Libníč

Budova bývalých lázní, v pozadí věž farního kostela

První písemná zmínka o vsi (in villa Lybnycze) pochází z roku 1394. Název se ve starších dobách užíval ve tvaru Libníče, v nynější podobě se ujal od 18. století. V letech 1571 až 1801 se na katastru obce v několika štolách těžilo stříbro, těžba však po vrcholu, dosaženém již koncem 16. století, postupně upadala. Při zdejším zdroji sirnato-železité vody byly od konce 17. století provozovány lázně, jejichž provoz trval přes 200 let až do zániku tohoto pramene. Po zrušení poddanství ke schwarzenberskému panství Hluboká se Libníč roku 1850 stala samostatnou obcí, jíž po většinu času zůstává dodnes. Pouze v letech 1943 až 1945 byla Libníč nakrátko nuceně připojena k obci Hůry a v období od počátku roku 1976 do 23. listopadu 1990 spadala pod město Rudolfov.

Obcí vede cyklostezka z Hluboké do Lišova, pracuje zde sbor dobrovolných hasičů a sportovní klub SK Libníč. Poslední srpnovou sobotu se v Libníči od roku 2007 na návsi konají Libníčské slavnosti. V roce 2010 byla na severním okraji obce spuštěna fotovoltaická elektrárna.

Neorenesanční vila Augusta Zátky (1888)

• Farní kostel Nejsvětější Trojice, v jádru osmiboká barokní kaple z let 1714 až 1715 podle návrhu Pavla Ignáce Bayera, ve druhé polovině 18. století stavba rozšířena o presbytář a věž. K farnosti, ustavené roku 1855, patří kromě Libníče také Červený Újezdec, Hůry, Jelmo a Úsilné
• Budova bývalých lázní, z let 1714 až 1720, dílo téhož architekta, dnes domov důchodců
• Několik vil z konce 19. století, zejména neorenesanční vila Augusta Zátky s přilehlým parkem z roku 1888[3] a vila jeho bratra, pražského podnikatele Ferdinanda Zátky (Vila Gabriela) postavená v roce 1895 po vzoru české chalupy z Turnovska, prezentované na Jubilejní zemské výstavě v Praze roku 1891[4]
• Přírodní památka Libnič, malá lokalita (0,08 ha) s výskytem střevičníku pantoflíčku, zhruba kilometr východně od Libníče
• Boží muka na jihu obce
• Barokní socha svatého Jana Nepomuckého[5]
• Kříž na návsi, křížek na východě obce s datací 1856 a další při cestě na Jelmo
• Domy s rysy selského baroka čp. 42, 44
• Vycházkový okruh Mojský les na severozápadě obce vedoucí k Borku

• Jan Měšťan, filolog
• Karel Měšťan, stomatolog, univerzitní profesor