Raketový člun

Raketový člun je malé válečné plavidlo vyzbrojené řízenými protilodními střelami. Kvůli své velikosti a pořizovacím nákladům jsou raketové čluny vítaným bojovým prostředkem pro malá námořnictva. Ke vzniku raketových člunů došlo po druhé světové válce, když pokrok v raketové technice nabídl alternativu k doposud používaným torpédovým člunům. První raketové čluny byly zpravidla původně torpédové čluny, na které byly namontovány odpalovací rampy pro rakety.

Sovětský raketový člun projektu 183R (NATO: Komar) při odpálení protilodní řízené střely P-15 Termit
Sovětský raketový člun projektu 205 (NATO: Osa I)

Raketové čluny byly a jsou ve výzbroji mnoha námořnictev, z nichž Egypt, Izrael, Sýrie, Indie, Irák a Gruzie je i využily ve válečných situacích.

Vývoj
Sovětský raketový člun projektu 205U (NATO: Osa II) – na první pohled od svého předchůdce rozlišitelný jiným tvarem raketových kontejnerů

Idea nasazení torpédových člunů počítala s tím, že rychlost bude jejich nejlepší obranou. Jejich úkolem je co nejrychleji proniknout na dostřel k nepřátelskému plavidlu (v čemž jim měly dopomoci i malé rozměry a tím pádem obtížnější zjistitelnost) a zaútočit řízenými střelami na velkou vzdálenost. Konflikty na blízkém a středním východě ale ukázaly, že rychlost a malé rozměry jsou nedostatečnou obranou před leteckým útokem a velikost raketových člunů neumožňuje instalaci další protiletadlové výzbroje a elektroniky.[1][2]

S přibývající elektronikou a výzbrojí stoupal výtlak a například izraelské čluny Sa'ar 4 a Sa'ar 4,5 již měly problémy s přetížením nástaveb a tak zpravidla nosily pouze redukovanou raketovou výzbroj. Jejich nástupce, jednotky třídy Sa'ar 5, jsou již de facto korvety, i když se o nich oficiálně stále mluví jako o „raketových člunech“.[3]

Rovněž Sovětský svaz po raketových člunech projektů 183R, 205 a 205U (v kódu NATO: Komar, Osa I a Osa II) přistoupil – paralelně s dalšími pokusy o raketové čluny na bázi křídlových člunů: projekty 1240 a 206MR (NATO: Sarancha a Matka) – k produkci raketových korvet projektů 1234 a 1241.1 (NATO: Nanuchka a Tarantul). USA po křídlatých raketových člunech třídy Pegasus (všechny již byly vyřazeny) myšlenku raketových člunů zavrhly ve prospěch větších, lépe vybavených a vyzbrojených plavidel.

Bojové nasazení
Izraelský raketový člun třídy Sa'ar 4 po předání Chile
Americký hydrofoil třídy Pegasus
Finský raketový člun Porvoo třídy Rauma
Čínský raketový člun typu 022/třída Choupej řešený jako katamaran

Egypt, Izrael a Sýrie

Jako první do dějin vstoupily dva egyptské raketové čluny „504“ a „501“ sovětské výroby projektu 183R (NATO: Komar), které odpoledne 21. října 1967 zasáhly a potopily izraelský torpédoborec Ejlat pomocí raket P-15 Termit (NATO: SS-N-2 Styx). Bylo to první potopení nepřátelského plavidla řízenou střelou a zároveň bojový křest raketových člunů.[4][5]

Během následující války Jom Kippur ale raketové čluny arabských států utrpěly porážku od izraelských protějšků typové řady Sa'ar. V bitvě u Latakie potopily izraelské čluny syřanům kromě dalších plavidel i po jednom raketovém člunu projektu 205 a 183R. Jednalo se o první bitvu raketových člunů. V následující bitvě u Baltimu přišli Egypťané o tři ze čtyř zúčastněných člunů projektu 205. Izraelci se díky rušení vyhnuli zásahu raketami P-15 a naopak zasadili svým protivníkům zničující úder raketami Gabriel Mk.I a dělostřelbou: proti 76mm kanonům namontovaných na izraelských člunech se čluny projektu 205 mohly bránit pouze dvěma 30mm dvoukanony AK-230. Těmito úspěchy si izraelské raketové čluny vydobyly námořní převahu nad syrským a egyptským námořnictvem.[6]

Během operací Lítání (1978) a Mír pro Galileu (1982) podporovaly izraelské raketové čluny vylodění vlastních jednotek a ostřelovaly cíle u pobřeží.[6]

Gruzie

Během války v jižní Osetii a Abcházii si Rusové nárokovali potopení gruzínského raketového člunu Tbilisi (Projekt 206MR, trupové číslo 302, ex ukrajinský U150 Konotop, ex sovětský R-15) korvetou Miraž (Projekt 1234.1) večer 10. srpna 2008.[7][8][9][10][11] Ve skutečnosti byl ale Tbilisi spolu s raketovým člunem Dioskuria (303, ex řecký Ypoploiarchos Batsis (P-17), ex Kalypso (P-54)) a dalšími plavidly potopen až 12. srpna 2008 v Poti příslušníky Specnaz.[7][10][12][13][14]

Indie

Indie před indicko-pákistánskou válkou z roku 1971 koupila ze Sovětského svazu osm člunů projektu 205 (v Indii označovaných jako třída Vidyut). Čtyři z nich pak jen pár hodin po vypuknutí války v noci ze 4. na 5. prosince 1971 podnikly operaci Trident: útok na pákistánský přístav Karáčí. Během útoku byly raketami P-15 potopeny minolovka PNS Muhafiz a torpédoborec PNS Khyber.[15][16] [17] Jen o čtyři noci později (8.-9. prosince) uskutečnili Indové operaci Python: další útok na Karáčí, na kterém se podílel rovněž jeden raketový člun projektu 205.[15][16]

Irák

Irák nasadil své raketové čluny sovětského projektu 205 a 205U během irácko-íránské války.[18]

Před začátkem války v Zálivu mělo irácké námořnictvo dva nebo tři raketové čluny projektu 205 a šest modernějších člunů projetu 205U. Navíc Irák po obsazení Kuvajtu získal raketové hlídkové čluny TNC-45 a FPB-57. Většina iráckých člunů byla během války zničena koaličními letadly a vrtulníky, což znovu potvrdilo jejich zranitelnost ze vzduchu.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Missile boat na anglické Wikipedii.

  1. The Lessons of Modern War - Volume IV - The Gulf War (Chapter Ten) [online]. csis.org [cit. 2009-12-10]. Dostupné online. Dostupné také na: . (anglicky)
  2. BURLESON, Mike. Corvettes: Not Your Typical Missile Boat [online]. newwars.wordpress.com, 2009-11-17 [cit. 2009-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Saar 5 Missile Boat [online]. jewishvirtuallibrary.org [cit. 2009-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-30. (anglicky)
  4. ZEINOBIA. 41 years on sinking the Eilat destroyer [online]. egyptianchronicles.blogspot.com, 2008-10-21 [cit. 2009-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
  5. BETTS, Richard, K. Cruise missiles: technology, strategy, politics. Washington: Brookings Institution Press, 1982. Dostupné online. S. 381. (anglicky)
  6. Missile Boat Flotilla [online]. jewishvirtuallibrary.org [cit. 2009-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-06. (anglicky)
  7. ZAJAC, Ivan. Černomořská flota znovu v boji. []. Říjen 2008, čís. 10, s. 10 a 11.
  8. Russian Navy Blog: Vesti Gives More Details on The Battle of the Black Sea [online]. redbannernorthernfleet.blogspot.com [cit. 2008-10-11]. Dostupné online.
  9. Inside the Battle for the Black Sea [online]. Noah Shachtman [cit. 2008-10-11]. Dostupné online.
  10. What happened to the Georgian navy? [online]. gavinsblog.com [cit. 2008-10-11]. Dostupné online.
  11. Russian news agencies report sunken Georgian ship [online]. yahoo.com [cit. 2008-08-14]. Dostupné online.
  12. Russian Navy Blog: Update to Georgian Navy Order of Battle [online]. gavinsblog.com [cit. 2008-08-14]. Dostupné online.
  13. Грузинский флагман идёт на дно. [online]. u-96.livejournal.com [cit. 2008-08-14]. Dostupné online.
  14. Viz fotografie hořícího Tbilisi. Převzato z en:Wikipedia
  15. Bangladeshi War of Independence, Indo-Pakistani War of 1971 [online]. globalsecurity.org [cit. 2009-12-11]. Dostupné online. (anglicky)
  16. Trident, Grandslam and Python: Attacks on Karachi [online]. bharat-rakshak.com, 2004-07-07 [cit. 2009-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-26. (anglicky)
  17. Operations in the Arabian Sea [online]. Pakistam Military Consortium [cit. 2009-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-02. (anglicky)
  18. ARABIAN PENINSULA & PERSIAN GULF DATABASE: Tanker War, 1980-1988 [online]. acig.org, 2003-09-13 [cit. 2009-12-11]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura
  • RABINOVICH, Abraham. The Boats of Cherbourg. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 9781557507143. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.