Roger Ducos

Pierre Roger Ducos [pjer rožé dyko] (25. červenec 1747 Dax17. březen 1816 u Ulmu) byl francouzský politik, hrabě, direktor, konzul a francouzský pair.

Roger Ducos
Narození25. července 1747
Dax
Úmrtí16. března 1816 (ve věku 68 let)
Ulm
Příčina úmrtísilniční dopravní nehoda
Povolánípolitik a advokát
Oceněnívelkodůstojník Řádu čestné legie
velkokříž Řádu sjednocení
Politická stranaJakobíni
Funkcečlen Rady pěti set
francouzský pair
člen Konzervativního senátu
member of the Council of Elders
poslanec francouzského Národního shromáždění
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Daxu v jihozápadní Francii (Landes) roku 1747. Poté, co vystudoval práva v Toulouse, zastával v Daxu místo soudce a byl dopisovatelem místních novin. V roce 1789, kdy král Ludvík XVI. svolal generální stavy, aby vyřešily státní krizi, byl Ducos zvolen do shromáždění generálních stavů. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce se stal členem národního shromáždění a poté i Národního konventu. V roce 1792 hlasoval pro smrt krále a stal se jedním z výrazných mužů jakobínského hnutí. Jakobínský teror však nijak nepodporoval ani neobhajoval, i přesto, že klubu jakobínů v roce 1794 krátce předsedal. Kvůli tomuto postoji byl téhož roku ušetřen pronásledování a soudu s jakobíny. Roku 1796 se stal členem Rady starších.[1]

Roku 1799 byl zvolen direktorem, jedním z nejmocnějších mužů republiky. Ve stejný rok spolu se Sieyésem, Napoleonem Bonaparte a jinými zosnoval státní převrat proti direktoriu, které bylo svrženo a moc převzal konzulát. Ducos se stal jedním ze tří konzulů. Brzy však byli zvoleni noví konzulové a v jejich čele jako první konzul opět stanul Napoleon Bonaparte. Ducos se ovšem podruhé konzulem nestal a musel se spokojit s funkcí viceprezidenta senátu. Pro Napoleonovu vládu vypracovával zákony a staral se o právní záležitosti. V roce 1808 mu Napoleon udělil titul hraběte. Po Napoleonově abdikaci a po jeho návratu z Elby Ducos Napoleona podpořil a získal od něj titul paira. Po Waterloo byl Bourbony donucen opustit Francii a odešel do Německa, kde na cestě do Ulmu dne 17. března 1816 zemřel.[1]

Odkazy

Reference

  1. WINTR, Stanislav. Napoleon Bonaparte – jeho maršálové a ministři. I. vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-372-5. S. 248.

Literatura

  • WINTR, Stanislav. Napoleon Bonaparte – jeho maršálové a ministři. I. vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-372-5. S. 248.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.