Inocenc VIII.

Inocenc VIII. (1432 Janov25. července 1492 Řím)[1], vlastním jménem Giovanni Battista Cybo, byl papežem v letech 14841492.

Jeho Svatost
Inocenc VIII.
213. papež
Papež Inocenc VIII.
Církevřímskokatolická
Zvolení29. srpna 1484
Uveden do úřadu12. září 1484 (intronizace)
Pontifikát skončil25. července 1492
PředchůdceSixtus IV.
NástupceAlexandr VI.
Znak
Svěcení
Kardinálská kreace7. května 1473
Osobní údaje
Rodné jménoGiovanni Battista Cybo
Datum narození1432
Místo narozeníJanov, Janovská republika
Datum úmrtí25. července 1492
Místo úmrtíŘím, Papežský stát
Místo pohřbeníBazilika svatého Petra
PotomciFranceschetto Cybo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Od mládí žil v Neapoli, kde jeho otec pracoval jako městský úředník, ale mnohem více se cítil Janovanem.[2] Roku 1467 byl Giovanni Battista Cybo jmenován biskupem v Savoně, roku 1472 v Molfettě; roku 1473 získal kardinálský klobouk.[1] V dalších letech působil jako legát, kdy navštívil Německo a Uhry v roce 1480 a Sienu v roce 1483.[2] Roku 1484 si zajistil papežskou volbu tím, že noc před vlastní volbou podplatil ostatní kardinály.[zdroj?] Tato volba, ke které došlo 29. srpna 1484, byla obecně považována za simonii. Papežská politika jeho předchůdce Sixta IV. počítala s tím, že se papežem stane Giuliano della Rovere, synovec Sixta IV., který se později stal papežem (Julius II.).

Jako papež byl Inocenc VIII. velmi slabý, nestálý a závislý na mínění druhých. Během svého pontifikátu měl i výrazné finanční problémy; neváhal dát do zástavy ani papežskou mitru a tiáru. Proslavil se také svým marnivým životem (známý je jeho výrok: „Když už jsme jednou papežem, tak si to pořádně užijme.“).

Podporoval široce inkvizici a ve své nechvalně proslulé bule Summis desiderantes affectibus (1484) podpořil čarodějnické procesy, které pořádali v Německu Heinrich Kramer a Jakob Sprenger, autoři knihy Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Tato bula je prvním církevním dokumentem, v nímž je s čarodějnictvím nakládáno nikoli jako s pověrou, ale se skutečností. Bula měla dalekosáhlý vliv na prudký rozmach čarodějnických procesů, který vrcholil v následujícím století. Byl také tím, kdo v roce 1487 jmenoval Tomáse de Torquemadu velkým inkvizitorem Španělska.

Inocenc VIII. měl politické spory s neapolským králem Ferrantem, který mu odpíral lenní závislost. Vojensky byl však neschopný, navíc jej nepodpořil francouzský král Karel VIII. V srpnu 1486 proto musel s Neapolí uzavřít příměří, které ovšem neapolský král brzy porušil. Nově vypuklou válku roku 1492 mohl ukončil dvojím sňatkem – svého syna Francesca Cyba, neschopného hráče a pijana, s Maddalenou Medicejskou a své vnučky s Ferrantovým strýcem.

Dne 31. prosince 1487 vydal apoštolskou konstituci nazvanou Non debet reprehensibile, jíž byl ustanoven Apoštolský sekretariát. Zpočátku ho tvořilo 24 apoštolských sekretářů, z nichž jednomu, nazvanému "Secretarius domesticus", byla svěřena předsednická funkce.

Inocenc VIII. po sobě zanechal mnoho dětí (populární dobové dvojverší jej nazývá „otcem Říma“), jeho vláda je také charakterizována značným nepotismem:

Octo Nocens pueros genuit, totidemque puellas;
Hunc merito poterit dicere Roma patrem.
Osm Vinný kloučků porodil, stejně tak i holek,
tak jej Řím poprávu mohl nazvat otcem.
[pozn. 1]

Odkazy

Poznámky

  1. Použité slovo "vinný" je narážka na Inocentovo jméno „Nevinný“.

Reference

  1. Pope Innocent VIII In: Catholic Encyclopedia, 1913, 8. svazek, Nicholas Aloysius Weber, Dostupné online (anglicky)
  2. SHAW, CHRISTINE. Julius II. : papež bojovník. Vyd. 1. vyd. Praha: Paseka 365 s., [16] s. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-7185-391-7, ISBN 978-80-7185-391-6. OCLC 53263992 S. 60,61.

Externí odkazy

Papež
Předchůdce:
Sixtus IV.
14841492
Inocenc VIII.
Nástupce:
Alexandr VI.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.