Nikolaj Pavlovič Ignaťjev

Nikolaj Pavlovič Ignaťjev (29. ledna 1832 - 3. července 1908) byl ruský státník a diplomat. Hrabě Ignaťjev úspěšně prosazoval zvětšení ruského území, a stal se tak symbolem ruské rozpínavosti a imperialismu. Při jednání s Čínou v roce 1860 pro Rusko zajistil velký kus čínského území pekingskou smlouvou.[1] Jako ruský velvyslanec v Osmanské říši v letech 1864 až 1877 proti Osmanům podporoval panslavismus a nacionalismus u slovanských národů Balkánu a měl spoluodpovědnost za bulharské dubnové povstání roku 1876. Poradil své vládě, aby v roce 1877 vyhlásila válku Turecku, a po rozhodném ruském vítězství vyjednal v roce 1878 sanstefanskou smlouvu Ta předznamenala značné posílení ruského vlivu na Balkáně. Británie a Rakousko však zasáhly a vynutily si zrušení smlouvy. Jako ministr vnitra v letech 1881-1882 prosazoval hrabě Ignaťjev ultrakonzervativní a slovansko-nacionalistickou politiku. [2]

Nikolaj Pavlovič Ignat'jev
Narození	17.jul. / 29. ledna 1832greg. Petrohrad
Úmrtí	20. červnajul. / 3. července 1908greg. (ve věku 76 let) Krupoderintsi
Místo pohřbení	Krupoderintsi
Choť	Jekatěrina Leonidovna Golicynová
Rodiče	Pavel Ignatyev a Maria Ivanovna Ignaťjeva
Děti	Paul Ignatieff Nikolai Ignatev Alexej Nikolajevič Ignaťjev
Příbuzní	Aleksei Ignatiev (sourozenec) George Ignatieff (vnuk)
Alma mater	Pážecí sbor
Profese	diplomat a politik
Náboženství	pravoslaví
Ocenění	důstojník Řádu čestné legie Řád sv. Alexandra Něvského Řád sv. Anny 1. třídy s imperátorskou korunou velkokříž Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Řád Osmanie … více na Wikidatech
Commons	Nikolay Pavlovich Ignatyev
Některá data mohou pocházet z datové položky.