Starožitnosti

V českých zemích, stejně jako ve světovém sběratelství, se za starožitnosti považují:

• obrazy a malované miniatury všech technik
• sochy kamenné, kovové, sádrové odlitky, dřevořezby i slonovina
• slohový a lidový nábytek, doplňky interiéru
• sklo, porcelán a keramika včetně archeologického materiálu
• nádobí a příbory z drahých kovů, ale i z alpaky, bronzu, mosazi, cínu či železa
• rituální náboženské předměty liturgické i kultovní
• hodiny a hodinky
• šperky, gemy, skleněná a kovová bižuterie
• galanterie, šicí a kuřácké potřeby
• mince, medaile, řády, vyznamenání, plakety a odznaky
• oděvy, oděvní doplňky, klobouky a obuv
• tkané textilie, výšivky, tapisérie a koberce
• kresby a grafika
• staré tisky, knihy a bibliofilie
• ostatní tiskoviny (akcie, dlužní úpisy, vývěsky, programy, jízdní řády, jízdenky, vstupenky)
• staré řemeslnické, zemědělské i kuchyňské nářadí, nástroje a náčiní
• staré výrobní stroje a přístroje
• staré dopravní prostředky
• osvětlovací tělesa
• staré hudební nástroje
• staré zbraně, výzbroj a výstroj
• stará pouzdra a obaly
• kadluby a formy

Sběratelský zájem o starožitnosti se datuje do antiky, již Římané sbírali řecké sochy. Velký rozvoj nastal v období renesance jak na královských dvorech, tak ve společnosti šlechtických sběratelů a mecenášů na zámcích a v palácích (Medicejští, Borgiové, Estenští, Viscontiové, Sforzové, Gonzagové a další), ale také v kruzích vzdělanců. Kabinety kuriozit a starožitností pokračovaly dále ve svém rozvoji v období baroka, a zejména v osvícenství. Během 19. století začaly vznikat vedle soukromých rovněž veřejná muzea a galerie, s rozšiřováním bezcenné průmyslové výroby obliba rukodělných starožitností stále rostla a s ní i ceny.

S nejlepšími starožitnostmi se obchoduje celostátně, mezistátně, zejména na veřejných aukcích. K nejvýznamnějím aukčním síním v České republice patří European Arts, Galerie Kodl, Vltavín, Brandl, Aukční dům Sýpka, Galerie Dolmen, 1. Art Consulting Brno-Prague, Aukční dům Zezula a další. V České republice mají své zastoupení také evropské aukční síně jako Dorotheum, Christie's nebo Sotheby's, které poskytují bezplatnou službu oceňování starožitností. Některé aukce probíhají pouze on-line, také některá starožitnictví působí pouze na internetu, například e-antik, obrazy-v-aukci nebo e-starožitnosti.

Starožitníci, zejména obchodníci s uměním, bývají ke své profesi školeni. Někteří absolvují vysokoškolské studium dějin umění nebo mají ekonomické vzdělání, jež si doplňují pomocí nástavbových kursů. Tak mohou získat certifikát soudního znalce. V České republice jsou starožitníci a jejich obchody od roku 1991 sdruženi v Asociaci starožitníků.[1],[2]. Asociace sběratelům poskytuje bezplatnou poradnu a pořádá pravidelně dvakrát ročně Veletrhy starožitností Antique. Posudky a finanční ocenění vzácných starožitností formou písemného znaleckého posudku s úředním razítkem provádějí k tomu příslušní soudní znalci, sdružení při soudech podle místa bydliště.[3] Ta provozuje Rudolfinskou akademii, odbornou starožitnickou školu se sídlem v Praze 9 – Vysočanech.

Starožitné předměty se odborně restaurují (obnovují) nebo konzervují. Restaurování obrazů a soch podléhá předpisům, smějí je vykonávat pouze vysokoškolsky školení restaurátoři s licencí Ministerstva kultury ČR, jsou povinni provádět všestranný průzkum, fotografickou a textovou dokumentaci, předat ji majiteli díla a archivovat. Také pro všechny obory uměleckých řemesel jsou evidováni odborně školení restaurátoři. Každý restaurátor nebo konzervátor smí provádět práce pouze v tom oboru, pro který má vystavenu licenci.