Richard Pokorný

Po absolvování sedmiletého oboru Gymnázia F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou studoval na VOŠ a SZeŠ v Táboře a poté na Fakultě životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Od roku 2004 pracuje na Fakultě životního prostředí UJEP jako asistent, později jako odborný asistent, v roce 2015 vykonával na přechodnou dobu funkci proděkana pro studium. Od roku 2019 vede katedru životního prostředí. Na univerzitě vyučuje předměty související s neživou přírodou, většinu času věnuje řešení projektů a vědecko-výzkumné činnosti a kurátorství fakultních geologických sbírek[2][3][4]. Již několik let žije v Ústí nad Labem a má dva syny.

Již od gymnazijních let se věnoval sběru minerálů a fosilií v okolí svého bydliště[4]. Svou profesní kariéru zahájil výzkumem fosilií a fosilních stop ve východní části české křídové pánve. Ve svých publikacích prosazuje pro tento region pojem "podorlická křída". Od roku 2008 se zabývá studiem fosilních společenstev v Arktidě a Subarktidě[5]. Na Islandu nalezl a popsal několik desítek ichnotaxonů, na Faerských ostrovech identifikoval dosud jediné známé fosilní stopy, které jsou zároveň jedinými doklady o přítomnosti třetihorní fosilní fauny na tomto souostroví[6]. Významným přínosem je popis řady pro vědu nových ichnotaxonů - ichnorodu Funalichnus POKORNÝ, 2008 spolu s typovým druhem Funalichnus strangulatus[7], ichnorodu Thorichnus POKORNÝ, KRMÍČEK, SUDO 2017 se dvěma druhy Thorichnus ramosus a Thorichnus corniculatus [8] a ichnodruhů Sedilichnus smiley POKORNÝ, 2016, Mammillichnis jakubi POKORNÝ, KRMÍČEK, SUDO 2017 a Vatnaspor jachymi POKORNÝ, KRMÍČEK, SUDO 2017, popsaných ze sedimentárních formací na Islandu [8][9].

Dlouhodobým zájmem R. Pokorného je speleologie. Věnuje se především průzkumu regionů České republiky, které dosud stály na okraji zájmu jeskyňářů (např. Orlické hory, České středohoří). K největším úspěchům patří objev Jeskyně skřítků poblíž Děčína, považované speleology za zaniklou[10], objev bohatého naleziště kostí pleistocenních obratlovců nad Jeskyní na Radobýlu[11], nebo nález kompletní čelisti koně sprašového nedaleko Berouna [12]. Usiluje o popularizaci speleologie a jeskyně prezentuje veřejnosti formou knih[10][13] i online videí[14][15][16].

S vědeckou činností Richarda Pokorného je úzce spojen jeho hlavní koníček, kterým je cestování. Každoročně tráví několik týdnů na Islandu, výzkumy prováděl také na Faerských ostrovech, v Argentině, Grónsku, Tunisku, ve Švédsku, na Azorských ostrovech a ve Vietnamu[2][4][17][18]. Na Fakultě životního prostředí UJEP založil „Institut Julia von Payera pro výzkum Arktidy a Subarktidy“, sdružující specialisty napříč UJEP s profesním vztahem k biotopům v chladných oblastech Země[19].

V roce 2006 vedl expedici Baobab 2006 (17.8.-18.9.2006), věnující se studiu živé i neživé přírody středního a sz. Madagaskaru. Tato expedice drží neoficiální český rekord jakožto nejpočetnější a zároveň s průměrem 22,6 let nejmladší tým, který kdy Madagaskar navštívil[20]. Exponáty shromážděné během expedice prezentoval, spolu s dalšími členy expedice, na výstavě v Národním muzeu[21]. Řada dalších ukázek geologických přírodnin pocházejících z výzkumů R. Pokorného byla také představena veřejnosti na výstavě k 25. výročí Fakulty životního prostředí UJEP v Muzeu města Ústí nad Labem[22], další vzorky dlouhodobě zapůjčil Muzeu a galerii Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou v Rychnově nad Kněžnou.

• 2004: Historie hornictví na Rychnovsku (spolu s L.Kraftem a R. Symonovou)
• 2007: Madagaskar laboratoř bohů (spolu s R. Beandapa-Kytlovou, T. Jůnkem, D. Koubínovou a R. Rybkovou)
• 2008: Historie hornictví na Rychnovsku, díl 2
• 2009: Jeskyně Ústeckého kraje. Nekrasové podzemní objekty ve třetihorních vulkanitech, jejich původ, charakteristiky a biota (spolu s M. Holcem)[10]
• 2012: Subterranean Habitats (spolu s M. Holcem)
• 2013: Caves in the Orlické hory and Góry Bystrzyckie Mountains (spolu s T. Zemánkovou, M. Lorencem a P. Zagożdżoněm, druhé vydání vyšlo v roce 2014)[13]
• 2018: Rokytnice v Orlických horách 1318–2018 (spolu s kolektivem autorů)
• 2021: Mineral Resources in Iceland: Coal Mining (spolu Veronikou Fialovou, Friðgeirem Grímssonem a Vítem Kouteckým)[23]

Richard Pokorný rovněž publikuje výsledky své práce v řadě českých i zahraničních periodik (např. Vesmír, Živa, Antarctic Science aj.). K roku 2020 má na svém kontě více než stovky odborných článků[2], je členem redakční rady sborníků Acta Musei Richnoviensis a Orlické hory a Podorlicko.