Savojské vévodství

Savojské vévodství (francouzsky Duché de Savoie, italsky Ducato di Savoia, latinsky Ducatus Sabaudiae) byl politický útvar v rámci Svaté říše římské, na pomezí Itálie, Francie a Švýcarska. Hlavním městem bylo Chambéry, později Turín. S přestávkou v době napoleonských válek (1792 až 1815) existoval mezi roky 1416 a 1847 a byl řízen panovníky ze savojské dynastie. Vznikl povýšením Savojského hrabství císařem Zikmundem Lucemburským, který udělil titul vévody Amadeovi VIII. Savojskému. Samostatné Savojsko formálně zaniklo roku 1847 „dokonalým spojením“ (fusione perfetta) všech držav savojské dynastie do jednoho politického celku, Sardinského království, což uskutečnil Karel Albert Sardinský. Území Savojského vévodství bylo později Turínskou smlouvou roku 1860 připojeno k Francii.

Státy Itálie kolem roku 1494 (Savojské vévodství vlevo nahoře)

Savojské vévodství Ducatus Sabaudiae (la) Duché de Savoie (fr) Ducato di Savouè (frp) Ducato di Savoia (it) Ducà 'd Savòja (pms) ←  ←  1416–1792 1814–1847  →  → vlajka znak
Motto: FERT
geografie Státy vévodů savojských kolem roku 1700, samotné Savojsko na severozápadě
hlavní město:	Chambéry (1416–1562) Turín (1562–1847)
obyvatelstvo
jazyky:	italština, piemontština, francouzština, latina, franko-provensálština, okcitánština
náboženství:	římskokatolické
státní útvar
státní zřízení:	dědičná monarchie
mateřská země:	Svatá říše římská (do roku 1806)
státní útvary a území
předcházející: Savojské hrabství Montferratské vévodství následující: První Francouzská republika Sardinské království