Rákosník proužkovaný

Rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus) je malým monotypickým[2][3] druhem pěvce z čeledi rákosníkovitých (Acrocephalidae).

Rákosník proužkovaný
Rákosník proužkovaný
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Podřádzpěvní (Passeri)
InfrařádPasserida
NadčeleďSylvioidea
Čeleďrákosníkovití (Acrocephalidae)
Rodrákosník (Acrocephalus)
Binomické jméno
Acrocephalus schoenobaenus
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření rákosníka proužkovaného
Rozšíření rákosníka proužkovaného
      hnízdiště
      migrace
      zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

  • délka: 11,5–13 cm
  • rozpětí křídel: 17–21 cm
  • hmotnost: 10–15 g.

Má hnědý, tmavě skvrnitý hřbet a křídla, černě žíhané temeno, světlou spodinu těla a bělavý nadoční proužek. Končetiny jsou šedavé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci mají tmavé skvrnění na hrudi.[4]

Podobá se vzácnějšímu rákosníku tamaryškovému (A. melanopogon), který se liší velmi tmavým, černavým temenem, bělejším nadočním proužkem (směrem dozadu se rozšiřuje), tmavými končetinami a kratšími ručními letkami. Dalším podobným druhem je rákosník ostřicový (A. paludicola) lišící se žlutavějším základním zbarvením, výraznějším černým proužkováním hřbetu, kostřece, křídel a dále béžovým pružkem uprostřed černého temene.[5]

Hlas

Samci zpívají z různých vyvýšených míst nebo za letu ve výšce asi 2–5 m, odkud pomalu s roztaženými křídly klouzavě klesají zpět dolů. Zpěv je hlasitý, převážně flétnovitý, se skřípavými a pískavými tóny a typickým trylkem „void–void“. Může také obsahovat imitace hlasů jiných druhů ptáků.[4][6]

Rozšíření

Hnízdí ve většině Evropy a v západní a střední Asii východně po západní Sibiř.[3] Tažný druh se zimovišti v subsaharské Africe, v rozmezí od Senegalu na západě po Etiopii na východě a východ Kapska v Jihoafrické republice a severní Namibii na jihu.[4] Z Česka odlétá v srpnu až září, přilétá v dubnu až květnu.

Evropská populace je odhadována na 4,4–7,4 milionů párů. Početně je zastoupen hlavně v Rusku (1,3–2,5 milionů párů), Rumunsku (0,85–1,1 milionů párů) a Bulharsku (0,6–0,8 milionů párů). Na území střední Evropy hnízdí odhadem 315–593 tisíc párů, v Česku pak 40–80 tisíc párů.[6][7][8]

Prostředí

K hnízdění preferuje podmáčená, hustě zarostlá stanoviště, hlavně okraje vod a bažiny s porosty rákosu, ostřice a keři.

Hnízdění

Pohlavně dospívá ve druhém kalendářním roce. Hnízdí 1× až 2× ročně od května do července. Páry jsou většinou monogamní, samci však mohou být i bigamní nebo promiskuitní.[9] Teritoria obsazují bezprostředně po návratu ze zimovišť. Miskovité hnízdo z listů a stébel trav, které zevnitř vystýlá různými měkkými materiály, včetně květů rákosu nebo chlupů, staví samotná samice dobře skryté nízko v husté vegetaci, obvykle do výšky 50 cm nad zemí. V jedné snůšce bývá (3–)4–6 hnědavých, hustě drobně skvrnitých vajec o velikosti 18,0 × 13,5 mm.[6][10] Inkubační doba trvá 13–15 dnů, na vejcích sedí pouze samice. Samec se zapojuje až do krmení mláďat, která opouští hnízdo po 10–12 dnech. Další 1–2 týdny jsou pak ještě dokrmována mimo něj.[4]

Rákosník proužkovaný se ve volné přírodě dožívá průměrně 2 let,[2] zatím nejvyšší zaznamenaný věk byl zjištěn ve Finsku a čítá 10 let a 1 měsíc.

Potrava

Rákosník proužkovaný s kořistí

Po potravě pátrá v nízké husté vegetaci. Převážně hmyzožravý druh; požírá také pavouky, měkkýše a na podzim i bobule. Před odletem na zimoviště vyhledává hlavně mšice, jejichž masivní konzumací získává na tah potřebné tukové zásoby.[4]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Sedge Warbler [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-06-28]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Sedge Warbler (Acrocephalus schoenobaenus). [s.l.]: The Internet Bird Collection Dostupné online. (anglicky)
  4. BWPi: The Birds of the Western Palearctic on interactive DVD-ROM. London: BirdGuides Ltd. & Oxford University Press, 2004. ISBN 1-898110-39-5. (anglicky)
  5. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 284, 290.
  6. DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 188.
  7. Acrocephalus schoenobaenus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2011-06-28]. Dostupné online. (anglicky)
  8. BAUER, Hans-Günther; BEZZEL, Einhard; FIEDLER, Wolfgang. Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel. Wiesbaden: Aula-Verlag Wiebelsheim, 2005. ISBN 3-89104-648-0. S. 223.
  9. LEISLER, B.; WINK, M. Frequencies of multiple paternity in three Acrocephalus species (Aves: Sylviidae) with different mating systems (A. palustris, A. arundinaceus, A. paludicola). Ethology, Ecology & Evolution. 2000, roč. 12, s. 237–249. Dostupné online.
  10. DIERSCHKE, Volker. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 42.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.