Proserpine (Lully)

Mír a jeho průvodci Štěstí, Hojnost, Hry a Rozkoše jsou ukovány v kobce Sváru; volají na pomoc „hrdinu, jehož chrabrost ohromuje vesmír“ (árie Míru se sborem Héros, don’t la valeur étonne l'Univers). Družina triumfujícího Sváru – totiž Nenávist, Hněv, Smutky, Žárlivost, Zlost, Zoufalství a další – posměšně tančí kolem zajatců (recitativ Sváru Soupirez, triste paix, malheureuse captive a sbor O rigueurs inhumaines!). Je však slyšet vojenské polnice – hudbu vítězství. Samo Vítězství sestupuje z rozkazu vítěze, aby osvobodilo Mír a naopak vrhlo do okovů Svár (árie se sborem Venez, aimable paix, le vainqueur vous appelle). Svár a jeho družina bezmocně protestují, zatímco družiny Míru a Vítězství zvěstují mír pro celé univerzum (sbor Après avoir vaincu mille peuples divers). Chvalořečí pak slavného vítěze (duet Vítězství a Míru se sborem Le vainqueur est comblé de gloire). Osvobozená božstva radostně tančí gavotu a menuet, Štěstí a Hojnost zpívají o tom, že nyní je čas předat vládu bohu lásky (duet Il est temps que l'Amour nous enchaîne). Mír zve k hrám a rozkoším (árie a sbor On a quitté les armes) a Štěstí doplňuje atmosféru chvalozpěvem na slastná muka lásky (árie Que l'Amour est doux à suivre).

(Cereřin palác) Bohyně Ceres ve společnosti Cyané a Crinise se raduje z vítězství svého dávného milence Jupitera nad obry (árie Ceres a tercet Goûtons dans ces aimables lieux). Z nebes sestupuje posel bohů Merkur se vzkazem od Jupitera. Ceres se diví, že si na ni její milenec v tak důležité chvíli vzpomněl, a Merkur ji ujišťuje, že Jupiter na náklonnost k ní nezapomíná (árie Dans les soins les plus grands). Děkuje jeho jménem Ceres za to, jak se postarala o úrodu na Sicílii, posílá ji zařídit totéž do Frýgie a zdůrazňuje, jaká je to pro ni pocta. Ceres by od Jupitera spíše než poctu očekávala lásku (árie L'amour qui pour lui m'anime), Merkur jeho nedbalost omlouvá státnickými záležitostmi (árie Il sent l'ardeur qu'un tendre amour inspire), a když to Ceres odmítne jako výmluvu (árie Quand de son cœur je devins souveraine), argumentuje žárlivostí jiných bohů. Ceres i o tomto důvodu silně pochybuje, nicméně hodlá Jupiterovu prosbu vyplnit (duet Ceres a Merkura Que ne quitterait-on pas).

Ceres zanechává nymfě Arethuse péči o svou dceru Proserpinu. Arethusa si stěžuje na to, že ji svou láskou sužuje bůh Alpheus, ale Ceres dobře vidí, že nymfa jeho náklonnost opětuje, a proto jí radí, aby byla za tak věrného milence vděčná (árie Arethusy Eh! de grâce, laissez-moi plutôt éviter a její duet s Ceres Aimez sans vous contraindre). Arethusa osamí a stěžuje si, jak je obtížné si zachovat hrdost a nepřístupnost tváří v tvář nápadníkovi, jehož city ve skutečnosti opětuje (árie Vaine fierté, faible rigueur). Alpheus přichází, a když jeho vyznání Arethusa znovu odmítá, předstírá, že se tedy bude ucházet o Prosepinu. Arethusa ho varuje, že u Proserpiny mít štěstí nebude (árie Si Proserpine est belle), ale to Alphea zdá se neodradí: naopak nymfu žádá, aby se za něj u Proserpiny přimluvila – ledaže by ona sama chtěla změnit názor na sňatek s ním… Zmatená nymfa jej opět odmítá, ačkoli méně přesvědčivě (duet Non, je ne veux jamais entendre).

V čele božstev a lidu Sicílie přichází Proserpina, aby se s Ceres rozloučila před jejím odjezdem do Frýgie (árie se sborem Ceres va nous ôter sa divine présence). Ceres děkuje, svěřuje Proserpinu všem do péče a na odjezdu vyzývá všechny, aby chválili vítězného Jupitera. Všichni mu tedy zpívají na počest (sbor Célébrons la victoire a balet). Tu zaútočí vůdce obrů a zničí část Cereřina paláce. Na výzvu všech shromážděných (sbor Jupiter, lancez le tonnerre) uhodí Jupiter bleskem do hory Etny a vzpouru obrů definitivně potlačí.

(Cereřiny zahrady) Crinise chválí mír, který zavládl po Jupiterově vítězství nad obry, ale Alpheus dosud nedosáhl pokoje, protože ho Arethusa stále odmítá. Crinise mu radí, aby si našel jinou lásku, ale Alpheus toho není schopen a závidí těm, kdo dokáží být v lásce nestálí (árie Alphea a jeho duet s Crinnisem Heureux qui peut être inconstant!... Qu'il coûte cher d'être fidèle!). Přichází Plutonův pomocník Ascalaphe, který je na obchůzce po zemi – za důvod udává kontrolo toho, zda nedávná zemětřesení nezpůsobily trhliny v klenbě podsvětí, jimiž by stíny mohly unikat na zem. Vedle toho však projevuje – k Alpheově nelibosti – milostný zájem o Arethusu, neboť ani podsvětní bytosti nemohou odolat Amorovi (árie L'astre brillant qui vous luit). Alpheus se jej od toho snaží odradit, ale Ascalaphe ví, že jeho sok u nymfy dosud nepochodil a že tedy má naději na úspěch. Odchází a Alphea se zmocňuje žárlivost (árie Amants qui n'êtes point jaloux).

Přichází Arethusa a Alpheus jí hned vyčítá domnělou přízeň k Ascalaphovi, načež on připomíná Alpheovu proklamovanou lásku k Proserpině (árie Arethusy Votre nouvelle chaîne est si belle et si forte!). Žárlivá scéna vyvrcholí ve dlouho odkládaném vzájemném vyznání lásky (duet C'est un autre que mois qui règne dans votre âme). Když vzápětí přichází Ascalaphe, nachází oba milence v nejlepší shodě a jeho nabídku k sňatku Arethusa pochopitelně odmítá. Odvržený nápadník se tedy spokojuje se životem bez lásky (tercet Pour être heureux il faut qu'on aime bien).

Přichází sám vládce podsvětí Pluto a hovoří s Arethusou. Udává stejný oficiální důvod své přítomnosti jako Ascalaphe, i on má ovšem ještě jiný cíl – setkat se s Proserpinou, kterou nedávno zahlédl a zahořel k ní láskou. Arethuisa ho varuje, že tato hrdá dívka není přístupná lásce, ale pomůže mu, aby se skryl v listoví a mohl Proserpinu sledovat. V dialogu s Ascalaphem se Pluto přiznává, že podlehl Amorově střele, a jeho důvěrník se tomu nediví: Amor je mocný bůh (árie Ascalapha Contre l'amour quel cœur peut se défendre?, árie Plutona De ce dieu si puissant je méprisais les feux a duet L'Amour comblé de gloire). – Proserpina přichází v doprovodu nymf, které tančí a opěvují mír a krásy přírody (sbor Les beaux jours et la paix, árie Proserpiny se sborem Belles fleurs, charmant ombrage a árie Proserpiny se sborem Que notre vie). Náhle ze skrýše vystoupí Pluto a s ostatními podsvětními božstvy se Proserpiny přes její zoufalý nářek zmocní. Jediné přímé svědkyni, nymfě Cyané, Pluto zakáže pod trestem ztráty hlasu prozradit, co se stalo. Poté unese Proserpinu na svém pekelném voze.

(Soptící Etna a její okolí) Alpheus, Arethusa, Crinise, nymfy i lesní bůžkové marně hledají Proserpinu (sbor Proserpine, répondez-nous?). Arethusa, která Plutona k Proserpině přivedla, se dovtípila, co se stalo, a ze strachu před hněvem Ceres odchází hledat svou svěřenku do podsvětí; Alpheus přirozeně trvá na tom, že půjde s ní, protože se od sebe nemohou odloučit (recitativ Arethuse N'aurais-je point innocement, árie Alphea Pouvez-vous oublier qu'il faut que je vous suive?... Que l'absence de ce qu'on aime a duet Le bonheur est partout où l'amour est en paix). Je vidět vůz vracející se Ceres a všichni se rozprchnou, aby se s ní nemuseli setkat (sbor Cérès revient! ah quelle peine!).

Ceres přichází a hned hledá svou dceru, kterou miluje především jako upomínku na Jupiterovu lásku. Splnila svůj úkol a učinila Frygy šťastnými, ale opuštěné místo ji znepokojue: svolává proto všechny k sobě (recitativ Je vais revoir ma fille a árie J'ai rendu les humains heureux). Nymfy a lesní bůžkové zdráhavě přicházejí, nikdo však není schopen Ceres říci, kam se Proserpina poděla (sbor O Cérès! ô mère trop tendre!). Ceres spatří Proserpinin šál v rukou Cyané a vyptává se jí na svou dceru. Cyané prozradí, že Proserpina byla unesena, než však stačí vyslovit jméno únosce, promění se v potůček. Ceres je zmatena, postupně propadá zoufalství, žádá bohy o pomoc a současně je jednoho po druhém podezřívá; nakonec v hněvu přikazuje spálit všechny dary, které lidstvu přinesla (recitativ a árie Les dieux n'ont pu souffrir… Ah! quelle injustice cruelle!). Ke zděšení božstev a za bědování lidu Cereřina družina zapaluje za pomoci ohně z Etny veškerou úrodu (scéna Ceres a sboru Que tout se ressente… Ah! quelle épouvantable flamme!).

(Elysejská pole) Na Elysejských polích, místě posmrtného odpočinku počestných lidí, za zvuků flétny zpívají a tančí blažené stíny (Loin d'ici, loin de nous). Naproti tomu Proserpina naříká nad svou ztracenou svobodou (árie Ma chère liberté, que vous aviez d'attraits!). Ascalaphe – jemuž přizvukují blažené stíny – se ji snaží přesvědčit, aby opětovala lásku mocného Plutona (árie Aimez qui vous aime). I Arethusa a Alpheus byli Plutonem angažováni, aby Proserpinu přemluvili k povolnosti (tercet Rien n'est impossible à l'amour constant). Proserpina však dále naříká a chce se vrátit na zem. Ascalaphe ji ale upozorňuje, že na zem se již vrátit nesmí, protože pozřela podsvětního ovoce – ačkoli nevědomky, protože jí ho sám podstrčil a ihned o tom informoval Plutona. S Arethusou a Alpheem ji tedy vyzývají smířit se se skutečností, že podsvětí již nikdy neopustí. Proserpina si zoufá, její hněv se však obrací na Ascalapha, jemuž vyčítá podvod a proměňuje jej v sýčka (recitativ Je ne verrai jamais la lumière céleste!).

Pluto přichází promluvit s Prosepinou. Snaží se ji přesvědčit k lásce a představuje jí svou říši, která je mocná i krásná; stejně jako Neptun v moři, je i on v podsvětí pánem nezávislým na Jupiterovi. Ale Proserpina jej neoblomně odmítá a touží se navrátit k matce (dialog Venez-vous contre moi défendre un téméraire? s Plutonovou árií Je suis roi des Enfers, Neptune est roi de l'Onde a duetem Mon cœur fidèle). Pluto přesto svolává blažené stíny a podsvětní božstva, aby se poklonily své nové paní, přinesly jí bohaté dary a přesvědčily, že manžel je cennější než matka a že být královnou podsvětí je záviděníhodná věc (Plutonův recitativ a árie se sborem Que l'on suspende ici les tourments éternels… Rendez hommage à votre reine, sbor blažených stínů C'est assez de regrets).

(Plutonův palác) Pluto varuje shromážděné obyvatele své říše – podsvětní božstva včetně tří Furií – že Jupiter chce odnést z podsvětí Proserpinu, ačkoli nad podsvětím nemá žádnou moc. On sám, vládce nebes a hromů, miloval a svedl tolik žen, a vládci podsvětí nechce ponechat tu jedinou, kterou si Pluto zalíbil (recitativ a árie Vous qui reconnaissez ma suprême puissance… C'est la première fois que j'aime). Všichni souhlasí, že Proserpinu je třeba si podržet a že co peklo schvátí, to už nenavrátí (sbor Gardons Proserpine). Tři podsvětní soudci rozhodují, že Proserpina požila podsvětního ovoce a nesmí se vrátit na svět (tercet Proserpina a goûté des fruits de votre empire). Všichni vášnivě podporují Plutona, nemají z Jupitera strach a jsou ochotni se pustit do boje (Pluto a sbor Que le ciel menace, qu'il tonne… Renversons toute la nature).

(Pustina) Ceres naříká nad ztrátou své dcery i nad nezájmem Jupitera o její osud (árie Déserts écartés, sombres lieux). Až k ní dolehne bojovný zpěv podsvětních božstev a vzápětí se z podsvětí vracejí Alpheus a Arethusa, aby Ceres konečně sdělili, že Proserpininým únoscem je Pluto. Ceres je zoufalá, protože je-li její dcera v podsvětí, znamená to, že ji více neuvidí. Alpheus a Arethusa ji utěšují, že Pluto Proserpinu miluje a že Cereřina dcera je nyní královnou velké říše (duet Quel cœur se peut assurer), ale Ceres utěší teprve informace, že Jupiter požádal Plutona o navrácení Proserpiny.

Z nebes sestupuje Merkur a zvěstuje Ceres jednomyslný rozsudek bohů. Proserpina se sice musí provdat za Plutona, ale bude jí povoleno trávit vždy půl roku v podsvětí u manžela a půl roku na zemi u své matky. Ceres je spokojena (recitativ Merkura Tous les dieux sont d'accord a árie Ceres Après une peine extrême). Otevřou se nebesa a Jupiter, obklopen bohy včetně Plutona a Proserpiny, vyhlašuje současně se sňatkem tohoto páru konec sváru a začátek míru na zemi, na nebi i v podsvětí (árie Jupitera se sborem Cérès, que de vos pleurs le triste cours finisse… Que l'on enchaîne pour jamais).

• Seznam děl J. B. Lullyho
• Seznam francouzských oper (17. a 18. stol.)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Proserpine na Wikimedia Commons
• Mýtus o Persefoně (námětem pro libreto se stal mýtus o Persefoně)
• Proserpine v knihovně public domain hudebnin IMSLP (Petrucci Music Library)