Republika srbská

Oficiálním názvem entity je „Republika Srpska“.[2] Název vznikl jako zcela nový při uzavírání Daytonských dohod a byl předmětem velmi složitých jednání všech čtyř zúčastněných stran.[3]

V českém prostředí se však běžně používá[1] počeštěná forma „Republika srbská“, přestože nejde o správný přepis či překlad a tento název neodpovídá okolnostem vzniku.^[zdroj?]

V srbském prostředí se užívá i jednoslovný název Srpska (jedná se o substantivizované adjektivum, v češtině možno překládat jako Srbská po vzoru Sadská). V Bosně a Hercegovině se uplatňuje i zkratka RS (mimo tuto zemi se jedná o zkratku Republiky Srbsko; např. internetová doména .rs), v českém prostředí můžeme uvažovat o variantě Rs.

Hlavním městem Republiky srbské je Sarajevo[4], v praktické rovině pouze jeho část známá jako Východní Sarajevo (Istočno Sarajevo), nicméně všechny její správní úřady sídlí v Banja Luce. Republika srbská má vlastní vládu (Vlada Republike Srpske), parlament (Narodna skupština RS), prezidenta (Predsjednik Republike Srpske) a ústavní soud (Ustavni sud Republike Srpske).

• Vláda a ministerstva [5]:
  • Předseda vlády (Predsjednik vlade)
  • Ministerstvo financí (Ministarstvo finansija)
  • Ministerstvo vnitra (Ministarstvo unutrašnjih poslova)[6]
    • Policie RS (Policija RS)
  • Ministerstvo spravedlnosti (Ministarstvo pravde)
  • Ministerstvo pro správu a místní samosprávu (Ministarstvo uprave i lokalne samouprave)
  • Ministerstvo pro ekonomické vztahy a koordinaci (Ministarstvo za ekonomske odnose i koordinaciju)
  • Ministerstvo práce a záležitostí veteránů a válečných invalidů (Ministarstvo rada i boračko-invalidske zaštite)
  • Ministerstvo obchodu a turismu (Ministarstvo trgovine i turizma)
  • Ministerstvo hospodářství, energetiky a rozvoje (Ministarstvo privrede, energetike i razvoja)
  • Ministerstvo dopravy a spojů (Ministarstvo saobraćaja i veza)
  • Ministerstvo zemědělství, lesnictví a vodohospodářství (Ministarstvo poljoprivrede, šumarstva i vodoprivrede)
  • Ministerstvo územního plánování, výstavby a ekologii (Ministarstvo za prostorno uređenje, građevinarstvo i ekologiju)
  • Ministerstvo osvěty a kultury (Ministarstvo prosvjete i kulture)
  • Ministerstvo pro uprchlíky a přesídlence (Ministarstvo za izbjeglice i raseljena lica)
  • Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí (Ministarstvo zdravlja i socijalne zaštite)
  • Ministerstvo pro vědu a technologie (Ministarstvo nauke i tehnologije)
  • Ministerstvo rodin, mládeže a sportu (Ministarstvo za porodicu, omladinu i sport)

V roce 2004 existovaly snahy sjednotit policejní složky obou entit, avšak ztroskotaly. Policie spadá pod ministerstvo vnitra Rs. Pohraniční policie, cizinecká policie a tajné služby však spadají pod federální ministerstvo bezpečnosti BaH. O několik let později se ale podařilo zreformovat ozbrojené síly a vojenské složky Rs tak začlenit do Ozbrojených sil Bosny a Hercegoviny. Jako měnu používá entita konvertibilní marku, stejně jako Federace BiH (do roku 1994 však měla vlastní měnu, kterou byl dinár Republiky srbské).

Politický status Republiky srbské je na bosenské politické scéně čas od času předmětem diskusí. Po vyhlášení nezávislosti Kosova se ozývaly hlasy, zda nevyhlásí také Republika srbská nezávislost, v tomto případě na Bosně a Hercegovině.[7][8][9] Představitelé Rs tuto otázku spojili s uznáním Kosova ze strany federální vlády v Sarajevu. Politická situace v BiH se zkomplikovala s ohledem na proces přijímání nové ústavy, kdy došlo k roztržce mezi představiteli Republiky srbské a Federace Bosny a Hercegoviny. Zahraniční média celou záležitost vyhodnotila jako velmi rizikovou a zmínila i možnou novou válku v regionu.[10][11]

Původní hymnou Rs byla srbská hymna Bože pravde, ta však byla, stejně jako původní znak, označena ústavním soudem za protiústavní.[12]

Republika srbská vznikla v turbulentním období postupného odtrhávání Bosny a Hercegoviny od Jugoslávie a v předvečer bosenské války. Původně etnicky srbské opštiny si v Bosně vytvořily vlastní správu, nezávislou na centrální vládě v Sarajevu. 9. ledna 1992 tak byla vyhlášena Srbská republika Bosna a Hercegovina.

Po vypuknutí násilí vytvořili bosenští Srbové (podobně jako Chorvati a Bosňáci) vlastní vojsko, kterému se díky podpoře hlavně ze Srbska dařilo získávat pod kontrolu nemalou část území Bosny a Hercegoviny.

Po uzavření Daytonské smlouvy v prosinci 1995 bylo rozhodnuto, že Republiku srbskou doplní Federace Bosny a Hercegoviny jako chorvatsko-muslimská entita ve státě Bosna a Hercegovina. Tím ztratila Republika srbská svou částečnou suverenitu, která ovšem nebyla mezinárodně-právně uznaná. Zároveň začala být správa Republiky srbské demokratizována a multietnizována. Byly stanoveny nové hranice republiky, její území nyní tvoří 49 % rozlohy celého státu. Rovněž se na území Republiky srbské začali vracet váleční uprchlíci. Do listopadu 2000 se jednalo o 35 tisíc Bosňáků a tři tisíce Chorvatů.[13]

Republika srbská zabírá 48,6 % území Bosny a Hercegoviny, žije zde však jen 35 % obyvatelstva země. Srbové zde mají absolutní většinu – počet Bosňáků a Chorvatů nepřesahuje 17 %.

Sčítání lidu (2013),[15] oficiální výsledky

• celkem: 1 228 423
• Srbové: 1 001 299 (81,5 %)
• Bosňáci: 171 839 (14,0 %)
• Chorvaté: 29 645 (2,4 %)
• Ostatní/nevyjádřilo se: 25 640 (2,1 %), v tom Ukrajinců 2 252, Romů 2 057, Muslimů 1 730, Jugoslávců 1 622, Bosňanů 1 249 a Černohorců 1 156

Sčítání lidu (2013),[16] orgány Republiky srbské neuznávají celostátní výsledky a interně používají jiné

• celkem: 1 170 342
• Srbové: 970 857 (83,0 %)
• Bosňáci: 148 477 (12,7 %)
• Chorvaté: 26 509 (2,3 %)
• Ostatní/nevyjádřilo se: 24 499 (2,1 %)