Růžena Jesenská

Růžena Jesenská (17. června 1863 Smíchov[1] – 14. července 1940 Praha[2]) byla česká učitelka, básnířka a spisovatelka.

Růžena Jesenská
Narození17. června 1863
Smíchov
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. července 1940 (ve věku 77 let)
Praha
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
NárodnostČeši
Povolánípřekladatelka, básnířka, spisovatelka a dramatička
RodJesenský
Příbuzní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Rodina a studia

Narodila se v měšťanské rodině jako nejstarší z pěti dětí majitele realit a nedostudovaného právníka Jana Bedřicha Jesenského a jeho manželky Anny, rozené Tiché. Rodina odvozovala svůj původ od slavného lékaře a rektora pražské univerzity Jana Jessenia. Růžena měla mladší sestru Marii (* 1867) a tři bratry, z nich Jan (* 1870) vystudoval lékařskou fakultu UK, stal se stomatologem a z manželství s Milenou Hejzlarovou měl dceru Milenu Jesenskou.

Rodina bydlela nejprve na Smíchově ve Vltavské ulici čp. 277, když otec dostal práci v cementárně, přestěhovala se za ním do Radotína, a později se vrátili do staré Prahy. Po absolvování obecné a měšťanské školy na Malé Straně Růžena vystudovala čtyřletý Státní ústav učitelek v Praze na Starém Městě.

Učitelství

Studium zakončila roku 1882 povinnou dvouletou praxí, na kterou nastoupila v Mladé Boleslavi a roku 1884 završila maturitou. Podle platných předpisů se učitelky nesměly provdat a mít vlastní děti, aby nezanedbávaly žactvo. V roce 1889 Jesenská přestoupila na malostranskou měšťanskou školu u sv. Tomáše v Praze a tam učila až do předčasného důchodu v roce 1907[3]. Bydlela rovněž na Malé Straně, naposledy ve Všehrdově ulici čp. 445/III[4]. Hojně cestovala, v roce 1893 navštívila pobaltské země, v letech 1901–1938 vícekrát Francii, ale také Itálii a Švýcarsko, roku 1911 byla v Rusku. Je pohřbena na Vinohradském hřbitově v Praze.

Literární tvorba

Růžena používala pseudonymy Eva z Hluboké, Milena Důrasová nebo Martin Věžník a časopiseckou šifru -ská. Literární tvorbu začala od poloviny 80. let lyrickou poezií v časopisech pro děti a mládež, pod patronací Jana Nerudy (který jí vydal první sbírky v Poetických besedách) a Josefa Václava Sládka (který ji přizval do družstva Máj). Pod vlivem symbolismu a dekadence rozšířila svou tematiku o tragické zejména ženské osudy a v obraznosti používala například pojem barevného slyšení (zvony fialově a kovově zvučely). Později se stala autorkou řady dívčích, mnohdy výchovných románků. První novely publikovala v časopisu Světozor pod pseudonymem Martin Věžník. Napsala i několik divadelních her. Později psala novoromantické příběhy pod vlivem Julia Zeyera. S nevalnými úspěchy dobývala muže, z umělců k nim patřil například František Xaver Šalda. Utajovaný milostný vztah prožila s Alfonsem Muchou. Ráda popisovala milostná vzplanutí žen. Jiří Karásek ze Lvovic její styl označil za vášnivý erotismus[5]. Kvůli obhajobě možnosti předmanželského pohlavního styku byla Jesenská tehdejší společností kritizována, její názor byl označen za skandální[6].

Dílo

Poezie
  • Mládí, kniha veršů z let 1889–1899
  • Básně života a smrti, kniha básní s erotickým nádechem z let 1905–1919

Řada z nich již dříve vyšla samostatně

Povídky a novely
  • Novely: Provisorní život; Na ohořelých větvích; Tak pozděǃ; Odvanuto. (J. Otto 1900)
  • Touha a láska (1902)
  • Mimo svět (1909), soubor povídek, mj. o problémech lesbické lásky
  • Z nepřístupných zahrad (1912)
  • Tajemství srdcí (1919)
  • Kouzlo světelných nocí (1919)
  • Pohledy do duší 1920)
  • Odhalená srdce (1923)
  • Dětství (1931), autobiografie

Románová tvorba
  • Jarmila (1894), výchovný dívčí román
  • Jarní píseň (1902), také pro dospívající dívky
  • Román dítěte (1905)
  • Legenda ze smutné země (1907)
  • Nocturno moře (1910)
  • Tanečnice (1912)
  • Ivana Javanová (1917)
  • Cizinka (1920)
  • Hrdinství (1923)
  • Láska (1933)

Dramatická tvorba
  • Estera
  • Paní z Rosenwaldu
  • Cirkus
  • Devátá louka – veselohra, nejúspěšnější z her, uvedena 3 divadly, zfilmována, posloužila jako libreto opery J. Zelinky
  • Princezna a krásný pošta
  • Starý markýz
  • Je veliká láska na světě?
  • Lhostejný člověk
  • Deset let a Rajna
  • Zlato
  • Attila (1919)

Časopisecké příspěvky

Básně, povídky a další drobné příspěvky i aktuality publikovala v mnoha periodikách: Květy, Lumír, Moderní revue, Národní listy, Stopa, Světozor, Týn, Zlatá Praha, Ženské listy, pro děti: Malý čtenář.

Překlady

V menší míře překládala ze španělštiny, ruštiny a ukrajinštiny. Například přebásnila verše Tarase Ševčenka a do ukrajinštiny převedla básně Jaroslava Vrchlického.

Redakční práce

V letech 1902–1903 redigovala Dětské besedy Máje, dále dětský časopis Koule. V letech 1911–1920 pracovala jako redaktorka Kalendáře paní a dívek českých, ze sentimentálního ženského časopisu vytvořila poměrně kvalitní literární revui. Od roku 1929 byla členkou výboru České akademie věd.

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z17, s. 61
  3. VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Růžena Jesenská, s. 110.
  4. Konskripce obyvatel:
  5. Jiří KARÁSEK ze Lvovic, Tvůrcové a epigoni: kritické studie. Praha 1927.
  6. Robert Burton PYNSENT, Láska a slečna Jesenská. In: Luboš MERHAUT - Otto M. URBAN (eds.): Moderní revue 1894-1925. Praha 1995.

Literatura
  • Česká literatura 19. století, vydal SPN 1990, napsal prof. PhDr. Josef Polák, CSc
  • DEYL, Rudolf. Vojan zblízka. Praha: Orbis, 1953, str. 198, 356
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
  • GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra, Praha: Šolc a Šimáček, 1941, str. 264–266
  • MUCHA, Jiří. Alfons Mucha. Praha: Mladá fronta, 1982, s. 96, 285, 297
  • OPOLSKÝ Jan, Růžena Jesenská. Praha: Česká akademie věd a umění, 1944. 17 s.
  • Suchomelová, Marcela: Růže je zasypaly… spolupráce Růženy Jesenské se Zdenkou Braunerovou v Kalendáři paní a dívek českých. In: Žena umělkyně na přelomu 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy ve dnech 11. a 12. října 2005; Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 2005 s. 89–102.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.