Rorýs ostnitý

Rorýs ostnitý byl prvně popsán v roce 1758, Carl Linné jej pojmenoval Hirundo pelagica, domnívaje se, že se jedná o vlaštovku.[2] Tato představa pokračovala až do začátku 19. století, přičemž byl ornitology nazýván „americkou vlaštovkou“ ("American Swallow") (např. Mark Catesby)[4] či „komínovou vlaštovkou“ ("Chimney Swallow") (např. John James Audubon).[5] V roce 1825 James Francis Stephens přesunul tohoto a další malé, krátkoocasé novosvětské rorýse do rodu Chaetura, kde již rorýs ostnitý zůstal, ačkoliv někteří systematici na počátku 19. století jej řadili do různých dnes již překonaných rodů.[6] Nemá poddruhy.[7] Nejbližším příbuzným rorýse ostnitého je rorýs srpokřídlý. Vědci se domnívají, že oba druhy mají společného předka, jehož populace byla postupem ledovce vytlačena na jihovýchod a jihozápad Severní Ameriky, takže byla po velmi dlouho oddělena ledovcovými masami, takže došlo ke vzniku dvou nových druhů, jejichž areály výskytu od sebe stále zůstávají odděleny širokým prostorem.[8] Je rovněž blízce příbuzný s rorýsem Chapmanovým; v minulosti byli zástupci všech tří druhů považováni za jeden druh.[9]

Rodové jméno Chaetura je propojením dvou řeckých slov: chaite, což znamená „osten“, a oura, což znamená „ocas“. To je výstižný popis jeho ocasu, jehož všech 10 per má konec stvolu tvořen ostnem přesahujícím prapor.[10] Druhové jméno pelagica je odvozeno z řeckého slova pelagikos, které znamená „mořský“ ("of the sea").[11] Lze se domnívat, že to odkazuje na jeho kočovný způsob života, spíše než na spojení s mořem,[12] tuto domněnku posiluje i později přidělené druhové jméno pelasgia (po kočovném kmenu Pelasgiů antického Řecka) dalšími ornitology.[11] Jeho anglické jméno "Chimney swift" odkazuje na jeho oblíbené místo hnízdění a jeho rychlý let.[13]

Jedná se o středně velkého rorýse, dorůstá velikosti 12 až 15 cm[pozn. 1] s rozpětím křídel 27 až 30 cm a hmotností mezi 17 a 30 g.[15] Šat obou pohlaví je stejný,[16] samci jsou v průměru o něco těžší než samice.[16] Šat dospělých je shora tmavě černě olivový a šedavě hnědý zespodu, s lehce světlým kostrcem a svrchními ocasními krovkami, a se zřetelně světlým hrdlem.[17] Jeho svršek je barevně nejjednotnější ze všech rorýsů rodu Chaetura, jen trochu kontrastuje hřbet a kostřec.[18] Jeho zobák je černý, stejně jako nohy. Jeho duhovka je tmavě hnědá.[19] Šat mláďat je podobný jako u dospělých, ale konečky vnějších praporů loketních a ramenních letek jsou bělavé.[20]

Křídla rorýse ostnitého jsou štíhlá, zakřivená a dlouhá,[21] přesahují o 3,8 cm konec ocasu.[22] Konce křídel jsou špičaté, což pomáhá snížit turbulence vzduchu během letu.[23] Kost pažní je celkem krátká, zatímco další kosti křídla jsou poměrně prodloužené, což mu umožňuje velmi rychle třepotat křídly.[24] Za letu drží křídla pevně, střídajíce rychlé třepotání s delším klouzáním. Jeho silueta je obecně popisována jako „doutník s křídly“ – tento popis prvně použil Roger Tory Peterson.[21] Ačkoliv se často zdá, že úhozy křídel jsou v letu asynchronní, fotografické a stroboskopické studie ukazují, že jsou současné. Tento dojem je dále také umocněn jeho rychlým a značně nepředvídatelným letem, s mnoha rychlými změnami směru.[25]

Nohy rorýse ostnitého jsou, tak jako u jiných rorýsů, velmi krátké.[26] Jeho nohy jsou malé ale silné, s velmi krátkými prsty zakončenými ostrými zahnutými drápky.[24] Jsou rovnočlenné (anisodaktylní) - rorýs dokáže palec (hallux) otočit dopředu, to mu pomáhá lépe se zavěsit. Na rozdíl od ostatních ptáků nemají na nohách šupiny, ty jsou místo toho kryty jemnou kůží.[10]

Jeho ocas je krátký a čtvercový,[27] měří na délku pouze 4,8 až 5,5 cm.[19] Všech deset ocasních per má stvoly přesahující o 1,3 cm prapor pera, stvoly jsou ukončeny ostrými a tuhými ostny.[10] Ty pomáhají rorýsům opírat se o svislé povrchy.[28]

Rorýs ostnitý má velké hluboko zasazené oči. Ty jsou chráněny malými skvrnitými, hrubými, černými a ježatými pery, která jsou umístěna před každým okem. Rorýsi dokáží měnit směr těchto per, což jim pomáhá snížit oslnění očí. Jsou dalekozrací, a podobně jako někteří dravci, jsou bifoveální: každé oko má dvě žluté skvrny – centrální (přibližně v optické ose) a temporální (při vnější straně).[pozn. 2] Tyto malé jamky v sítnici, kde ostrost vidění je nejvyšší,[29] jim pomáhá vytvořit mimořádně ostrý zrak.[30] Podobně jako většina obratlovců jsou schopni akomodace obou očí najednou; nicméně jsou schopni zaostřit nezávisle jedním okem.[29]

Jeho zobák je velmi malý se hřbetem dlouhým pouhých 5 mm.[31] Nicméně šíře rozevřeného zobáku je velká, sahající až pod oči, což umožňuje rorýsovi rozevřít tlamičku velmi široce.[32] Na rozdíl od mnoha hmyzožravých ptáků mu chybí štětinová pera na kořenu zobáku.[33]

Rorýs ostnitý je velmi podobný příbuznému rorýsi srpokřídlému, ale je mírně větší s poměrně delšími křídly a ocasem, pomalejšími rázy křídel[34] a větším sklonem k plachtění.[27] Obvykle je tmavší na hrudi a kostrci než rorýs srpokřídlý, i když je tu jistý přesah v barvách šatu.[34] Může být až o 30 % těžší než rorýs srpokřídlý, a jeho křídla jsou užší, jeho vnitřní loketní letky jsou výrazně vybouleny.[35] Rorýs ostnitý je menší, světlejší a má kratší ocas než rorýs černý.[34] Ve Střední Americe žije velmi podobný rorýs Chapmanův, ale rorýs ostnitý je světlejší (matně olivový spíše než leskle černý) a má výraznější kontrast mezi světlejším hrdlem a zbývající spodní části šatu oproti rovnoměrněji zbarvenému rorýsi Chapmanovu.[17]

Rorýsi ostnití mají švitořivý křik, který sestává z rychlých řad tvrdých, pronikavých švitořivých zvuků. Někdy vydává jednotlivé zašvitoření.[34]

Rorýsi ostnití v komínu v Missouri, Spojené státy.

Hnízdní areál zahrnuje většinu z východní části Spojených států amerických a jižní části východní Kanady, na zimu táhne do Jižní Ameriky. Vzácně v létě zalétána západ Spojených států amerických,[36] a zaznamenány jsou i zálety na Anguillu, Barbados, do Grónska, na Jamajku, do Portugalska, Spojeného království a na Americké Panenské ostrovy.[37] Vyskytuje se nad otevřeným terénem savan, lesnatých svahů a vlhkých lesů.[38]

Zimoviště rorýse ostnitého bylo objeveno teprve v roce 1944, když kroužky jedinců kroužkovaných v Severní Americe byly nalezeny v Peru.[39] Domorodí Peruánci nosili kroužky v náhrdelnících.[40]

Rorýs ostnitý je společenský druh, ptáci jsou zřídka vídaní osamoceně. Obvykle loví ve skupince dvou nebo tří, při tahu tvoří hejna po 6 až 20, po vyvedení mladých nocuje v obřích společných hejnech po stovkách až tisících.[21] Jako ostatní rorýsi je skvělým vzdušným akrobatem, a jen vzácně je viděn odpočívat. Pije v letu, vodu nabírá z hladiny zobákem.[41] V letu se i koupe, klouzá nad hladinou vody, krátce pleskne hrudí o hladinu a poté se zase rozletí třesouc peřím, jak to jen jde.[15] Piloty byl pozorován více než míli nad zemí, včetně pozorování ve výšce 2200 m.[42] Je neschopný usedat jako většina ptáků; místo toho se zavěšuje na svislé povrchy.[34] Když je vyrušen během odpočinku, při vzletu plácne hlasitě křídly jednou nebo dvakrát o tělo; to udělá na místě, nebo během pádu o pár metrů. Toto chování může vést při větším počtu vyrušených ptáků k vytvoření hlasitého hřmícího zvuku. Je možné, že je to rorýsí způsob, jak odstrašit možného predátora.[43]

Vejce ze sbírky Muzea Wiesbaden

Hnízdo je vytvořeno z malých, krátkých větviček slepených slinami.

Rorýs ostnitý je monogamní, vytváří stálé páry, i když malé procento ptáků partnery mění.[44] Páry předvádějí společný let, klouzají s křídly vztyčenými do „V“, a někdy se kývají ze strany na stranu. Hnízdící jedinci přilétají na jih Spojených států již v polovině března a do kanadských provincií nejpozději v polovině května.[20]

Před příchodem evropských novousedlíků do Severní Ameriky hnízdili rorýsi ve vykotlaných stromech; nyní téměř výhradně obývají lidské stavby.[28] Přestože stále příležitostně hnízdí ve vykotlaných stromech (nebo, výjimečně, v opuštěných hnízdech datlů),[45] většina jich v současnosti hnízdí v komínech, s menším podílem hnízdění ve ventilačních šachtách, temných rozích řídce využívaných budov, nádrží,[46] nebo studní.[47] Hnízdo je mělké, konzolové, tvořené větvičkami, které sbírají rorýsi v letu, odlamujíce je ze stromů. Větvičky jsou dohromady přilepeny ke svislému povrchu velkým množstvím slin.[48] Během hnízdní sezóny se slinné žlázy dospělého ptáka více než zdvojnásobí ve své velikosti, z 7×2 mm mimo hnízdní sezónu na 14×5 mm během hnízdní sezóny.[16]

Na rozdíl od jiných druhů rorýsů, které se páří v letu, rorýs ostnitý se páří zavěšený na svislých površích poblíž hnízda.[49] Páří se každý den dokud není snůška kompletní.[50] Samička snáší 4–5 vajíček,[48] ale snůška může mít i 2 až 7 vajíček.[50] Vajíčka mají podlouhlý a eliptický tvar, jsou mírně lesklé, hladké a bílé, a měří 20 × 13 mm.[48] Každé váží kolem 10 % hmotnosti samičky.[50] Sedí oba rodiče, mláďata se líhnou po 19 dnech. Mláďata rorýsů ostnitých jsou altriciální – jsou po vylíhnutí holá, slepá, bezmocná. Ptáčata opouštějí hnízdo po měsíci.[48]

Průměrně se rorýsi ostnití dožívají 4,6 let,[51] ale je znám jedinec žijící více než 14 let. Prvně byl okroužkován v dospělosti a posléze byl znovu odchycen po 12,5 letech.[52]

Jako ostatní rorýsi, rorýs ostnitý hledá potravu v letu.[15] Studie ukázaly, že 95 % potravy tvoří létající hmyz, zahrnujíce různé druhy much, mravenců, vos, včel, molic, mšic, puklic, pošvatek a jepic. Požírá vzduchem nesené pavouky zavěšené na svých vláknech.[41] Je to významný predátor škodlivých druhů, jako jsou například invazivní mravenci Solenopsis invicta[53] a drobný brouček listopas jetelový (Sitona hispidulus).[54] Výzkumníci odhadují, že pár dospělých rorýsů opatrujících tři mláďata spotřebuje za den přinejmenším potravu o stejné hmotnosti jako má 5000–6000 much domácích.[55] Podobně jako mnoho jiných ptačích druhů i rorýs ostnitý pravidelně vyvrací vývržky složené z nestravitelných kousíčků hmyzí kořisti.[56]

Během hnízdní sezóny je přinejmenším polovina rorýsích výletů v dosahu 0,5 km od hnízda; nicméně létají až 6 km daleko.[57] Zatímco většinu potravy pochytá při pronásledování v letu, část posbírá z listoví stromů; ptáci se vznáší při koncích větví nebo se spouštějí skrz horní partie větvoví.[58] Rorýsi ostnití létají dost vysoko, třebaže během chladného deštivého počasí létají níž.[59] Při lovu se vyskytují v malých skupinkách, někdy loví s vlaštovkami, zejména s vlaštovkami obecnými a jiřičkami modrolesklými;[21] ve smíšených hejnech je typicky mezi nízko létajícími ptáky.[31] Existuje přinejmenším jedno pozorování rorýse ostnitého pokoušejícího ukořistit vážku od jiřičky modrolesklé, a bylo pozorováno pronásledování jiných jiřiček modrolesklých.[60] Jedná se o denního lovce, který zůstává aktivní do podvečera. Nicméně existují pozorování, zvláště během období tahu, rorýsů ostnitých lovících po setmění kolem jasně osvícených budov.[61]

Rorýsi mají dva vrcholy hmotnosti v roce: první je před hnízdní sezónou a druhý větší na podzim krátce před začátkem tahu na jih. Nejnižší hmotnost mají během hnízdní sezóny, kdy začínají přepeřovat. Zvyšování hmotnosti rorýsů před tahem je menší než u pěvců, což napovídá, že musí během migrační cesty na svých zastávkách lovit.[62]

Luňák mississippský, sokol stěhovavý a dřemlík tundrový jsou dravci známí svou schopností ulovit dospělé rorýse ostnité v letu, patří mezi několik vyvolených ptačích lovců dostatečně rychlých k tomu, aby rorýse dostihli v letu.[63] Výreček americký byl pozorován při napadání kolonií, ale rorýs ostnitý má nejen ptačí predátory, např. užovku Pantherophis alleghaniensis, mývala severního a stromové veverky, ti nejpravděpodobněji plení mláďata na hnízdech, ale mohou ulovit i hnízdícího dospělce.[64][65] Když jsou vyrušeni možným predátorem (tedy i člověkem) v kolonii, dospělí ptáci plácnou o sebe svými křídly při prohnutí a vzlétnutí vytvoří velmi hlasitý hluk známý jako „dunění“ ("booming") či „hřmění“ ("thunder noises"). Při vyrušení vydávají mláďata na hnízdě chraplavé ráh, ráh, ráh. Oba zvuky mají patrně vyplašit možné predátory.[43][66]

Rorýsi ostnití mohou mít mnoho vnějších a vnitřních parazitů. Jsou hostiteli hlístic Aproctella nuda,[67] roztočů Euchineustathia tricapitosetosa,[68] a druhu Dennyus dubius z čeledi luptoušovitých,[69] je znám jako hostitel tasemnic Pseudochoanotaenia collocaliae.[70] V hnízdech je hostitelem polokřídlých Cimexopsis nyctali, které jsou podobné štěnicím domácím a ve vzácných případech mohou být i škůdci v domech.[71][72]

Účelově zbudované věže mohou poskytovat rorýsům hnízdní a hřadovací příležitosti.

V roce 2010 IUCN změnil stupeň ohrožení rorýsů ostnitých z málo dotčený na téměř ohrožený. Přestože je celková populace odhadována na 15 milionů, klesá prudce ve většině svého areálu rozšíření.[37] Pokles v početnosti populace rorýsů je z velké části nejasný, ale může souviset se změnami v populacích hmyzu v souvislosti s používáním pesticidů v první polovině 20. století.[73] V Kanadě byl rorýs ostnitý na seznamu ohrožených druhů COSEWIC již několik let s pravděpodobným budoucím umístěním na seznamu druhů "Schedule 1 species of the Species at Risk Act". Ve Spojených státech je rorýs ostnitý chráněn Migratory Bird Treaty Act of 1918. Ani ptáci ani hnízda nemohou být z komínů odstraňováni bez federálního povolení.[74]

Množství rorýsů se mohlo zvýšit s příchodem novousedlíků, kteří jim poskytli početné hnízdní příležitosti.

Po náhlých poklesech teploty loví rorýsi nízko nad betonovými silnicemi (pravděpodobně pronásleduje hmyz přitahovaný k teplejším cestám), kde dochází k jeho srážkám s jedoucími vozidly.[75] Bouře, jako jsou hurikány, se kterými se při tahu rorýsi setkávají, mohou vážně postihnou počty rorýsů. Rorýsi zachycení hurikánem Wilma byli zaneseni daleko na sever atlantické části Kanady a do západní Evropy. Více než 700 jedinců bylo nalezeno mrtvých. Následující rok se počet hnízdišť rorýsů v kanadské provincii Quebec snížil o 62 %, a celková populace v provincii klesla o polovinu.[76]

V roce 1899 Mary Day z New Jersey pozorovala pár rorýsů ostnitých hnízdících v komínu, a zjistila, že doba sezení na vejcích, je 19 dnů. První podrobné pozorování rorýsů ostnitých začalo v roce 1915 samouckou ornitoložkou A. Sharmanovou v Iowě. Ta si nechala udělat 28 stop vysokou věž, podobnou komínu, s žebříky a kukátky pro usnadnění pozorování. Rorýsi ostnití hnízdili v její věži více než patnáct let. Sharmanová na 400 stranách velice pečlivě zaznamenala svá pozorování.[77] Shermanová si poznamenala, že se po mnoha letech pozorování domnívá, že, přestože byla věž vytvořena s omezenými znalostmi hnízdního chování rorýsů ostnitých, její původní konstrukce byla ideální.[78]