Regionální muzeum v Mikulově

Budova mikulovského zámku

Historická knihovna

Expozice muzea (Galerie Dietrichsteinů)

Iniciátorem moderní muzejnické činnosti v Mikulově byl tzv. Muzejní spolek. Ten založil v roce 1913 ředitel místního gymnázia Arthur Petak spolu s mikulovským starostou Aloisem Winterem a dalšími sedmnácti místními nadšenci. Spolek si za oblast působnosti vytyčil tehdejší mikulovský okres a prvním správcem sbírek byl jmenován Josef Matzura. První výstavy představil spolek v následujícím roce: 14. ledna byly v místní chlapecké měšťanské škole vystaveny obrazy interiérů, následně 26. dubna bylo tamtéž vystaveno 69 „uměleckých listů“, zapůjčených z Moravského zemského muzea.[1][2]

První světová válka přerušila činnost spolku až do roku 1921. Tehdy se ke spolku přidali Prof. Dr. Antonín Fröhlich (coby kustod botanické sbírky) a Dr. Karel Jüttner (coby kustod sbírek geografie a prehistorie). Oba (a zejména pak Jüttner) se následně zasloužili o rozšíření prostoru pro muzejní sbírky, výstavy a všeobecně sběratelské zázemí ve městě.[1] První stálou expozici prezentoval spolek 11. února 1922 ve vyhrazených prostorách mikulovské radnice. První sbírky byly tvořeny zejména kuriozitami a antikvitami. Karel Jüttner se roku 1924 stává nejprve ředitelem tohoto muzea[3] a roku 1931 také předsedou spolku.[4]

Od roku 1939 sídlilo muzeum v budově bývalé židovské školy na dnešní Husově ulici, koncem druhé světové války byla však budova vážně poškozena.[1] Karel Jüttner přečkal válku v Mikulově a vedl muzeum až do roku 1947, kdy správu oficiálně převzala komise při ONV Mikulov. Jüttner v muzeu nadále působil jako kustod. (Činnost původního muzejního spolku po válce již obnovena nebyla; k jeho znovuustavení došlo až po sametové revoluci, v roce 1992, v té době už ale muzeum fungovalo jako samostatná instituce bez organizačních vazeb na spolek, který tak těžiště své aktivity přesunul do všeobecné roviny působení na kulturní život ve městě.)[3][4]

Po roce 1945 se sbírky muzea podstatně rozšířily o předměty z válkou zničených muzeí v Klentnici, Milovicích a Dolních Věstonicích. Další předměty zachránil Jüttner z trosek mikulovského zámku, který 22. dubna 1945 vyhořel. Rozlišoval přitom předměty z fašistických svozů z Francie (které prostřednictvím vládních úředníků odesílal nazpět)[1] od původního zámeckého inventáře a aktivně dohledával předměty, které se staly kořistí rabujících osob.[5]

V roce 1947 byl městskému muzeu přidělen další objekt v Husově ulici – budova bývalého Ústředního židovského musea pro Moravu a Slezsko. V červnu 1947 bylo rozhodnutím ONV zřízeno paralelní Okresní museum v Mikulově, o rok později byla ale obě muzea sloučena v jediné – Okresní a městské muzeum v Mikulově. Jeho vedoucím (od roku 1958 ředitelem) se stal Karel Jüttner. V roce 1953 získalo muzeum prostory v opravené budově bývalého patrimoniálního úřadu na mikulovském náměstí[1] (dnešní budova ZUŠ Mikulov). Téhož roku získalo muzeum další sbírkové předměty akvizicí sbírkového fondu valtického městského muzea a v budově na náměstí představilo svou vůbec první expozici o vinařství.[3] Konečně roku 1959 se muzeum přestěhovalo do přízemí rekonstruovaného mikulovského zámku.[4] Zde se 10. května 1959 otevírá nová expozice z dějin Mikulovska. Koncem téhož roku vyčerpaný Jüttner umírá.[1]

Obří sud

Interiér mikulovské Horní synagogy

Na konci roku 1962 došlo v rámci reorganizace muzejní sítě ke sloučení muzeí v Mikulově, Břeclavi (administrativně zrušeno)[6] a Kloboukách do instituce Okresního vlastivědného muzea v Mikulově (od roku 1963).[4] Pod vedením ředitelky Mileny Horňanské se muzeum zaměřilo především na dokumentaci vinařství a vinohradnictví na jižní Moravě. V 60. letech došlo k opravě domku bratří Mrštíků v Divákách. Bylo také zřízeno specializované archeologické pracoviště pod vedením Josefa Ungera.[1] Od roku 1969 nese muzeum název Regionální muzeum v Mikulově.[4]

V 70. letech došlo pod vedením ředitele Miloslava Zbořila k významnému posílení odborných pracovišť. Byly instalovány mimo jiné expozice Památníku bratří Mrštíků v Divákách (autor Oskar Brůža a kolektiv), archeologického muzea v Dolních Věstonicích (autor J. Unger) či expozice Kronika Břeclavska na zámku v Mikulově (autor Miroslav Grebeníček).[1] V této době také muzeum dostalo do užívání zdevastovaný objekt Horní synagogy v Mikulově – nejprve jako skladový,[7] po rekonstrukci v letech 1977–1989 i jako výstavní prostor.[8]

Po roce 1989 spadalo muzeum organizačně pod Okresní úřad v Břeclavi a složení jeho pracovišť doznalo značných změn. Muzeum v Kloboukách u Brna přešlo již v roce 1988 pod správu Moravského zemského muzea,[9] v roce 1995 vzniklo jako nezávislá instituce také Městské muzeum a galerie v Břeclavi.[10] V péči mikulovského muzea zůstala pobočka v Dolních Věstonicích se zaměřením na archeologii, Památník bratří Mrštíků v Divákách[1] a také Horní synagoga v Mikulově,[11] jejímž právním majitelem je Židovská obec Brno.[7] Muzeum se dále podílelo na záchraně budovy kostela sv. Linharta v Mušově, které hrozilo zborcení.[1] Ředitelkou muzea byla od roku 1991[12] do roku 2006 historička Dobromila Brichtová.[13]

V roce 2003 přešla správa muzea pod Jihomoravský kraj,[4] roku 2007 se ředitelem stal archeolog Petr Kubín.[13] V roce 2016 otevřelo muzeum svou nejnovější pobočku – Archeopark Pavlov.[14]

Vinařský lis na horním nádvoří zámku

Charakter sbírek odpovídá regionálnímu zaměření instituce. Muzeum spravuje sbírku historických a etnografických předmětů (obrazy, grafiky, fotografie, plastiky a jiné umělecké předměty, zbraně, etnografické textilie, předměty denní potřeby, zemědělské náčiní, nábytek a keramika), zkoumá vývoj vinařství a vinohradnictví (pozoruhodný je například obří sud ve sklepě mikulovského zámku), disponuje rozsáhlou archeologickou sbírkou v rozsahu od paleolitu až po novověk a dokumentuje také historii moravských Židů. Přírodovědné sbírky zahrnují aktivní podsbírky entomologickou, botanickou a zoologickou, dokumentující především přírodu Pálavy. V zakonzervovaném stavu jsou udržovány podsbírky geologie a paleontologie.[4][15]

Kromě udržování, rozšiřování a prezentace svých sbírek vydává muzeum od roku 1992 každoročně také odborné periodikum – tištěný sborník RegioM, publikující příspěvky odborníků na regionální etnografii, historii, muzeologii, biologii a ekologii.[16] Muzeum se dále podílí na spolupořádání kulturních i odborných akcí (přednášky, koncerty, konference, vinařské akce) a v rekonstruovaných sálech zámku provozuje také kongresové centrum.[4][17] V prostorách zámku probíhá od roku 1994 každoroční umělecké sympozium „Dílna“.[18]

Vstup do pavlovského archeoparku

Památník bratří Mrštíků v Divákách

Regionální muzeum v Mikulově spravuje kromě budovy mikulovského zámku a jeho zahrad také 4 další objekty:

• Archeopark Pavlov – stálá expozice zaměřená na kulturu „lovců mamutů“, zejména v okolí Pálavy.[19]
• Horní synagoga v Mikulově – poslední dochovaná synagoga v Mikulově, sloužící dnes jako výstavní a kulturní prostor.[20] Objekt je chráněn jako kulturní památka.[21]
• Památník bratří Mrštíků v Divákách – dům, ve kterém bydleli bratři Alois a Vilém Mrštíkové. Expozice je uzavřena od roku 2017 a prochází celkovou modernizací.[22] Objekt je chráněn jako kulturní památka.[23]
• Dům přírody – plánovaná expozice v objektu dřívějšího Archeologického muzea v Dolních Věstonicích. Budova i expozice prochází od roku 2020 celkovou přestavbou.[22][24]

Regionální muzeum v Mikulově bylo třikrát oceněno v rámci Národní soutěže muzeí Gloria musaealis.[25]

• 2007 – Cena Gloria musaealis v kategorii Muzejní výstava roku (stálá expozice Římané a Germáni v kraji pod Pálavou)
• 2011 – 3. místo v kategorii Muzejní publikace roku (publikace Historické vědecké přístroje v mikulovských sbírkách)
• 2016 – 2. místo v kategorii Muzejní počin roku (projekt Archeopark Pavlov)