Diváky

První písemná zmínka o obci pochází patrně z roku 1237. Počátkem 12. století vlastnil Klobouky a okolní vsi Lev z Klobouk, který se bez mužských potomků nejpozději v roce 1209 rozhodl založit zábrdovický klášter a věnovat mu část svých nemovitostí. V listině z roku 1237, kdy již byl Lev mrtev, stvrdil papež Řehoř IX. užívaný majetek kláštera, včetně Diváků. Listiny staršího data, které ves zmiňují, byla soudobými falzy. V roce 1262 souhlasil biskup Bruno ze Schaumburku s převodem obce tzv. herburskému klášteru Cella sanctae Mariae v Brně. Někdy před rokem 1351 byl na horním konci vesnice postaven kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Nejspíše ve stejné době se začala na svazích Staré hory pěstovat vinná réva. V druhé polovině 14. století byl pod Nedánovem zbudován rybník (později známý jako Starý), napájený Haraskou a s vodním mlýnem pod hrází.[6]

Počátkem 16. století se na Moravu z Uher rozšířil mor, který patrně způsobil zánik sousední vsi Martinice, od roku 1532 uváděné již jako pusté. Diváky byly rovněž zasaženy a nedostatkem lidí mimo jiné zpustly vinohrady na Staré hoře. Naopak v průběhu století přibyly ke Starému rybníku také menší rybníky na rovině pod Rospily, u lesa Pohletně, v údolí při cestě do Šitbořic a také přímo na návsi. Největší, tzv. Nový rybník byl zřízen na rovině pod vesnicí. Zábrdovický klášter skomíral a dne 24. září 1578 daroval císař Rudolf II. Diváky včetně panského dvora, pivovaru, mlýna, vinohradů a lesa jezuitům. Úspěšná obnova vinic vedla roku 1591 k založení vinohradní knihy zvané „Registra vinohradů dědiny Divák“. Během uherských nepokojů byly v květnu 1605 Diváky spolu s dalšími okolními obcemi vypáleny.[7] Také za třicetileté války byly v roce 1623 vypleněny sedmihradským vévodou Gáborem a v roce 1624 znovu vypáleny polskými vojsky.[8]

V 70. letech 17. století již divácký kostel nepatřil ke vzdálené Vážanské faře, ale poté, co jezuité získali Boleradice, byl přifařen k nim. Vleklé spory však vedli se zábrdovickými premonstráty o Martinickou horu (již od roku 1592 až přinejmenším do roku 1717). Po prohlášení Jana Nepomuckého za blahoslaveného v roce 1721 byla v následujících letech (1722–1726) postavena v Divákách jeho socha, zhotovená brněnským sochařem Stangem. (Zprvu stála v zámeckém parku u potoka, ale po velké vodě v letech 1831 a 1841 byla přenesena ke kostelu.) Roku 1773 papež zrušil jezuitský řád a jeho majetek v habsburské monarchii převzal stát, který jej dal do správy náboženskému fondu.[9]

Roku 1789 převzal bývalý jezuitský statek od náboženského fondu do užívání dvorní rada Antonín Bedřich z Mayernů. Po roce 1784 byla v obci zřízena jednotřídní škola, která zprvu působila ve zdejším zámku. Později ale o ní nejsou zprávy a patrně až v roce 1805 byla na návsi vedle kostela vystavěna školní budova. Téhož roku vesnici vyrabovali příslušníci procházejících napoleonských vojsk a znovu se v kraji objevili roku 1809. Mezitím pán z Mayernů v červnu 1807 od náboženského fondu Diváky odkoupil a již v listopadu je prodal šlechtici Františku z Languedoc, jenž je v závěti odkázal Karolíně, kněžně z Lichtenštejna, rozené z Manderscheidu. Ta zde roku 1808 založila manufakturu na výrobu jemného sukna. Dne 28. října 1827 však postoupila své panství v Divákách a Boleradicích Karlovi hraběti z Fribertů (v té době již manufaktura v provozu nebyla, zatímco pivovar, palírna či cihelna ano). V dubnu 1833 majitel nechal vysvětit novou kapli s hrobkou v zámeckém parku. Roku 1837 byl poblíž martinického dvora vybudován cukrovar a ačkoli spadal pod kloboucké panství rytíře z Neuwalů, projevil se v Divákách zaměstnáním pracovní síly a pěstováním řepy.[10]

Po roce 1848 skončila vrchnostenská vláda a Diváky i sousední Boleradice byly roku 1850 začleněny do tehdejšího Klobouckého okresu. Poštovně obec v 19. století náležela k Hustopečím. Prvním starostou obce se v novém politickém zřízení stal František Komárek († 1891). Karel vikomt Fribert zůstal vlastníkem diváckého velkostatku do roku 1872, kdy jej získala Otilie hraběnka Murrayová a po ní v roce 1889 převzal polovinu svobodný pán Levetzow a druhou svobodná paní Almerie Levetzowová, od níž statek roku 1920 převzal syn Pavel. Místní pivovar byl v roce 1895 přeměněn na lihovar, zatímco cihelna již v roce 1875 zastavila činnost a byla obnovena na stejném místě roku 1912. Pruská vojska roku 1866 zavlekla do vsi choleru s 48 civilními oběťmi, na tutéž nemoc se však umíralo už i v letech 1851 a 1855.

Hrob bratří Mrštíků na diváckém hřbitově

V roce 1892 byla přebudována zdejší škola. Alois Mrštík, který v ní od března 1889 učil (se zdravotními přestávkami až do roku 1916), založil v roce 1893 obecní knihovnu, v roce 1910 inicioval vznik místní pobočky Národní jednoty a v roce 1920 vznik včelařského spolku. Za Aloisem se záhy přestěhoval z Prahy i jeho otec Alois Mrštík starší a bratr Vilém Mrštík. Vilém zde ukončil svůj život v roce 1912 a po něm i otec v roce 1918.[11] Alois oba přežil, ale koncem ledna 1925 ho spolu s dalšími obyvateli vsi zasáhla epidemie břišního tyfu a po převozu do brněnské nemocnice U svaté Anny 25. února 1925 zemřel.[12]

Ačkoli již v roce 1845 byl v obci založen Spolek proti alkoholismu, v roce 1867 pěvecký spolek, v roce 1900 hasičský spolek a v roce 1909 z popudu faráře Lidová jednota, po vzniku Československa došlo k dalšímu rozmachu spolkového (a politického) života. Počátkem roku 1919 byla založena agrární strana a Domovina, v roce 1923 Československá strana lidová. Koncem března 1919 se konala ustavující schůze diváckého Sokola, od července 1926 zde působil i Orel a od září 1936 Sportovní klub. Roku 1927 došlo k založení Spolku chovatelů drobného hospodářského zvířectva. Dne 1. května 1926 byl na návsi odhalen pomník padlým z první světové války a 6. června 1937 na tehdejší škole pamětní deska bratří Mrštíků.[13]

Kontribučenskou záložnu, která roku 1864 vznikla z dřívější kontribučenské obilní sýpky (původně z dob po roce 1788), a spořitelní a záloženský spolek zvaný Raiffeisenka z roku 1883 (znovu obnovený roku 1927) doplnila v roce 1925 Zemědělská (občanská) záložna. Od září 1928 byla obec postupně elektrifikována, od září 1932 byly melioračními pracemi vysoušeny bažiny a došlo k regulaci potoka Harasky. Vodní mlýn v obci roku 1923 vyhořel a po přestavbě pracoval jen do roku 1938. V lihovaru (někdejším pivovaru) se pálil líh do roku 1935 a cihelna byla uzavřena již v roce 1933. Baron Levetzow se zadlužil a jeho statek byl již v roce 1930 pod nucenou úřední správou. Z dražby v březnu 1933 nový majitel nevzešel, až v říjnu 1936 zámek s příslušenstvím koupil Viktor Stoupal pro Středomoravskou akciovou společnost cukrovarnickou a zemědělskou. V červenci 1937 byl při velkostatku vystavěn nový lihovar.[13]

V pomnichovském období, když byl 9. října 1938 sousední Kurdějov i Hustopeče obsazeny německým vojskem, se staly Diváky hraniční vesnicí a obsadila je rota českého hraničního pluku. V roce 1941 byl pro tehdy 900hlavou obec v budově č. 152 zřízen poštovní úřad. Někteří diváčtí pěstitelé začali od roku 1941 s pěstováním tabáku. I přes prudký útlum protektorátního společenského života byly v hostinci u Komárků nebo u Štefanů uváděny ochotnické divadelní hry a v letech 1943–1944 byly v kině Hvězda (u Štefanů) třikrát týdně promítány filmy. Při postupu válečné fronty 15. dubna 1945 baron Levetzow opustil zámek spolu s ustupujícími německými vojsky. Dne 18. dubna do obce vstoupily první jednotky Rudé armády.[14] Karel Levetzow a Marie Bornemiszová, rozená Levetzowá se spolu s Karlem Hořínkem stali diváckou součástí tzv. německého odsunu. V letech 1945 a 1946 se z obce odstěhovalo kolem 270 obyvatel, z nichž 20 rodin migrovalo do sousedního uprázdněného, dříve převážně německého Kurdějova.[15]

V poválečném období byla zprvu obnovena činnost Sokola, Orla, Sportovního klubu i hasičského sboru, působil zde i Svaz české mládeže, Lidová myslivecká společnost (od r. 1947), včelařský spolek, zemědělský či chovatelský svaz a Sdružení pěstitelů vína. Od 3. srpna 1946 u Štefanů opět probíhaly pravidelné filmové projekce kina Máj. Zámek se stal v roce 1949 výcvikovým střediskem Strojní a traktorové stanice (STS) a od roku 1953 v něm byla otevřena i zemědělská učňovská škola (v 70. letech přestěhovaná do Tavíkovic na Znojemsku a nahrazená elektromontážním učilištěm z Brna[16]). Od listopadu 1954 byl v provozu místní rozhlas. U příležitosti nedožitých 95. narozenin Viléma Mrštíka byla v květnu 1958 v jeho domě instalována výstava, roku 1960 byl odkoupen a v říjnu 1963 v něm byl otevřen památník bratří Mrštíků. [17]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[20][21][22]

• ČAPKA, František. Diváky: z dějin Habrůvky bratří Mrštíků. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1987. 222 s.
• HACHLER, E. Bratři Mrštíkové a Diváky. Mikulov: Okresní vlastivědné muzeum, 1966. 41 s.

• Římskokatolická farnost Diváky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Diváky na Wikimedia Commons
• Diváky v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)