Riccardo Ferri

Je považován za nejlepšího středního obránce své generace.[1] Téměř celou svou kariéru strávil v Interu, se kterým vyhrál čtyři trofeje. První trofej byla v sezoně 1981/82 a vyhrál Italský pohár. Titul získal v sezoně 1988/89 a italský superpohár. Stal se i vítězem dvou pohárů UEFA a to v sezonách 1990/91 a 1993/94. Celkem za Nerazzurri odehrál 418 utkání a vstřelil 8 branek.

V roce 1994 byl spolu s Zengou vyměněn za Pagliucu do Sampdorie.[2] Za Dorii odehrál dvě sezony a v roce 1996 ukončil kariéru.

Po fotbalové kariéře se stal trenérem mládeže v Interu, poté krátce působil v nižší lize v Pavii. V roce 2017 se stal novým vedoucím technického úseku ve Vicenzi.[3]

Za reprezentaci odehrál 45 utkání a vstřelil 4 branky. První utkání odehrál již v 23 letech 6. prosince 1986 proti Malta (2:0), vstřelil i první branku.[4] Byl povolán na ME 1988 i na domácím MS 1990. Na obou turnajích nastoupil do všech utkání a také s nich měl dvě bronzové medaile. S příchodem nového trenéra Sacchiho již nedostává moc příležitostí a tak posledním zápasem v národním týmu byl 6. června 1992 proti USA (1:1).[5]

Statistika na velkým turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	ME 1988	1 zápas ve skupině	10. 6.	NSR	90	0	1:1[6]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Španělsko	90	0	1:0[7]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Dánsko	90	0	2:0[8]
		Semifinále	22. 6.	SSSR	90	0	0:2[9]
	MS 1990	1 zápas ve skupině	9. 6.	Rakousko	90	0	1:0[10]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	USA	90	0	1:0[11]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	ČSSR	90	0	2:0[12]
		Osmifinále	25. 6.	Uruguay	90	0	2:0[13]
		Čtvrtfinále	30. 6.	Irsko	90	0	1:0[14]
		Semifinále	3. 7.	Argentina	120	0	1:1 (3:4) na pen.[15]
		O 3. místo	7. 7.	Anglie	1	0	2:1[16]