Sítina tmavá

Sítina tmavá (Juncus atratus) je vytrvalá, stálezelená, až metr vysoká, trsnatá bylina vlhkých míst, která z české krajiny rychle mizí. Od ostatních druhů sítin rostoucích v České republice se nezaměnitelně odlišuje tmavě hnědými až černými okvětními lístky, od kterých pochází i druhové jméno "tmavá".

Sítina tmavá
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďsítinovité (Juncaceae)
Rodsítina (Juncus)
Binomické jméno
Juncus atratus
Krock., 1787
Synonyma
  • sítina černavá
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozšíření

Je euroasijským druhem s těžištěm výskytu v kontinentálních oblastech východní Evropy. Její nesouvislý areál sahá od středu Evropy po západní Sibiř, Turecko, Kavkaz, Střední Asii a na sever Číny.

V ČR se v průběhu 20. století její stavy snížily na historické minimum. Z Čech zcela vymizela a na Moravě se zachovala jen na několika lokalitách, především na jižní Moravě v národních přírodních památkách Hodonínské Dúbravě a Pastvisku u Lednice a izolovaně v okolí Olomouce v přírodní rezervaci Plané loučky.[1][2][3]

Ekologie

Teplomilná, vlhkomilná a světlomilná rostlina vázána na louky s vysokou hladinou spodní vody, které jsou na jaře zaplavované i vyšším sloupcem vody a v průběhu letního přísušku vysychají. Je vytrvalou rostlinou lučních mokřadních stanovišť, je ale konkurenčně velice slabou, vyhovují ji spíše rozvolněné luční porosty a špatně snáší místa s vrstvou starého, odumřelého bylinného porostu. Je hemikryptofyt kvetoucí v červnu a červenci, jehož plody dozrávají v srpnu a září. Ploidie druhu je 2n = 40.[1][2][4]

Popis

Vytrvalá, šedozelená, trsnatá bylina s přímými květnými i nekvetoucími lodyhami dorůstajícími do výšky 40 až 100 cm. Lodyhy vyrůstají z řídké růžice rašící z plazivého oddenku, nemají bazální pochvy a jsou porostlé třemi až pěti oblými listy, které jsou duté, příčně přehrádkované, podélně rýhované a na bázi mají ouška. Čepele listů jsou dlouze kuželovité, na vrcholu špičaté a bývají dlouhé 5 až 23 a široké 1 až 2,5 cm. Tenký spodní listen, dlouhý 7 až 10 cm, je kratší než květenství.

Květenství je koncový, rozvětvený kružel dlouhý i 13 cm. Je složen z patnácti až padesáti černohnědých, pěti až desetikvětých klubek velkých do 5 mm. Květy mají šest černohnědých, lesklých, 3 mm dlouhých okvětních lístků kopinatého tvaru, vnější mají přes střed zelenkavý proužek. Šest tyčinek kratších než okvětí vyrůstá ve dvou kruzích, jejich prašníky jsou dlouhé jako nitky, blizna mívá délku 2 mm.

Plodem je kaštanově hnědá, 2,5 mm velká, jednodílná, vejčitě trojhranná, lesklá, jednopouzdrá tobolka s dlouhým, šikmým zobánkem. Obsahuje četná hnědá, elipsoidní, asi 0,5 mm velká semena.[1][2][4][5][6]

Ohrožení

V České přírodě je sítina tmavá pro svůj řídký a stále se snižující výskyt hodnocena ve Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. i v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR z roku 2012 jako kriticky ohrožený druh. Mnoho jejích tradičních stanovišť bylo zničeno při pokusech o získání další orné půdy, byla rozorána a odvodněna.

Pokusy o rozšíření počtu rostlin na místech, kde dosud byliny rostou, nebyly příliš úspěšné. Čerstvá semena sice dobře klíčí, nejlépe na narušených plochách, později však mnoho semenáčku odumírá a stádia kvetoucí rostliny se dožívá jen malý počet. Navíc druhu je vlastní velká rozkolísanost kvetení v různých letech, někdy na pozorovaném místě vůbec nevykvete.[2][6][7][8]

Odkazy

Reference

  1. DÍTĚ, Daniel. BOTANY.cz: Sítina tmavá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.03.2009 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online. (česky)
  2. Sítina tmavá (Juncus atratus) [online]. Sagittaria, Sdružení pro ochranu přírody střední Moravy, Olomouc, rev. 2010 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online. (česky)
  3. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Juncus atratus [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
  4. DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Sítina tmavá [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 26.06.2008 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online. (česky)
  5. RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Sítina tmavá, s. 422–423.
  6. Databáze C1 rostlin: Sítina tmavá [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2017-09-20]. Dostupné online. (česky)
  7. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2017-09-20]. Dostupné online. (česky)
  8. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 20.09.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.