Rašeliniště pod Zieleńcem

Rašeliniště pod Zieleńcem (polsky Torfowisko pod Zieleńcem, německy Reinerzer Seefelder) je přírodní rezervace o rozloze 156,8 ha v severní části Bystřických hor v polském Kladsku. Rezervace se nachází v Dolnoslezském vojvodství asi 5,5 km vzdušnou čarou směrem na jih od lázní Duszniki-Zdrój a pouhý cca 1 km severně od česko-polské státní hranice.[1]

Zdroje k infoboxu
Přírodní rezervace
Rašeliniště pod Zieleńcem
Torfowisko pod Zieleńcem
Rašeliniště v Bystřických horách poblíž česko-polské hranice
Základní informace
Rozloha1,568 km2
Poloha
StátPolsko Polsko
VojvodstvíDolnoslezské vojvodství
UmístěníDuszniki-Zdrój
Souřadnice50°20′30″ s. š., 16°25′30″ v. d.
Torfowisko pod Zieleńcem
Další informace
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Rašeliniště bylo známo již od 18. století, kdy došlo k prvním pokusům a jeho hospodářské využití. Těžba rašeliny zde probíhala od konce 18. do konce 19. století, avšak kvůli malé výhřevnosti této suroviny byla těžba posléze ukončena.[2] Poprvé byla ochrana tohoto území – jako jednoho z prvních na německém území – vyhlášena již v roce 1919. Přírodní rezervace o rozloze 156,8 ha pak byla potvrzena polským Ministerstvem lesnictví a dřevařského průmyslu v roce 1954.[3]

Charakteristika

Rezervace se nachází v nadmořské výšce 760 metrů na západním úbočí hory Biesiec (833 m n. m.)., na rozvodí mezí úmořím Baltského a Severního moře. Vrstva rašeliny má mocnost až 8 metrů, stáří rašeliniště se odhaduje na 7600 let. Oblast je částečně bezodtoká, neboť rašeliniště leží na podkladu z nepropustných hornin – spodní vrstvu pod rašelinou tvoří svrchněkřídový křemitý slínovec a jeho zvětraliny, pod nimž se nachází rula.[3] Rašeliniště pod Zieleńcem se skládá ze tří částí – severní a západní část středního mají charakter vrchovištního rašeliniště, na východní straně se pak jedná o rašeliniště přechodové. Třetí část tvoří rašeliniště přechodového charakteru, známé pod pojmenováním Czarne Bagno.[3] Pramínky a potůčky, které z rašeliniště vytékají, jsou prameništěm Divoké Orlice. Voda z rašeliniště má temně červenou barvu, je však pitná. Její pH je 3,8 – 4,0.

Předmět ochrany

Flora

Rezervace byla vyhlášena především za účelem ochrany místních rostlinných společenstev, v prvé řadě porostů břízy zakrslé (Betula nana). Kromě rašeliníku a různých druhů mechů se v rezervaci vyskytuje borovice blatka (Vaccinium uliginosum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), rojovník bahenní (Rhododendron tomentosum), blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris), šicha černá (Empetrum nigrum), brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea L.), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), rosnatka anglická (Drosera anglica) a různé druhy ostřic.

Vyhlídková věž uprostřed rezervace

Fauna

Na území rašeliniště, především v jeho vrchovištní části, se vyskytují četné druhy motýlů a vážek. Z chráněných druhů ptáků zde žije tetřívek obecný a tetřev hlušec, zapsaní v polské „Červené knize“ zvláště ohrožených druhů, dále čáp černý a linduška luční.

Dostupnost

Rašeliniště pod Zieleńcem v oblasti Spalona je jedním z nejzajímavějších zastavení na dálkové Geotrase sudetské, která vede střídavě přes české a polské území z Frýdlantského výběžku až do Opavy. Rezervaci přetíná zeleně značená turistická cesta, která vede od autobusové zastávky na silnici ze Zieleńce do Dusznik-Zdróje.[3] Vnitřní část rezervace je zpřístupněna pomocí povalových chodníků a naučné stezky s informačními panely. Uprostřed rašeliniště byla v září roku 2007 vybudována vyhlídková věž, z níž je možno přehlédnout nejen celou rezervaci, ale i přilehlé území České republiky v oblasti Malé a Velké Deštné, Šerlichu a Masarykovy chaty.[2]

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. Vymezení území rezervace na mapy.cz
  2. GAŁOWSKI, Marek. Torfowisko pod Zieleńcem – wieża widokowa [online]. 2012-07-17 [cit. 2016-11-05]. Dostupné online. (polsky)
  3. MRÁZOVÁ, Štěpánka; STACHOWIAK, Andrzej et all. Geotrasa sudetská. 1. vyd. Praha/Wroclaw: Česká geologická služba, Państwowy Instytut Geologiczny - Państwowy Instytut Badawczy, 2013. 224 s. ISBN 978-80-7075-834-2. S. 114–115.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.