Sítinovité

Sítinovité
	Bika lesni (Luzula sylvatica)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	jednoděložné (Liliopsida);
Řád	lipnicotvaré (Poales);
Čeleď	sítinovité (Juncaceae); Juss., 1789
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sítinovité (Juncaceae) je čeleď jednoděložných rostlin z řádu lipnicotvaré (Poales). Jsou to převážně byliny s přízemními trávovitými listy a nenápadnými drobnými květy v květenstvích. Čeleď zahrnuje asi 430 druhů v 7 rodech a je rozšířena téměř po celém světě. V České republice ji zastupují rody bika a sítina.

Popis

Jedná se o byliny, výjimečně keře. Jsou to jednoleté nebo vytrvalé pozemní rostliny, nebo vodní rostliny kořenící ve dně, pokud jsou vytrvalé, pak zpravidla s hlízami nebo oddenky. Jsou to jednodomé rostliny s oboupohlavnými květy, vzácně dvoudomé. Listy jsou často nahloučeny na bázi, vzácněji nikoliv, jsou jednoduché, přisedlé, střídavé, uspořádané nejčastěji trojřadě, vzácněji dvouřadě, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, ploché či žlábkovité nebo svinuté, někdy jsou dokonce oblé, žilnatina souběžná. Okraje listových pochev jsou srostlé nebo volné. V některých případech jsou listy částečně až silně redukovány (někdy z nich zbyly pouze listové pochvy, např. sítina rozkladitá – Juncus effusus) a fotosyntetickou funkci listů pak přebírá stonek. Na svrchní straně báze čepele listu je většinou přítomen jazýček. Květy jsou oboupohlavné, vzácně jednopohlavné, jsou v květenstvích, zpravidla ve vrcholících, kruželech, hlávkách či chocholících. Květenství, větve květenství a květy často podepřeny listeny, někdy je listen na bázi květenství ve tvaru toulce. Okvětí je vyvinuto, zpravidla 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech, vzácně jen 3 v 1 přeslenu. Okvětní lístky jsou často nenápadné, hnědé či zelené, ale někdy nápadnější, bílé, purpurové, černé či průhledné. Tyčinek je 6 ve 2 přeslenech, vzácně 2-3 v 1 přeslenu, tyčinky jsou volné. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, blizny zpravidla 2, semeník je svrchní. Plod je suchý, většinou pukavý, vzácně nepukavý, převážně tobolka.

Rozšíření

Je známo asi 7 rodů a asi 430 druhů[1], které jsou rozšířeny téměř po celém světě, v tropech ale zpravidla jen v horách.

V ČR rostou zástupci pouze 2 rodů: sítina (Juncus) a bika (Luzula), celkem asi 30 druhů.

Taxonomie

Starší taxonomické systémy často řadily čeleď Juncaceae do samostatného řádu sítinotvaré (Juncales). Rod Prionium, který je domovem v Jižní Africe a byl dříve často řazen mezi sítinovité, systém APG II řadí do čeledi Thurniaceae[1].

Zástupci

bika (Luzula)
sítina (Juncus)[2]

Seznam rodů

Andesia, Distichia, Juncus, Luzula, Marsippospermum, Oxychloe, Rostkovia

Odkazy

Reference

http://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/
SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

Literatura

Květena ČR: 8 díl

Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu sítinovité na Wikimedia Commons
Taxon Juncaceae ve Wikidruzích

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[rfr1-1] ttp://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/

[bsl-2] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.