Borovice blatka
Borovice blatka (Pinus uncinata subsp. uliginosa, syn. Pinus rotundata) je středoevropský endemit, který společně s borovicí lesní (Pinus sylvestris) vytváří unikátní rašelinné lesy. V České republice se přirozeně vyskytuje na Třeboňsku a na šumavských rašeliništích (viz např. Rašeliniště Kapličky) a Slavkovském lese, na Moravě na Rejvízu v Hrubém Jeseníku.
Borovice blatka | |
---|---|
Borovice blatka | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
Třída | jehličnany (Pinopsida) |
Řád | borovicotvaré (Pinales) |
Čeleď | borovicovité (Pinaceae) |
Rod | borovice (Pinus) |
Podrod | Pinus |
Sekce | Pinus |
Podsekce | Pinus |
Druh | borovice zobanitá (Pinus uncinata) |
Trinomické jméno | |
Pinus uncinata subsp. uliginosa (G.E.Neumann ex Wimm.) Businský, 2006 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Synonyma
- Pinus rotundata Link.
- Pinus hartenbergiensis Liebich
- Pinus mugo var. uncinata Fenaroli
- Pinus montana var. uncinata Pilg.
- Pinus mugo subsp. rotundata (Link) Janchen & H. Neumayer
- Pinus mugo subsp. uncinata var. rotundata (Link) Domin
- Pinus uliginosa Neumann ex Wimm.
- Pinus uncinata var. rotundata (Link) Antoine
Systematické členění
O taxonomické zařazení borovice blatky se vedou spory: bývá označována jako poddruh borovice zobanité (Pinus uncinata), nebo jako samostatný druh (Pinus rotundata). Někteří dokonce oba poddruhy, borovici pyrenejskou a blatku, považují za poddruhy druhu Pinus mugo Turra.
V moderní literatuře převládá označení blatky jako poddruh borovice zobanité.
Systematické členění pojímající blatku jako poddruh borovice zobanité:
Pinus uncinata Ramond ex DC., 1805 – borovice zobanitá
U této borovice se rozlišují dvě subspecie:
- 1) Pinus uncinata subsp. uncinata Rajone, 1805 – borovice pyrenejská
- 2) Pinus uncinata subsp. uliginosa (Neumann ex Wimm.) Businský – borovice blatka (b. bažinná)
Rozšíření
Tento poddruh (resp. druh) vykazuje nejmenší areál rozšíření a největší ekologickou specializaci v rámci agregátu P. mugo. Vyskytuje se jen v prostoru podél severního úpatí a dále na sever od masívu Alp, s těžištěm v jihozápadních a jižních Čechách. Nejzápadnější výskyt je v pohoří Schwarzwald v jihozápadním Německu, nejseverněji ve střední části Krušných hor (Božídarské rašeliniště) a v polském Kladsku. Na východě Hrubý Jeseník (Rejvíz). Jde o poddruh specializovaný na rašeliniště zejména přechodového typu. Polykormní jedinci, vyskytující se hojně na rašeliništích v jihozápadních Čechách, patří k mezidruhovým křížencům tohoto druhu s klečí (Pinus mugo).
Vzhled
Vzhledem je velice podobná borovici lesní, s níž navíc snadno vytváří křížence (stejně jako s klečí (Pinus mugo), takže najít porost čistých blatek je leckdy obtížné i v místech jejich přirozeného a teoreticky hojného výskytu. Druh je považován za kriticky ohrožený vzhledem k úbytku přirozených stanovišť a nebezpečně rozsáhlému rozřeďování jeho genomu křížením.
Pokud není ovlivněna mezidruhovou hybridizací, je to v dospělosti strom střední výšky (12–20 m), monokormní, vzpřímený, s kuželovitou a kompaktní korunou. Šišky jsou 2,7–5,4 cm dlouhé, kuželovité až vejčité, slabě zygomorfní. Pupek (umbo) má krátký se slabě zahnutým ostnem. Na rozdíl od borovice lesní a jejích kříženců, u kterých je stopka koneletů (jednoletých šištic) ohnutá, mají její konelety přímou stopku.
Využití
S ohledem na to, že se jedná o ohroženou populaci, je většina nalezišť tohoto taxonu v Česku chráněna. V poslední době bývá pro svůj kompaktní habitus hojně využívána v okrasných zahradách a parkových výsadbách.
Odkazy
Literatura
- BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
- Květena ČSR, díl 1 (S. Hejný, B. Slavík (Eds.) 1988. – Praha: Academia, s. 289–308. – ISBN 80-200-0643-5
- PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
- POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.