Passos. Patří sem také spisovatelé, kteří žili v Paříži, kterou považovali za centrum literárního dění kolem roku 1920. Během 30. let se autoři zařadí do jiných literárních směrů a tím fáze ztracené generace, která reaguje na první světovou válku, končí.[4]