Rorýs ostnitý
Rorýs ostnitý (Chaetura pelagica) je malý stěhovavý pták z řádu svišťounů (Apodiformes). Je zástupce rodu Chaetura a je blízce příbuzný s rorýsem srpokřídlým a rorýsem Chapmanovým. V minulosti tvořily všechny tři druhy jeden – konspecifické druhy. Nemá poddruhy. Rorýs ostnitý je středně velký černošedý pták s dlouhými štíhlými křídly a velmi krátkýma nohama. Jako ostatní rorýsi nesedá na zem, ale zavěšuje se na svislých površích. Požírá především létající hmyz, ale i vzduchem nesené pavouky. Žije v trvalých párech. Staví si hnízda na svislých stěnách a téměř výlučně na lidských stavbách – typicky v komínech, hnízda jsou z větviček slepených slinami. Samice klade 4–5 bílých vajíček. Altriciální mláďata se líhnou po 19 dnech a o měsíc později jsou již opeřená. Dožívají se průměrně 4,6 let.
Rorýs ostnitý | |
---|---|
rorýs ostnitý | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
zranitelný[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | svišťouni (Apodiformes) |
Čeleď | rorýsovití (Apodidae) |
Podčeleď | rorýsi vlastní (Apodinae) |
Tribus | Chaeturini |
Rod | rorýs (Chaetura) |
Binomické jméno | |
Chaetura pelagica (Linnaeus, 1758) | |
Rozšíření rorýse ostnitého
žlutě – hnízdiště modře – zimoviště | |
Synonyma | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Taxonomie
Rorýs ostnitý byl prvně popsán v roce 1758, Carl Linné jej pojmenoval Hirundo pelagica, domnívaje se, že se jedná o vlaštovku.[2] Tato představa pokračovala až do začátku 19. století, přičemž byl ornitology nazýván „americkou vlaštovkou“ ("American Swallow") (např. Mark Catesby)[4] či „komínovou vlaštovkou“ ("Chimney Swallow") (např. John James Audubon).[5] V roce 1825 James Francis Stephens přesunul tohoto a další malé, krátkoocasé novosvětské rorýse do rodu Chaetura, kde již rorýs ostnitý zůstal, ačkoliv někteří systematici na počátku 19. století jej řadili do různých dnes již překonaných rodů.[6] Nemá poddruhy.[7] Nejbližším příbuzným rorýse ostnitého je rorýs srpokřídlý. Vědci se domnívají, že oba druhy mají společného předka, jehož populace byla postupem ledovce vytlačena na jihovýchod a jihozápad Severní Ameriky, takže byla po velmi dlouho oddělena ledovcovými masami, takže došlo ke vzniku dvou nových druhů, jejichž areály výskytu od sebe stále zůstávají odděleny širokým prostorem.[8] Je rovněž blízce příbuzný s rorýsem Chapmanovým; v minulosti byli zástupci všech tří druhů považováni za jeden druh.[9]
Rodové jméno Chaetura je propojením dvou řeckých slov: chaite, což znamená „osten“, a oura, což znamená „ocas“. To je výstižný popis jeho ocasu, jehož všech 10 per má konec stvolu tvořen ostnem přesahujícím prapor.[10] Druhové jméno pelagica je odvozeno z řeckého slova pelagikos, které znamená „mořský“ ("of the sea").[11] Lze se domnívat, že to odkazuje na jeho kočovný způsob života, spíše než na spojení s mořem,[12] tuto domněnku posiluje i později přidělené druhové jméno pelasgia (po kočovném kmenu Pelasgiů antického Řecka) dalšími ornitology.[11] Jeho anglické jméno "Chimney swift" odkazuje na jeho oblíbené místo hnízdění a jeho rychlý let.[13]
Popis
Jedná se o středně velkého rorýse, dorůstá velikosti 12 až 15 cm[pozn. 1] s rozpětím křídel 27 až 30 cm a hmotností mezi 17 a 30 g.[15] Šat obou pohlaví je stejný,[16] samci jsou v průměru o něco těžší než samice.[16] Šat dospělých je shora tmavě černě olivový a šedavě hnědý zespodu, s lehce světlým kostrcem a svrchními ocasními krovkami, a se zřetelně světlým hrdlem.[17] Jeho svršek je barevně nejjednotnější ze všech rorýsů rodu Chaetura, jen trochu kontrastuje hřbet a kostřec.[18] Jeho zobák je černý, stejně jako nohy. Jeho duhovka je tmavě hnědá.[19] Šat mláďat je podobný jako u dospělých, ale konečky vnějších praporů loketních a ramenních letek jsou bělavé.[20]
Křídla rorýse ostnitého jsou štíhlá, zakřivená a dlouhá,[21] přesahují o 3,8 cm konec ocasu.[22] Konce křídel jsou špičaté, což pomáhá snížit turbulence vzduchu během letu.[23] Kost pažní je celkem krátká, zatímco další kosti křídla jsou poměrně prodloužené, což mu umožňuje velmi rychle třepotat křídly.[24] Za letu drží křídla pevně, střídajíce rychlé třepotání s delším klouzáním. Jeho silueta je obecně popisována jako „doutník s křídly“ – tento popis prvně použil Roger Tory Peterson.[21] Ačkoliv se často zdá, že úhozy křídel jsou v letu asynchronní, fotografické a stroboskopické studie ukazují, že jsou současné. Tento dojem je dále také umocněn jeho rychlým a značně nepředvídatelným letem, s mnoha rychlými změnami směru.[25]
Nohy rorýse ostnitého jsou, tak jako u jiných rorýsů, velmi krátké.[26] Jeho nohy jsou malé ale silné, s velmi krátkými prsty zakončenými ostrými zahnutými drápky.[24] Jsou rovnočlenné (anisodaktylní) - rorýs dokáže palec (hallux) otočit dopředu, to mu pomáhá lépe se zavěsit. Na rozdíl od ostatních ptáků nemají na nohách šupiny, ty jsou místo toho kryty jemnou kůží.[10]
Jeho ocas je krátký a čtvercový,[27] měří na délku pouze 4,8 až 5,5 cm.[19] Všech deset ocasních per má stvoly přesahující o 1,3 cm prapor pera, stvoly jsou ukončeny ostrými a tuhými ostny.[10] Ty pomáhají rorýsům opírat se o svislé povrchy.[28]
Rorýs ostnitý má velké hluboko zasazené oči. Ty jsou chráněny malými skvrnitými, hrubými, černými a ježatými pery, která jsou umístěna před každým okem. Rorýsi dokáží měnit směr těchto per, což jim pomáhá snížit oslnění očí. Jsou dalekozrací, a podobně jako někteří dravci, jsou bifoveální: každé oko má dvě žluté skvrny – centrální (přibližně v optické ose) a temporální (při vnější straně).[pozn. 2] Tyto malé jamky v sítnici, kde ostrost vidění je nejvyšší,[29] jim pomáhá vytvořit mimořádně ostrý zrak.[30] Podobně jako většina obratlovců jsou schopni akomodace obou očí najednou; nicméně jsou schopni zaostřit nezávisle jedním okem.[29]
Jeho zobák je velmi malý se hřbetem dlouhým pouhých 5 mm.[31] Nicméně šíře rozevřeného zobáku je velká, sahající až pod oči, což umožňuje rorýsovi rozevřít tlamičku velmi široce.[32] Na rozdíl od mnoha hmyzožravých ptáků mu chybí štětinová pera na kořenu zobáku.[33]
Rorýs ostnitý je velmi podobný příbuznému rorýsi srpokřídlému, ale je mírně větší s poměrně delšími křídly a ocasem, pomalejšími rázy křídel[34] a větším sklonem k plachtění.[27] Obvykle je tmavší na hrudi a kostrci než rorýs srpokřídlý, i když je tu jistý přesah v barvách šatu.[34] Může být až o 30 % těžší než rorýs srpokřídlý, a jeho křídla jsou užší, jeho vnitřní loketní letky jsou výrazně vybouleny.[35] Rorýs ostnitý je menší, světlejší a má kratší ocas než rorýs černý.[34] Ve Střední Americe žije velmi podobný rorýs Chapmanův, ale rorýs ostnitý je světlejší (matně olivový spíše než leskle černý) a má výraznější kontrast mezi světlejším hrdlem a zbývající spodní části šatu oproti rovnoměrněji zbarvenému rorýsi Chapmanovu.[17]
Hlas
Rorýsi ostnití mají švitořivý křik, který sestává z rychlých řad tvrdých, pronikavých švitořivých zvuků. Někdy vydává jednotlivé zašvitoření.[34]
Rozšíření
Hnízdní areál zahrnuje většinu z východní části Spojených států amerických a jižní části východní Kanady, na zimu táhne do Jižní Ameriky. Vzácně v létě zalétána západ Spojených států amerických,[36] a zaznamenány jsou i zálety na Anguillu, Barbados, do Grónska, na Jamajku, do Portugalska, Spojeného království a na Americké Panenské ostrovy.[37] Vyskytuje se nad otevřeným terénem savan, lesnatých svahů a vlhkých lesů.[38]
Zimoviště rorýse ostnitého bylo objeveno teprve v roce 1944, když kroužky jedinců kroužkovaných v Severní Americe byly nalezeny v Peru.[39] Domorodí Peruánci nosili kroužky v náhrdelnících.[40]
Chování
Rorýs ostnitý je společenský druh, ptáci jsou zřídka vídaní osamoceně. Obvykle loví ve skupince dvou nebo tří, při tahu tvoří hejna po 6 až 20, po vyvedení mladých nocuje v obřích společných hejnech po stovkách až tisících.[21] Jako ostatní rorýsi je skvělým vzdušným akrobatem, a jen vzácně je viděn odpočívat. Pije v letu, vodu nabírá z hladiny zobákem.[41] V letu se i koupe, klouzá nad hladinou vody, krátce pleskne hrudí o hladinu a poté se zase rozletí třesouc peřím, jak to jen jde.[15] Piloty byl pozorován více než míli nad zemí, včetně pozorování ve výšce 2200 m.[42] Je neschopný usedat jako většina ptáků; místo toho se zavěšuje na svislé povrchy.[34] Když je vyrušen během odpočinku, při vzletu plácne hlasitě křídly jednou nebo dvakrát o tělo; to udělá na místě, nebo během pádu o pár metrů. Toto chování může vést při větším počtu vyrušených ptáků k vytvoření hlasitého hřmícího zvuku. Je možné, že je to rorýsí způsob, jak odstrašit možného predátora.[43]
Hnízdění
Rorýs ostnitý je monogamní, vytváří stálé páry, i když malé procento ptáků partnery mění.[44] Páry předvádějí společný let, klouzají s křídly vztyčenými do „V“, a někdy se kývají ze strany na stranu. Hnízdící jedinci přilétají na jih Spojených států již v polovině března a do kanadských provincií nejpozději v polovině května.[20]
Před příchodem evropských novousedlíků do Severní Ameriky hnízdili rorýsi ve vykotlaných stromech; nyní téměř výhradně obývají lidské stavby.[28] Přestože stále příležitostně hnízdí ve vykotlaných stromech (nebo, výjimečně, v opuštěných hnízdech datlů),[45] většina jich v současnosti hnízdí v komínech, s menším podílem hnízdění ve ventilačních šachtách, temných rozích řídce využívaných budov, nádrží,[46] nebo studní.[47] Hnízdo je mělké, konzolové, tvořené větvičkami, které sbírají rorýsi v letu, odlamujíce je ze stromů. Větvičky jsou dohromady přilepeny ke svislému povrchu velkým množstvím slin.[48] Během hnízdní sezóny se slinné žlázy dospělého ptáka více než zdvojnásobí ve své velikosti, z 7×2 mm mimo hnízdní sezónu na 14×5 mm během hnízdní sezóny.[16]
Na rozdíl od jiných druhů rorýsů, které se páří v letu, rorýs ostnitý se páří zavěšený na svislých površích poblíž hnízda.[49] Páří se každý den dokud není snůška kompletní.[50] Samička snáší 4–5 vajíček,[48] ale snůška může mít i 2 až 7 vajíček.[50] Vajíčka mají podlouhlý a eliptický tvar, jsou mírně lesklé, hladké a bílé, a měří 20 × 13 mm.[48] Každé váží kolem 10 % hmotnosti samičky.[50] Sedí oba rodiče, mláďata se líhnou po 19 dnech. Mláďata rorýsů ostnitých jsou altriciální – jsou po vylíhnutí holá, slepá, bezmocná. Ptáčata opouštějí hnízdo po měsíci.[48]
Průměrně se rorýsi ostnití dožívají 4,6 let,[51] ale je znám jedinec žijící více než 14 let. Prvně byl okroužkován v dospělosti a posléze byl znovu odchycen po 12,5 letech.[52]
Potrava
Jako ostatní rorýsi, rorýs ostnitý hledá potravu v letu.[15] Studie ukázaly, že 95 % potravy tvoří létající hmyz, zahrnujíce různé druhy much, mravenců, vos, včel, molic, mšic, puklic, pošvatek a jepic. Požírá vzduchem nesené pavouky zavěšené na svých vláknech.[41] Je to významný predátor škodlivých druhů, jako jsou například invazivní mravenci Solenopsis invicta[53] a drobný brouček listopas jetelový (Sitona hispidulus).[54] Výzkumníci odhadují, že pár dospělých rorýsů opatrujících tři mláďata spotřebuje za den přinejmenším potravu o stejné hmotnosti jako má 5000–6000 much domácích.[55] Podobně jako mnoho jiných ptačích druhů i rorýs ostnitý pravidelně vyvrací vývržky složené z nestravitelných kousíčků hmyzí kořisti.[56]
Během hnízdní sezóny je přinejmenším polovina rorýsích výletů v dosahu 0,5 km od hnízda; nicméně létají až 6 km daleko.[57] Zatímco většinu potravy pochytá při pronásledování v letu, část posbírá z listoví stromů; ptáci se vznáší při koncích větví nebo se spouštějí skrz horní partie větvoví.[58] Rorýsi ostnití létají dost vysoko, třebaže během chladného deštivého počasí létají níž.[59] Při lovu se vyskytují v malých skupinkách, někdy loví s vlaštovkami, zejména s vlaštovkami obecnými a jiřičkami modrolesklými;[21] ve smíšených hejnech je typicky mezi nízko létajícími ptáky.[31] Existuje přinejmenším jedno pozorování rorýse ostnitého pokoušejícího ukořistit vážku od jiřičky modrolesklé, a bylo pozorováno pronásledování jiných jiřiček modrolesklých.[60] Jedná se o denního lovce, který zůstává aktivní do podvečera. Nicméně existují pozorování, zvláště během období tahu, rorýsů ostnitých lovících po setmění kolem jasně osvícených budov.[61]
Rorýsi mají dva vrcholy hmotnosti v roce: první je před hnízdní sezónou a druhý větší na podzim krátce před začátkem tahu na jih. Nejnižší hmotnost mají během hnízdní sezóny, kdy začínají přepeřovat. Zvyšování hmotnosti rorýsů před tahem je menší než u pěvců, což napovídá, že musí během migrační cesty na svých zastávkách lovit.[62]
Predátoři a parazité
Luňák mississippský, sokol stěhovavý a dřemlík tundrový jsou dravci známí svou schopností ulovit dospělé rorýse ostnité v letu, patří mezi několik vyvolených ptačích lovců dostatečně rychlých k tomu, aby rorýse dostihli v letu.[63] Výreček americký byl pozorován při napadání kolonií, ale rorýs ostnitý má nejen ptačí predátory, např. užovku Pantherophis alleghaniensis, mývala severního a stromové veverky, ti nejpravděpodobněji plení mláďata na hnízdech, ale mohou ulovit i hnízdícího dospělce.[64][65] Když jsou vyrušeni možným predátorem (tedy i člověkem) v kolonii, dospělí ptáci plácnou o sebe svými křídly při prohnutí a vzlétnutí vytvoří velmi hlasitý hluk známý jako „dunění“ ("booming") či „hřmění“ ("thunder noises"). Při vyrušení vydávají mláďata na hnízdě chraplavé ráh, ráh, ráh. Oba zvuky mají patrně vyplašit možné predátory.[43][66]
Rorýsi ostnití mohou mít mnoho vnějších a vnitřních parazitů. Jsou hostiteli hlístic Aproctella nuda,[67] roztočů Euchineustathia tricapitosetosa,[68] a druhu Dennyus dubius z čeledi luptoušovitých,[69] je znám jako hostitel tasemnic Pseudochoanotaenia collocaliae.[70] V hnízdech je hostitelem polokřídlých Cimexopsis nyctali, které jsou podobné štěnicím domácím a ve vzácných případech mohou být i škůdci v domech.[71][72]
Ochrana
V roce 2010 IUCN změnil stupeň ohrožení rorýsů ostnitých z málo dotčený na téměř ohrožený. Přestože je celková populace odhadována na 15 milionů, klesá prudce ve většině svého areálu rozšíření.[37] Pokles v početnosti populace rorýsů je z velké části nejasný, ale může souviset se změnami v populacích hmyzu v souvislosti s používáním pesticidů v první polovině 20. století.[73] V Kanadě byl rorýs ostnitý na seznamu ohrožených druhů COSEWIC již několik let s pravděpodobným budoucím umístěním na seznamu druhů "Schedule 1 species of the Species at Risk Act". Ve Spojených státech je rorýs ostnitý chráněn Migratory Bird Treaty Act of 1918. Ani ptáci ani hnízda nemohou být z komínů odstraňováni bez federálního povolení.[74]
Množství rorýsů se mohlo zvýšit s příchodem novousedlíků, kteří jim poskytli početné hnízdní příležitosti.
Po náhlých poklesech teploty loví rorýsi nízko nad betonovými silnicemi (pravděpodobně pronásleduje hmyz přitahovaný k teplejším cestám), kde dochází k jeho srážkám s jedoucími vozidly.[75] Bouře, jako jsou hurikány, se kterými se při tahu rorýsi setkávají, mohou vážně postihnou počty rorýsů. Rorýsi zachycení hurikánem Wilma byli zaneseni daleko na sever atlantické části Kanady a do západní Evropy. Více než 700 jedinců bylo nalezeno mrtvých. Následující rok se počet hnízdišť rorýsů v kanadské provincii Quebec snížil o 62 %, a celková populace v provincii klesla o polovinu.[76]
Historie pozorování
V roce 1899 Mary Day z New Jersey pozorovala pár rorýsů ostnitých hnízdících v komínu, a zjistila, že doba sezení na vejcích, je 19 dnů. První podrobné pozorování rorýsů ostnitých začalo v roce 1915 samouckou ornitoložkou A. Sharmanovou v Iowě. Ta si nechala udělat 28 stop vysokou věž, podobnou komínu, s žebříky a kukátky pro usnadnění pozorování. Rorýsi ostnití hnízdili v její věži více než patnáct let. Sharmanová na 400 stranách velice pečlivě zaznamenala svá pozorování.[77] Shermanová si poznamenala, že se po mnoha letech pozorování domnívá, že, přestože byla věž vytvořena s omezenými znalostmi hnízdního chování rorýsů ostnitých, její původní konstrukce byla ideální.[78]
Odkazy
Poznámky
- Podle pravidel se délka měří od špičky zobáku ke konci ocasu mrtvého ptáka (nebo kůže) položeného na zádech.[14]
- Pro více informací viz sekci Zrak v článku Smyslová soustava ptáků.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chimney swift na anglické Wikipedii.
- Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- CORY, Charles B. Publication 197: Catalogue of Birds of the Americas. Chicago, IL, USA: Field Museum of Natural History, March 1918. Dostupné online. S. 137. (anglicky)
- Stephens / Macquart; Dipt. exot., Suppl. 4, 271 (ex Mém. Soc. Sci. Lille, 1850 (1851), 244) Archivováno 12. 4. 2016 na Wayback Machine.
- Catesby's Birds of Colonial America. Redakce Feduccia Alan. Chapel Hill, NC, USA: University of North Carolina Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-8078-4816-6. S. 78. (anglicky)
- AUDUBON, John James. The Birds of America, vol. 1. Philadelphia, PA, USA: J. B. Chevalier, 1840. Dostupné online. S. 164. (anglicky)
- RIDGWAY, Robert; FRIEDMANN, Herbert. The birds of North and Middle America. Washington, D.C.: Government Publishing Office, 1901. Dostupné online. S. 714–719. (anglicky)
- CLEMENTS, James F.; DIAMOND, Jared; WHITE, Anthony W.; FITZPATRICK, John W. The Clements Checklist of Birds of the World. 6th. vyd. Ithaca, NY, USA: Cornell University Press, 2007. ISBN 978-0-8014-4501-9. S. 188. (anglicky)
- NEWTON, Ian. Speciation and Biogeography of Birds. London, UK: Academic Press, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-08-092499-1. S. 296. (anglicky)
- Chantler (1999b), p. 443.
- Kyle & Kyle (2005), p. 15.
- JOBLING, James A. Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London, UK: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 295. (anglicky)
- DUNNE, Pete. Pete Dunne on Bird Watching: The How-to, Where-to, and When-to of Birding. New York, NY, USA: Houghton Mifflin, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-395-90686-6. S. 69. (anglicky)
- FERGUS, Charles. Wildlife of Pennsylvania and the Northeast. Mechanicsburg, PA, USA: Stackpole Books, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-8117-2899-7. S. 268. (anglicky)
- Handbook of the Birds of Europe, the Middle East and North Africa: Birds of the Western Palearctic, Volume 1, Ostrich to Ducks. Redakce Cramp, Stanley. Oxford, UK: Oxford University Press, 1977. ISBN 978-0-19-857358-6. S. 3. (anglicky)
- Chimney Swift [online]. Cornell Laboratory of Ornithology [cit. 2012-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- JOHNSTON, David W. Sex and Age Characters and Salivary Glands of the Chimney Swift. The Condor. March–April 1958, s. 73–84. Dostupné online. DOI 10.2307/1365265. (anglicky)
- RIDGELY, Robert S.; GWYNNE, John A. A Guide to the Birds of Panama: With Costa Rica, Nicaragua and Honduras. Princeton, NJ, USA: Princeton University Press, 1989. Dostupné online. ISBN 978-0-691-02512-4. S. 201. (anglicky)
- Chantler (1999a), p. 185.
- BARROWS, Walter Bradford. Michigan Bird Life. Lansing, MI, USA: MIchigan Agricultural College, 1912. Dostupné online. S. 387. (anglicky)
- Chimney Swift [online]. National Geographic Society [cit. 2012-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
- DUNNE, Pete. Pete Dunne's Essential Field Companion. New York, NY, USA: Houghton, Mifflin, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-618-23648-0. S. 351. (anglicky)
- BLANCHAN, Neltje. Bird Neighbors. New York, NY, USA: Doubleday and McClure, 1903. Dostupné online. S. 67. (anglicky)
- HENDERSON, Carrol L.; ADAMS, Steve. Birds in Flight: The Art and Science of How Birds Fly. Minneapolis, MN, USA: Voyageur Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-7603-3392-1. S. 89. (anglicky)
- COLLINS, Charles T. The Sibley Guide to Bird Life and Behaviour. Redakce Elphick Chris. London, UK: Christopher Helm, 2001. ISBN 978-0-7136-6250-4. Kapitola Swifts, s. 353–356. (anglicky)
- SAVILE, D. B. O. The Flight Mechanism of Swifts and Hummingbirds. The Auk. October 1950, s. 499–504. Dostupné online. DOI 10.2307/4081091. (anglicky)
- COUES, Elliott. Key to North American Birds. Salem, MA, USA: Naturalists' Agency, 1872. Dostupné online. S. 45. (anglicky)
- National Geographic Field Guide to the Birds of North America. Redakce Dunn Jon L.. 5th. vyd. Washington, DC, USA: National Geographic, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-7922-5314-3. S. 270. (anglicky)
- International Wildlife Encyclopedia. Redakce Burton Maurice. 3rd. vyd. Tarrytown, NY, USA: Marshall Cavendish, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-7614-7266-7. Kapitola Spinetail Swift, s. 2484. (anglicky)
- Chantler (1999b), p. 391.
- WOOD, Casey Albert. The Fundus Oculi of Birds, Especially as Viewed by the Ophthalmoscope. Chicago, IL, USA: Lakeside Press, 1917. Dostupné online. S. 56–58. (anglicky)
- Chantler (1999a), p. 187.
- The Encyclopedia Americana, vol. 26. Swifts. New York, NY, USA: Encyclopedia Americana Corporation, 1920. Dostupné online. S. 133. (anglicky)
- SURFACE, H. A. Family 21, Micropodidae: The Swifts. The Zoological Quarterly Bulletin. May 1905, s. 22. (anglicky)
- SIBLEY, David Allen. The Sibley Guide to Birds. New York, NY, USA: Alfred A. Knopf, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-679-45122-8. S. 290. (anglicky)
- Sibley, David. Identifying Chimney and Vaux's Swifts by wing shape [online]. Sibley Guides, 11 October 2010 [cit. 2012-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
- KAUFMAN, Kenn. Kaufman Field Guide to Birds of North America. New York, NY, USA: Houghton Mifflin Harcourt, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-618-57423-0. S. 228. (anglicky)
- BirdLife International (2012). "Chaetura pelagica". IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2. International Union for Conservation of Nature. Retrieved 26 November 2013.
- EDWARDS, Ernest Preston. A Field Guide to the Birds of Mexico and Adjacent Areas: Belize, Guatemala and El Salvador. Austin, TX, USA: University of Texas Press, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-292-72092-3. S. 70. (anglicky)
- LINCOLN, Frederick C. Chimney Swift's Winter Home Discovered. The Auk. October 1944, s. 604–609. Dostupné online. DOI 10.2307/4080181. (anglicky)
- WILSON, James D. Common Birds of North America: An Expanded Guidebook. Minocqua, WI, USA: Willow Creek Press, 2001. Dostupné online. ISBN 978-1-57223-301-0. S. 65. (anglicky)
- WAUER, Roland H. Heralds of Spring in Texas. College Station, TX, USA: Texas A & M University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-89096-879-6. S. 141. (anglicky)
- WILLIAMS, George G. Altitudinal Records for Chimney Swifts. The Wilson Bulletin. March 1956, s. 71–72. Dostupné online. JSTOR 4158462. (anglicky)
- DEXTER, Ralph W. More concerning the thundering and clapping sounds of the Chimney Swift. The Auk. S. 439–440. Dostupné online. DOI 10.2307/4080136. (anglicky)
- DEXTER, Ralph W. Sociality of Chimney Swifts (Chaetura pelagica) Nesting in a Colony. North American Bird Bander. April 1992, s. 61–64. Dostupné online. (anglicky)
- HOFSLUND, P. B. Chimney Swift nesting in an abandoned Pileated Woodpecker hole. The Wilson Bulletin. June 1958, s. 192. Dostupné online. (anglicky)
- HYDE, A. Sydney. Chimney Swift Nesting in a Cistern. The Auk. January 1924, s. 157–158. Dostupné online. DOI 10.2307/4074113. (anglicky)
- ROGERS, Charles H. Chimney Swift Nesting in a Well. The Auk. July 1917, s. 337. Dostupné online. DOI 10.2307/4072224. (anglicky)
- BAICICH, Paul J.; HARRISON, Colin J. O. Nests, Eggs, and Nestlings of North American Birds. 2nd. vyd. Princeton, NJ, USA: Princeton University Press, 1977. ISBN 978-0-691-12295-3. S. 195. (anglicky)
- Kyle & Kyle (2005), p. 38.
- Kyle & Kyle (2005), p. 39.
- DEXTER, Ralph W. Banding and Nesting Studies of the Chimney Swift, 1944–1968. The Ohio Journal of Science. July 1969, s. 193–213. Dostupné online. (anglicky)
- Longevity Records of North American Birds [online]. U.S. Geological Survey [cit. 2012-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
- WHITCOMB, W. H.; BHATKAR, A.; NICKERSON, J. C. Predators of Solenopsis invicta Queens Prior to Successful Colony Establishment. Environmental Entomology. December 1973, s. 1101–1103. Dostupné online. DOI 10.1093/ee/2.6.1101. (anglicky)
- WEBSTER, Francis Marion. Alfalfa attacked by the clover root circulio. U. S. Department of Agriculture Farmers' Bulletin. 27 February 1915, s. 1–8. Dostupné online. (anglicky)
- WOODS, Gordon T. Chimney Swifts Destroy Many Insects. Bird Banding. October 1940, s. 173–174. Dostupné online. (anglicky)
- DUKE, Gary E. Pellet Egestion by a Captive Chimney Swift (Chaetura pelagica). The Auk. April 1977, s. 385. Dostupné online. JSTOR 4085119. (anglicky)
- Tiner, Tim. Chimney Swift [online]. Ontario Nature [cit. 2013-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- GEORGE, William G. Foliage-gleaning by Chimney Swifts (Chaetura pelagica). The Auk. January 1971, s. 177. Dostupné online. DOI 10.2307/4083983. (anglicky)
- CROSSLEY, Richard. The Crossley ID Guide: Eastern Birds. Princeton, NJ, USA: Princeton University Press, 2011. ISBN 978-0-691-14778-9. S. 322. (anglicky)
- BROWN, Charles R. Chimney Swift Tries to Steal Prey from Purple Martin. Journal of Field Ornithology. Autumn 1980, s. 372–373. Dostupné online. (anglicky)
- COTTAM, Clarence. Nocturnal Habits of the Chimney Swift. The Auk. October 1932, s. 479–481. Dostupné online. DOI 10.2307/4076440. (anglicky)
- COLLINS, Charles T.; BULL, Evelyn L. Seasonal Variation in Body Mass of Chimney and Vaux's Swifts. North American Bird Bander. S. 143–152. Dostupné online. (anglicky)
- STEEVES, Tanner K.; KEARNEY-MCGEE, Shannon B.; RUBEGA, Margaret A.; CINK, Calvin L.; COLLINS, Charles T. Chimney Swift (Chaetura pelagica) [online]. Redakce A. Poole. Ithaca: Cornell Lab of Ornithology, 2014. Dostupné online. DOI 10.2173/bna.646. (anglicky)
- CINK, Calvin L. Snake Predation on Chimney Swift Nestlings. Journal of Field Ornithology. Summer 1990, s. 288–289. Dostupné online. (anglicky)
- Laskey, A. R. 1946. Snake depredation at birds' nests. Wilson Bull. 58:217-218.
- Fischer, R. B. 1958. The breeding biology of the Chimney Swift, Chaetura pelagica (Linnaeus). N.Y. State Mus. Sci. Serv. Bull. 368:1-139.
- HAMANN, C. B. Notes on Aproctella nuda sp. nov. a Filarioid Nematode from the Chimney Swift Chaetura pelagica (Linn.). American Midland Naturalist. March 1940, s. 390–392. Dostupné online. DOI 10.2307/2420671. (anglicky)
- PETERSON, Paul; ATYEO, Warren T.; MOSS, W. Vayne. Feather Mite Family Eustathiidae (Aracina: Sarcoptiformes). Philadelphia, PA, USA: Academy of Natural Sciences of Philadelphia, 1980. Dostupné online. S. 32. (anglicky)
- EWING, H. E. The taxonomy and host relationships of the biting lice of the genera Dennyus and Eureum, including the descriptions of a new genus, subgenus and four species. Proceedings of the United States National Museum. 1930, s. 1–16. Dostupné online. DOI 10.5479/si.00963801.77-2843.1. (anglicky)
- MANTER, H. W.; SNYDER, Raymond. Pseudochoanotaenia (Cestoda) in a Chimney Swift (Chaetura pelagica) in North America. The Journal of Parasitology. April 1961, s. 230. DOI 10.2307/3275293. JSTOR 3275293. (anglicky)
- BOYD, Elizabeth M. The External Parasites of Birds: A Review. The Wilson Bulletin. December 1951, s. 363–369. Dostupné online. (anglicky)
- KELL, Stephen A.; HAHN, Jeff. Prevention and control of bed bugs in residences [online]. University of Minnesota Extension [cit. 2012-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-28. (anglicky)
- NOCERA, J. Historical pesticide applications coincided with an altered diet of aerially foraging insectivorous chimney swifts. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2012, s. 3114–3120. Dostupné online. DOI 10.1098/rspb.2012.0445. (anglicky)
- Chimney Swifts: What's in my chimney [online]. Maryland Department of Natural Resources [cit. 2012-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-24. (anglicky)
- FINNIS, R. G. Road Casualties Among Birds. Bird Study. January 1960, s. 21–32. DOI 10.1080/00063656009475957. (anglicky)
- DIONNE, Mark; MAURICE, Cėline; GAUTHIER, Jean; SHAFFER, François. Impact of Hurricane Wilma on migrating birds: the case of the Chimney Swift. The Wilson Journal of Ornithology. December 2008, s. 784–792. DOI 10.1676/07-123.1. (anglicky)
- Paul D. Kyle. Chimney Swifts: America's Mysterious Birds Above The Fireplace. [s.l.]: Texas A & M University Press, 2005. (anglicky)
- Althea Sherman. Birds of an Iowa Dooryard. [s.l.]: University of Iowa Press, 1952. (anglicky)
Literatura
- CHANTLER, Phil. Swifts: A Guide to the Swifts and Treeswifts of the World. 2nd. vyd. London, UK: Pica Press, 1999a. ISBN 978-1-8734-0383-9. (anglicky)
- CHANTLER, Phil. Handbook of Birds of the World, vol. 5: Barn-owls to Hummingbirds. Redakce del Hoyo Josep. Barcelona, Spain: Lynx Edicions, 1999b. Dostupné online. ISBN 978-84-87334-25-2. Kapitola Family Apodidae (Swifts), s. 388–466. (anglicky)
- KYLE, Paul D.; KYLE, Georgean Z. Chimney Swifts: America's Mysterious Birds Above the Fireplace. College Station, TX, USA: Texas A&M University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-58544-371-0. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu rorýs ostnitý na Wikimedia Commons
- Taxon Chaetura pelagica ve Wikidruzích
- BioLib.cz – Chaetura pelagica (rorýs ostnitý) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.