Rudolf Firkušný

Rudolf absolvoval základní hudební studia, ale nešlo o výuku v pravém slova smyslu. V roce 1917 však došlo ke šťastnému setkání malého Rudolfa s velikánem české hudby Leošem Janáčkem. Ten rozpoznal mimořádné hudební nadání pětiletého chlapce a svěřil zázračné dítě do péče profesionálních učitelů. Janáčkova varhanní škola byla v roce 1919 povýšena na samostatnou konzervatoř. Hudební teorii učil žáčka sám Janáček, výchovy klavírní hry se ujala Růžena Kurzová, manželka tehdejšího nejvýznamnějšího českého klavírního pedagoga Viléma Kurze. 14. července 1920 poprvé Firkušný coby osmiletý sólista veřejně vystoupil. Hrál Griega, Mozarta, Dvořáka i Chopina. Kritiky byly příznivé a koncertů přibývalo. Nejvýznamnější se uskutečnil 14. ledna 1923, kdy jedenáctiletý Rudolf vystoupil s velkým úspěchem v Praze, poprvé jako sólista České filharmonie, s Mozartovým Koncertem D-dur. Rychle rozšiřoval svůj repertoár a jeho rychlý umělecký vzestup byl strmý. První zahraniční koncert se uskutečnil v říjnu 1926 ve Vídni, kde tradičně přísná hudební kritika i publikum přijaly s nadšením nový objev z Československa. Další cesty vedly do Berlína (1927) a Paříže (1928). Jako patnáctiletý též zahrál prezidentu Masarykovi na zámku v Lánech. Masaryk ho ocenil vysokým honorářem a poskytl mu stipendium k dalšímu studiu. Na jaře 1927 Rudolf Firkušný absolvoval u prof. Viléma Kurze v mistrovské třídě konzervatoř v Brně a v roce 1930 maturoval na bučovickém gymnáziu ve třídě prof.Antonína Součka.[2]

Masarykovo stipendium umožnilo Firkušnému studovat v Paříži u profesora Cortota, kde se seznámil s francouzskou klavírní školou. Německou klavírní školu si osvojil v Berlíně u profesora Artura Schnabela. Současně rozšiřoval i svou koncertní činnost. Jméno osmnáctilétého klavíristy znala celá hudební Evropa. Koncertoval v Rakousku, Francii, Itálii, Německu a ve Velké Británii. V roce 1931 ukončil závěrečným koncertem na Žofíně mistrovskou školu Pražské konzervatoře, podle vyjádření profesora Kurze „jako dokonalý virtuos“. V roce 1933 uvedl do té doby často opomíjený Dvořákův Koncert g-moll v úpravě svého učitele Viléma Kurze, z něhož se rázem stala pevná součást repertoárů světových klavíristů. Do vypuknutí 2. světové války koncertoval Firkušný ve všech zemích Evropy, přičemž kladl důraz na českou hudbu (Smetana, Dvořák, Janáček, Suk, Martinů), která se stala osou jeho širokého repertoáru, kde vedle klasiky nechyběla ani díla soudobá. V USA koncertoval poprvé v roce 1938. S českým publikem se rozloučil koncertem s Českou filharmonií pod taktovkou Rafaela Kubelíka 3. března 1939.

Koncert byl věnován uprchlíkům z oblastí obsazených Němci. Následující zahraniční turné bylo vlastně už emigrací. Žil nejprve v Paříži v komunitě českých umělců. Exilová vláda ho vysílala na propagační koncerty české hudby. Po okupaci Francie se v roce 1940 dostal přes Španělsko do Lisabonu, odkud už jeho cesta nadlouho vedla přes oceán do New Yorku. Ve Spojených státech začal koncertovat v roce 1941. Postupně hrál se všemi významnými americkými tělesy (Newyorská filharmonie, Filadelfie, Boston, Chicago, Cleveland, Pittsburgh) a dirigenty (Stokowski, Charles Munch ad.). Do vlasti se vrátil po osvobození jako uznávaný světový a největší český pianista všech dob. S Rafaelem Kubelíkem triumfoval Dvořákovým klavírním koncertem na 1. ročníku Pražského jara 1946. Po komunistickém puči v roce 1948 musel ovšem opět zvolit emigraci do USA.

Na dlouhá léta se vzdálil domácímu hudebnímu životu. Hrál postupně nejen v USA, ale opět i v západní Evropě (včetně velkých festivalů ve Vídni, Salcburku ad.), Austrálii, Japonsku, Singapuru, Hongkongu a Izraeli. O jeho koncerty se ucházel i Sovětský svaz, což byl ovšem pro umělce nepřijatelný krok. V době politického uvolnění v šedesátých letech zajížděl za matkou do vlasti a v roce 1965 si z Brna odvezl i manželku Taťánu, s níž měl posléze dvě děti. Usadil se v New Yorku, kde jeho bydlištěm byl jednak byt na Manhattanu nedaleko Lincoln Center, tak i letní sídlo v blízkém Staatsburgu. Byl téměř každoročním sólistou Newyorské filharmonie a též Clevelandské filharmonie v době působení George Szella a od roku 1965 až do své smrti profesorem na prestižní umělecké univerzitě Juilliard School v New Yorku, kde byli jeho žáky mnozí významní pianisté. Zároveň byl častým hostem festivalu a letní školy v Aspenu v Coloradu. Kromě sólové činnosti se věnoval aktivně i komorní hudbě a mezi jeho partnery byly takové osobnosti jako violoncellisté Grigorij Pjatigorskij, Pierre Fournier a Lynn Harrell, houslisté Nathan Milstein i Erica Morini, violista William Primrose, Guarneri Quartet a Juilliard String Quartet.

Dlouholeté odloučení od vlasti skončilo až pádem totality v roce 1989. Tehdy bylo Rudolfu Firkušnému však již 77 let. Hned v roce 1990 se zúčastnil Pražského jara. S Rafaelem Kubelíkem a Českou filharmonií na něm provedli 2. klavírní koncert Bohuslava Martinů. Koncertoval v Praze, Brně i rodných Napajedlích. V témže roce získal čestný doktorát Univerzity Karlovy, a v roce 1991 byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. V roce 1993 byl poctěn čestnými doktoráty Masarykovy univerzity a Janáčkovy akademie múzických umění. Byl to vůbec první čestný doktorát udělený touto vysokou školou.

V roce 1993 ještě v New Yorku natočil spolu se svou dlouholetou uměleckou i osobní přítelkyní, českou operní pěvkyní Gabrielou Beňačkovou CD s písněmi Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů, které o rok později získalo prestižní hudební cenu Grammy Award.

Rudolf Firkušný se při svých zájezdech do vlasti snažil všestranně pomáhat – věnoval své honoráře uměleckým školám a institucím, pro Janáčkovu akademii múzických umění v Brně vytvořil Nadaci Rudolfa Firkušného, která podporuje nejlepší studenty školy. Chtěl se natrvalo usadit v Praze, ale záměr se mu již nezdařil. Ve svém letním sídle blízko New Yorku podlehl 19. července 1994 těžké chorobě. Od roku 2007 je pohřben spolu se svou ženou Taťánou na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně. [3]

Po Rudolfu Firkušném je od roku 2014 pojmenována ulice v městské části Brno - Královo pole a ulice v Praze v Uhříněvsi.

Od roku 2013 pořádá @Festival Prazske jaro Klavírní festival Rudolfa Firkušného na počest tohoto vynikajícího umělce. Na festivalu, který se každoročně koná v listopadu ve Dvořákově síni Rudolfina vystoupili mj. klavíristé E. Ax, P. - L. Aimard, Y. Bronfmann, K. Buniatishivili, G. Ohlsson, A. Schiff, G. Sokolov, D. Fray, P. Lewis, P. Andreszewski, B. Rana, M. A. Hamelin, O. Scheps, J. Kissin, a.d., z domácích umělců L. Vondráček, I. Kahánek, J. Čechová, I. Ardašev, T. Víšek, M. Sekera, M. Kasík, ad.

• Spolužákem Rudolfa Firkušného na základní škole byl filmový režisér Otakar Vávra[3]
• V roce 1990 účinkoval Rudolf Firkušný v reklamě výrobce sportovního vybavení NIKE[5]
• V roce 2012 se na hudební fakultě JAMU v Brně konala Oslava 100. výročí Rudolfa Firkušného s účastí jeho žáků a dalších osobností[6]
• Od roku 2013 pořádá Pražské jaro o.p.s. festival věnovaný památce a odkazu R. Firkušného - Klavírní festival Rudolfa Firkušného[7]
• Ihned po úmrtí Rudolfa Firkušného se Rada města Brna rozhodla (29. 7. 1994) po něm přejmenovat ulici Pionýrskou (tak byla pojmenována v roce 1949 v souvislosti s komunistickou akcí "Mládež vede Brno"). Přejmenování však nebylo provedeno; nově zvolená rada v březnu 1995 rozhodnutí zrušila a pouze změnila dedikaci "na počest všech průkopníků nových myšlenek, snah a činů ve prospěch celé společnosti lidstva nazývaných obecně "pioneers"[8] s tím, že pro Firkušného bude nalezena jiná ulice. Toto hledání trvalo Pracovní skupině pro názvosloví města Brna celých dvacet let.

• Osoba Rudolf Firkušný ve Wikicitátech
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Firkušný na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Firkušný
• Rudolf Firkušný v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Rudolf Firkušný v Encyklopedii dějin města Brna