Raneferef

Socha Raneferfa ze zádušního chrámu

Mapa Abúsírské nekropole podle L.Borchardta 1907[4]

Nedokončená pyramida Raneferefa

Model nedokončené pyramidy Raneferefa

V Abúsíru, se vyskytují tři dominantní pyramidy Sahurea, Neferirkarea a Neuserea. Poměrně detailní archeologické výzkumy v Egyptě na přelomu 19-20. století prováděl L. Borchardt, v rámci německých expedicí, kromě jiných i v Abusíru (r.1901), kde zkoumal i nedokončenou pyramidu o které předkládal, že mohla být vybudována pro Reneferefa. Když se mu nepodařilo najít vstup do vnitřních prostor, práce ukončil, taky asi vzhledem k nepřízni počasí, jak zmiňuje ve své práci z roku 1907.[4]
Na jižním poli Abúsíru, kde československá archeologie získala koncesi na prospekci lokality,[5] si na podkladě Borchardtových zápisů z jeho vykopávek v Abúsíru[4] čeští egyptologové v 80 letech určili další směr výzkumu nedokončené pyramidy s cílem objasnit její původ a potvrdit, že stavitelem byl Raneferef. V letech 1980-1990 byl odkryt vstup do pyramidy a postupně se zdokumentovala celá vnitřní substruktura, včetně pohřební komory. Raneferef stavbu své pyramidy zahájil se čtvercovou základnou (78,5x78.5 m), ale jeho předčasná smrt stavbu vzápětí přerušila. Dokončil ji až jeho nástupce a mladší bratr Niuserre, a to jen do navýšení ~7 m a upravil její vnitřní substrukturu. Stěny pyramidy byly obložené žlutošedým vápencem se sklonem 78% , takže místo pyramidy vlastně vznikla mastaba. U vstupu do spodních prostor se nacházela kaple, ve které se konaly obřady Nefereferova zádušního kultu. V následujících letech byl odkryt vstup do pyramidy a postupně se zdokumentovala celá vnitřní substruktura, včetně pohřební komory. Z původní výbavy se zachovaly jen nepatrné polorozpadlé zbytky, alabastrové kanopy, fragmenty sarkofágu a část mumie, která byla antropologicky posouzena s odhadem na stáří při úmrtí asi na 20-23 roků. Podle dalších poznatků to byla zřejmě mumie Raneferefa.[6] Nejcennějším nálezem byla soška Raneferefa z růžového vápence, sedícího na trůnu s ochranou sokolího boha Hora. Na základně sošky bylo vyryto hieroglyfické jméno krále.[6]. Je uložena v Egyptském Muzeu v části významnějších nálezů ze Staré říše.

O Ranoferfrově slunečním chrámu se nalezla jen krátká zmínka v hrobce "Ty", královského úředníka z 25. dynastie[7] a také podle nápisu v hrobce úředníka Ceje, který byl představeným pyramid a slunečních chrámů v období 5. dynastie víme, že Raneferefův sluneční chrám se jmenoval „Reův obětní oltář“[3], nicméně vlastní stavba slunečního chrámu nebyla dosud odhalena.

Nejstarší stavební fáze výstavby Raneferefova zádušního chrámu byla na východní straně nedokončené pyramidy (mastaby), přímo u její stěny. Byla vybudována ze sušených cihel. Komplex postrádá údolní chrám a přístupovou cestu. Stavitelé rozsah stavby značně zredukovaly po předčasné smrti panovníka. Zádušní chrám, ve kterém se po nějakou dobu udržoval kult Raneferefa, byl jednou z dřívějších staveb v komplexu. Ve vstupní intimní části byly prostory kde se odehrávaly obětní obřady, byl zde oltář pro oběti zvířat, nejčastěji uctívaných býků, včetně místnosti pro porážku a zpracování, tak zvaný "Dům nože".[3] V další dostavbě se budova zvýšila o jedno patro. Dostavěla se síň se sloupy s motivy stvolů papyrusu, v nikách byly zřejmě vystaveny královské sochy. Cenným archeologickým nálezem, v jámě pod podlahou síně, byly různorodé kultovní předměty, které vlastně tvořily zakládací obřadní depozit zádušních prostorů. Kultovní obřady, které zaměstnávaly řadů kněží a práce dalších skupin služebníků byly zásobováni z centrálních zdrojů panovníka. S odstupem od smrti Raneferefa kultovní obřady ochabovaly až úplně zanikly a v budovách zádušního chámu byly jen sklady. Ty také časem zanikly a vlastní archeologický průzkum nacházel jen zlomky artefaktů překrytých vrstvou prachu.[8]

Pypyrusové zlomky Abúsírských papyrusů

Nálezy zápisů na papyrusových svítcích popsaných hieratickým písmem (odvozených od hieroglyfického), v převážné většině však jen zlomků - útržků, byly od počátků egyptské archeologie vysoce ceněné a v historickém kontextu je docenil až jejich systematickým výzkumem, katalogizace a způsob jejich čtení s historickou interpretací. Postupně se soustřeďovaly v muzejních ale i soukromých sbírkách. Vědecký rozbor a překlady textů se dají datovat přibližně od roku 1973, kdy se sestavil soupis depozit v Britském Museu.[9] Posléze vznikl soupis i z dalších významných muzejních sbírek, který publikoval J. Černý.[10] Papyrusy, které byly rozšifrovány a interpretovány, pocházejí převážně ze Střední říše a později, které ale poskytují informace i o dobách starších, je vícero a jsou souhrnně publikovány například v práci Breasteda.[11] Přikladně to jsou Turinský papyrus, medicínský Ebersův papyrus, soubor papyrusů z ostrova Elefantina z hrobky Harchufa ze 6. dynastie, papyrus Westcar,[12] Harrisův papyrus z 20. dynastie a vlády Ramesse III., který se zachoval v perfektním stavu a délce 41 m a 1500 řádků hieratického textu. Obsahoval soupis majetku říše, povinností panovníka vůči chrámům, který zdědil Ramesse IV.,[13] Rhindův matematický papyrus[14] a četné další. Ovšem, jak konstatuje Breasted,[11] autentické papyrusy ze Staré říše se nacházejí jen v zlomcích roztroušených po různých muzeích a soukromých sbírkách. Patrně nejvíce se jich nachází v Britském [9] a Berlínském muzeu.[15]

Česká archeologická expedice v Reneferefově komplexu v roce 1981 při průzkum zádušního chrámu, kromě jiných artefaktů, odkryla v několika částech chrámu více než 2000 zlomků papyrusů se záznamy v hieratickém písmu. K jejich zpracování a čtení písemných záznamů byla přizvána paní Posener-Kriegerová[p 1], která již získala zkušenosti a znalosti s jejich čtením v historických souvislostech při zpracování Neferirkareho archivu. Ten byl již objeven Borchardtem v roce 1900-1908 a zlomky papyrusů byly uloženy v depozitu Muzea v Berlíně[4], přičemž již dříve u starožitníků odkoupené nálezy se dostaly do sbírek několika egyptologů.[8][16]
Zlomky papyrusů z Raneferefova archivu po jejich pracném přečtení a roztřídění, obsahovaly účetnické údaje o výnosech chrámu a dodávkách z vnějších zdrojů, inventáře chrámu aj. Trvání kultu vyžadovalo pravidelnost dodávek potravin a dalších produktů nezbytných pro zádušní obřady ale také zásobování kněží a dalšího skupin služebníků. Zajímavé jsou i záznamy o dodaných tkaninách, oleje, kadidla aj.[8] Celkové vývody z provedeného rozboru ukazují, že se podrobně zaznamenávaly pohyby jednotlivých komodit, inventáře chrámů, povinností kněží a obslužných skupin, které se ve službě pravidelně střídaly a také jména odpovědných osob. Byl to zaužívaný evidenční systém ekonomického zabezpečení královských pohřebních kultů. Ve srovnání s již zmíněným archivem Neferirkareho Málek[17] uvádí, že Raneferefův archiv je srovnatelně významný, dokumentující charakter administrativního řízení ekonomiky. Soubor papyrusů v obou archivech, spolu s nálezy v chrámovém komplexu královny Chentkaus II. , je často označován jako "Abúsírské papyrusy"[3]
Je zřejmé, že popisovaný administrativní systém se rozvinul a uplatňoval již v předchozí 4.dynastii, především při stavbě velkých pyramid na Gízké planině. Logistické procesy nezbytné pro zabezpečení jejich organizované výstavby, včetně přičleněných zádušních komplexů, potvrdily rozsáhlé archeologické výzkumy popisované v pracích Lenerta a Hawasse.[18][19]
Egypt v období Staré říše byl centrálně spravovaný stát s plánovanou ekonomikou v čele s králem, který byl absolutním vlastníkem všechny jejích zdrojů a jehož pravomoci byly prakticky neomezené. Jeho vůli zabezpečoval byrokratický aparát úředníků "vezírů" , kněží a podřízených lokálních vládců. Je přirozené, že se přenesl i do praxe následující 5.dynastie.[17] Důsledkem ovšem byl značně zvýšený počet úředníků, kněží a příbuzenských vrstev, které ke konci 5. dynastie oslabovali centrální systém řízení státu a v následující 6. dynastii se tak prohluboval mocenský rozklad společnosti až přerostl do období označovaného jako První přechodná doba.[20]

• 4. dynastie
• Neferirkare
• Niuserre
• 6. dynastie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Raneferef na Wikimedia Commons

Předchůdce: Šepseskare

Egyptský král ~2404 př.Kr.

Nástupce: Niuserre