Ruská zmrzlina

Ruská zmrzlina (rusky Советское мороженое, sovětská zmrzlina) se začala v Sovětském svazu průmyslově vyrábět ve 30. letech 20. století, v Československu známá smetanová zmrzlina v oplatce až ve 40. letech. Rozmach státního zmrzlinového monopolu byl přerušen druhou světovou válkou a pokračoval až v poválečných 60. letech. V 80. letech 20. století bylo v SSSR na její výrobu postaveno 25 nových továren. Zmrzlina byla vyvážena i do zemí východního bloku.

Ruská zmrzlina
Reklama Generálního ředitelství chladírenského průmyslu (Главхладопром): Prvotřídní zmrzlina. Poptávka všude, rok 1938
Základní informace
Místo původuSovětský svaz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po společenských změnách v 90. letech začaly ruský trh zaplavovat dovážené mražené výrobky, které byly vyráběny převážně z rostlinných tuků, ale konkurovaly zejména cenou. Ruští výrobci poukazovali na kvalitu své zmrzliny, ale i oni jsou nuceni pod ekonomickým tlakem snižovat obsah tuků.[1]

Ruská zmrzlina byla i na pultech českých obchodů, nebyla však dovážená z Ruska, šlo jen o obchodní název.[2] Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se výrobce ruské zmrzliny značky Prima, společnost Bidfood Czech Republic, rozhodl výrobek přejmenovat na Ukrajinskou zmrzlinu. Chce tak vyjádřit solidaritu s Ukrajinou, která čelí útoku ruské armády.[3]

Historie
Reklamní plakát na zmrzlinu Generálního ředitelství chladírenského průmyslu SSSR (Главхладопром): Prvotřídní zmrzlina. Poptávka všude, rok 1937
Výstavní pavilon zmrzliny (Výstava úspěchů národního hospodářství), r. 1955, postaven na místě původního stánku Generální ředitelství chladírenského průmyslu z roku 1939 (Главное управление холодильной промышленности, zkr. Главхладопром)
Pouliční prodej Ruské zmrzliny, ve Volgograd, r. 1964

Dne 26. října (8. listopadu) 1917 byl v Sovětském Rusku vytvořen Lidový komisariát pro zahraniční záležitosti (NKID), který uzavřel hranice pro běžnou osobní turistiku. První skupina amerických turistů směla do Sovětského svazu přicestovat až v srpnu 1926.[4] Jako první sovětský občan navštívil Ameriku (i když neoficiálně) nejprve Sergej Michajlovič Ejzenštejn v roce 1930.[5]

Na přelomu let 1935/36 podnikli cestu do USA spisovatelé Ilj Andrejevič Ilf a Jevgenij Petrov. Reportáž vyšla na podzim 1936 nejprve v časopise Znamja (č. 10 a 11) a později v létě 1937 ji vydali jako knihu. V srpnu 1936 doporučil generální tajemník komunistické strany (Stalin) svému lidovému komisaři pro potravinářský průmysl Mikojanovi, aby netrávil dovolenou jako obvykle na Krymu, ale odcestoval do Ameriky.[5]

Oděsská zmrzlina. Moskevské „Izvěstija" sdělují, že každodenní čerstvá zmrzlina dopravuje se z Oděssy do Nikolajova letadly. Je to ovšem úctyhodný výkon, ale — proč nemohou v Nikolajevě také poříditi dobrou zmrzlinu a čekají každodenně na zásilku z Oděssy? Táže se zmíněný list, ale sám odpovědi na tuto otázku nedává.

—Národní listy, 7.4.1936[6]

Mikojan, který kvůli zrušené dovolené směl vzít s sebou i svou ženu, odcestoval s malou delegací do New Yorku a odtud do vnitrozemí, kde navštívil: výrobu chladniček pro skladování ryb a masa, továrny na výrobu zmrzliny a vločkového ledu, továrnu na mražené kachny, konzervárny masa a ryb; tovární velkopekárny, cukrovary a továrny na výrobu sušenek, sušeného mléka a majonézy, ovesných vloček, kombináty na výrobu čokolády a cukrovinek, baleného čaje, kávy a kakaa, továrny na výrobu jablečných a pomerančových džusů a rajčatových výrobků, mrazírny a konzervárny ovoce, výrobny sektu a limonád a nealkoholických nápojů, pivovary, drůbežárny a jatka. Mikojana ve státech zaujal pouliční prodej hamburgerů (котлет), jejichž výrobu po svém návratu zavedl také v SSSR.[5][7][8][8]

Vedle tovární výroby karbanátků z mletého masa v housce (Горячие Московские котлеты с булочкой) ho zajímala také americká průmyslová výroba zmrzlinového smetanového krému (icecream/mražená smetana), jež obsahoval průměrně 14 procent máslového tuku, 11 procent mléčné sušiny a 15 procent cukru. Proto také zmrzlina v ruštině obdržela název „slivočnoje moroženoje“. Pokud zmrzlina obsahovala 4-6 procent máslového tuku, nazývala se podle amerických norem icemilk (ledové mléko) a pokud byla vyrobena z méně než 2 procent máslového tuku, jednalo se o shorbet (připomínající tehdy v Československu vyráběnou zmrzlinu).[9]

První závod na výrobu zmrzliny (slivočnoje moroženoje) nechal Mikojan zřídit v Rostově na Donu. Zmrzlina se v SSSR sice vyráběla podle amerického receptu, ale její výroba byla přizpůsobena sovětským podmínkám. V USA se vyráběla ze sušeného mléka, jehož výroba v té době v SSSR neexistovala. Proto se zmrzlina vyráběla z čerstvého mléka v provozech (холодильники/cholodilniki), které se zřizovaly při mléčných kombinátech. Slivočnoje moroženoje obsahovalo 13 procent smetany, 20 procent cukru a 7 procent žloutků.[9]

Za pomoci suchého ledu mohla být zmrzlina rozvážena na daleké vzdálenosti. Jak v USA tak i v SSSR se do zmrzlinové směsi přidával agar z mořských řas nebo želatina, což zamezovalo tvoření větších krystalků a zmrzlina si udržela svou hebkost, zachovávala svůj tvar a netála tak rychle.[9]

Odkazy

Reference
  1. http://www.abcgastro.cz/ArticleDetail.asp?nBranchID=0&nArtID=152&nPage=24%5B%5D
  2. http://www.vitalia.cz/clanky/serial-o-zmrzline-ceska-klasika/
  3. Ruská zmrzlina v Česku končí. Kvůli invazi se přejmenuje na Ukrajinskou. iDNES.cz [online]. 2022-03-2. Dostupné online.
  4. Matthias Heeke: Reisen zu den Sowjets. Der ausländische Tourismus in Rußland 1921-1941. Mit einem bio-bibliographischen Anhang zu 96 deutschen Reiseautoren (Deutsch) Taschenbuch – 1. Juli 2003, s. 16
  5. Norbert Franz: Russland und seine Burger, Limonaden und Sushis Kulturwissenschaftliche Anmerkungen. In: Kulturtransfer im Kochtopf - Ausländische Köche in Russland. In: Küche und Kultur in der Slavia Eigenes und Fremdes im ausgehenden 20. Jahrhundert, Universitätsverlag Potsdam, 2014, s. 189.
  6. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 7.4.1936, 76(97, večerní vydání). s. 3.
  7. Узнай Москву в событиях. um.mos.ru [online]. [cit. 2020-12-04]. Dostupné online. (rusky)
  8. Культура застолья [online]. 2016-07-13 [cit. 2020-12-04]. Dostupné online. (rusky)
  9. Lidové noviny. Brno: Vydavatelské družstvo Lidové strany v Brně, 31.7.1938, 46(380**). s. 6.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.