Neferirkare

Umělecké ztvárnění pohřebiště Abúsír

Model Pyramidy Neferirkarea a královny Chentkaus II.

Plán zádušního chrámu [5]

Rituální váza ze zádušního chrámu Neferirkarea; Muzeum Berlín

Model rituální vázy s kartuší Neferirkarea

Některé události, které se datují od jeho prvního a posledního roku vlády, jsou zaznamenány na zachovalých fragmentech palermského stély. Podle zápisů na stéle nastoupil na trůn princ Ranefer údajně den po smrti svého otce Sahurea, ke kterému došlo 28.dne devátého měsíce,[6] a přijal jméno Neferirkare (Nefer ir ka Ra).

Král Neferirkare je milován bohem Horem

Dobré jsou obětiny králi Neferirkaremu

—Gauthier p.88 90[7]

V prvním roce svém vlády udělil půdu zemědělským statkům sloužícím kultům Enneadu[p 2], bohům Pachet, Nechbet a Kematefy. Bohům slunečního Re a Hathor věnoval obětní stůl a stálé dodávky obětin. V roce pátého sčítání dobytka se zvěčnil bronzovou sochou ve slunečním chrámu a čtyřmi měděnými bárkami pro bohy Rea a Hora. Bohům Nechbeta a Vadžet věnoval šperky z elektronu, obdobně z elektronu sošku boha Ihy [p 3][8], Bohu Ptahovi a jeho chrámu v Memfis věnoval pozemky.[9] Věnoval přízeň svému kadeřníkovi, Ptahšepsesovi nekrálovského původu, který se postupně dobral značné moci a stal se vezírem. Ten si nechal vystavět honosnou hrobku[p 4]. Podobně se jeho přízni těšil také jeho hlavní architekt Washptah -Izi,[10][p 5] kterého Neferirkare po jeho náhlé smrti nechal mumifikovat a uložit do honosné rakve.[11] Neferirkare v zahraniční politice pokračoval v kurzu svého otce Sahurea v udržení pozic říše na severu v Levantě stejně jak na jihu ve styku s Nubií. Jeho vojenské aktivity nejsou doloženy, nicméně se nalezly artefakty v pevnosti Buhen[p 6], podobně vypovídá nález alabastrové misky s jeho jménem v Byblosu[12]

Pyramida Re Neferkikara [p 7]
Neferirkare nastoupil na trůn po svém bratrovi Sahureovi, a i když mohl být již v pokročilejším věku pokusil se postavit vlastní pyramidu pyramidu, která by přesahovala velikost pyramidy bratra. Délka základny byla 105 m se čtyřmi stupňovitými stěnami (podobná s pyramidou Džosera) o sklonu 73°. Kdyby byla dokončena dosáhla by výšky 52 m. Nicméně následně byla rekonstruována na pravou pyramidu se žulovým pláštěm, která by po dokončení dosahovala výšku 72 m. Stavba Pyramidy nebyla dokončena. Stejně jako u Sahureovy pyramidy byla spodní konstrukce vážně poškozena. Z poloviny severní strany vedla sestupná chodba, zastřešená velkými sedlovitými vápencovými trámy, které přenášely váhu na obě strany. Pohřební komora byla pokryta třemi vrstvami teakových trámů. Uvnitř nebyla nalezena žádná stopa po sarkofágu.
Poblíž Jižní stěny pyramidy Neferinkerea byla odkryta téměř přilehlá pyramida královny[p 8] , kterou odkryli čeští egyptologové v sedmdesátých letech a byla snaha ji identifikovat komu patřila. Z dřívějška byl znám nález Perringa (v 19. století), který na bloku z Neferirakreovy pyramidy přečetl kurzivní nápis "Královská manželka Chentkaus II." , další nález ve 30. letech ve vesnici Abúsír Al-Ghazalí bylo zobrazení, v nízkém reliéfu, Neferirakreého, jeho nejstaršího syna Reneferea a je zde zobrazena i Chentkaus, opět s titulem "Královská manželka Chentkaus". Nicméně na bloku zdiva z nepravých dveří v královnině pyramidě je nápis, asi dodatečně rozšířen na "Královská manželka Chentkaus- matkou dvou králů", když na trůn nastoupili její synové Raneferef a po jeho krátkém panování i další syn Niuserre. Verner k tomu uvádí, že oba synové na trůnu byli patrně dvojčata.[2]

Pohřební chrám Neferirkarea byl dokončen ve spěchu. Vnitřní chrám s pěti výklenky soch a obětní síní byl postaven z kamene, ale dvorní a vstupní hala byla dokončena z cihel, s dřevěnými sloupy ve formě svazků lotosových stonků a pupenů. Po ukončení prací byly postaveny pouze základy hráze a údolního chrámu. Chrám otce později převzal jeho syn Niuserre částečně jej přestavěl a umístil zde správu svého komplexu a činností s obsluhou zádušního kultu.
Při výzkumu, prováděného Burchardtem v letech 1900-1908[5], se zde našel větší počet papyrusů či jejich zlomků. Část z nich se rozprodala starožitníky a část byla postupně shromážděna v Museu Berlín.[13] Až asi do 70. let jim nebyla věnována pozornost, až se jich ujala egyptoložka Paule Posenerová-Kriégerová[14]a přečetla jejich hieratický text. Zlomky papyrusů, po jejich pracném roztřídění a přečtení, obsahovaly účetní údaje o výnosech chrámu a dodávkách z vnějších zdrojů, inventáře chrámu aj. Zádušní kult kromě stálého přísunu obětin, vyžadoval i organizovanou práci služebníků řízených kněžími. Z textů vyplynulo, že organizace služeb byla permanentní činností určených skupin, které se střídaly v denním periodickém sledu. Lehner[15] uvádí, že kněží byli členění hierarchicky do asi 4 vertikálních vrstev a jim podřízených obslužných pracovníků a čítali celkem asi 300 osob. Udržování zádušního kultu faraona byla značně nákladnou činností. Papyrusy z Neferirkarého archivu spolu se stejně významným z archivu Raneferefa, společně označované jako "Abúsírské papyry" [16] poskytují významný historický vhled do fungování Egyptu ve Staré říši. S nástupem další 6. dynastie se stát postupně rozmělňoval a systém správní struktury se rozkládal, docházelo k celkovému úpadku.[10]

Královští hodnostáři a další majetné rody v duchu náboženských tradic o posmrtném životě si budovali mnohdy honosné hrobky v blízkosti královských staveb v Abúsíru.[17]Česká archeologie v rámci koncese obnovené v roce 1976 zde za 55 let realizovala řadů výzkumů, které měly celosvětový ohlas, například průzkum Ptahšepsesovy mastaby, pyramidového komplexu královny Chentkaus II. , východního pole mastab příslušníků královské rodiny z pozdní 5.dynastie, hrobový komplex krále Neferrea , hrobky ze Ssajsko-perské doby [18]. Souborný přehled poskytuje bibliografie. [17]

• Sahure
• Raneferef
• 3. dynastie
• 5. dynastie
• 6. dynastie

• Susanne Voß, Unetersuchungen zu den Sonnenheiligtmern, der 5.Dynastie; Dissertation Universität Hamburg, 2004
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Neferirkare na Wikimedia Commons

Předchůdce: Sahure

Egyptský král 2415 2405 př. Kr.

Nástupce: Šepseskare