Most Mehmeda Sokoloviće

Most byl vybudován mezi lety 1571–1577 na strategickém místě, kde stará římská obchodní a vojenská cesta z východu (Via Militaris), z Konstantinopole/Istanbulu, překonávala řeku Drinu a pokračovala dále do bosenského vnitrozemí, do Sarajeva (Saray Ovası) a dále k Jadranu. Výstavbou mostu byl pověřen nejznámější turecký stavitel raného novověku, Mimar Sinan, hlavní dvorní architekt (mimar) tehdejšího Osmanského impéria. Svůj název most získal podle Mehmeda paši Sokoloviće, velkého vezíra celkem tří sultánů – Sulejmana Nádherného, Selima II. a Murata III.

Most byl několikrát opravován, podle záznamů tomu tak bylo v letech 1664, 1875, 1911, 1939 a 1940. Tři oblouky byly zničeny během první světové války (1915) a v poničených místech byla historická stavba doplněna železnou provizorní konstrukcí, která nakonec sloužila až do roku 1939, kdy byl konečně most opraven. Opět však byl vážně poškozen během druhé světové války, v níž bylo dokonce poničeno pět oblouků.[1] V říjnu 1943 při akcích Němců proti jugoslávským partyzánům byl most pobořen. V té době zde bylo četniky Dragoljuba Mihailoviće zmasakrováno na 1500 Bosňanů.[2] Důkladné poválečné opravy se mostu dostalo v letech 1950–1952.

Do historie se most zapsal ještě jednou, a to velmi tragicky: právě zde se v roce 1992 odehrávala nejhorší zvěrstva spáchaná Srby na Muslimech (Bošnjacích) během bosenské, resp. jugoslávské války v rámci etnických čistek. Na jaře a v létě roku 1992 byli na most naháněni bosňanští obyvatelé Višegradu. Přímo na mostě byli vražděni a jejich těla byla házena do řeky Driny. Mrtvých bylo tolik, že si ředitel vodní elektrárny Bajina Basta, ležící níže po proudu řeky, stěžoval a žádal, aby přísun mrtvol byl omezen, protože těla ucpávají propustě v přehradě a zaměstnanci vodního díla je nestačí odstraňovat.[2] Ačkoliv most je mimořádnou památkou muslimské architektury na Balkáně, po skončení jugoslávských válek žije na obou stranách mostu pouze pravoslavné obyvatelstvo.

V roce 1944, uprostřed válečných časů, napsal Ivo Andrić, jugoslávský spisovatel bosenskosrbského původu, svůj slavný román Most na Drině, zabývající se významem této stavby pro Višegrad a mnoha staletími válek a etnicko-náboženských sporů, jichž byl most svědkem. Především za toto dílo Andrić obdržel roku 1961 Nobelovu cenu za literaturu. Díky překladům do mnoha jazyků se tak most dostal do širšího povědomí světové veřejnosti (což zřejmě napomohlo jeho zachování i během krvavého rozpadu Jugoslávie, kdy řada jiných muslimských památek byla zničena).