Acherón

Jezero pojmenované Acherousia ^[zdroj?] leží blízko města Parga na pevnině naproti ostrovu Paxos. Nedaleko řeky jsou ruiny chrámu Nekromanteion.

Ve starověku bylo slovo Acheron interpretováno jako ho akhea reón, což znamenalo „proud žalu“ a lidé se domnívali, že se jedná o řeku protékající podsvětím. Ve starověké řecké mytologii převážel Charón přes řeku Styx duše do podsvětí. Další větev Acheronu měla prý vytékat na povrch na Acherusiánském mysu (nyní mys Eregli v Turecku) a podle Apollonia z Rhodu ji spatřili Argonauti. Řekové, kteří se usídlili v Itálii, ztotožňovali jezero Acherousia, do kterého vtékala řeka Acheron, s jezerem Avernus. Platón ve svém Phaedonu označoval Acheron za druhou největší řeku světa, předstiženou pouze Okeanem. Domníval se, že Acheron tekl opačným směrem než Okeanos pod zemí pod pouštěmi.

Podle starší pověsti byl Acheron synem boha Hélia a bohyně Gaii nebo Démétér. Za to, že občerstvoval Titány při jejich bitvě s Diem byl potrestán a proměněn v ponornou řeku. Byl prý rovněž otcem Askalfa kterého zplodil s nymfou Orfne nebo Gorgyrpu.

Příležitostně je toto slovo užíváno jako synonymum pro Háda samotného. Publius Vergilius Maro zmiňuje Acheron spolu s ostatními pekelnými řekami v jeho popise podsvětí v Knize VI Aeneidy. V Knize VII, na řádku 312 dává Aeneaovi do úst známé rčení „flectere si nequeo superos, Acheronta movebo“: „Pokud nemůžu změnit vůli Nebe, měl bych pohnout Peklem“. V řecké literatuře bylo o Acherontu někdy zmiňováno i jako o jezeře nebo bažině, např. v Aristofanových Žábách a Euripidově Alkéstis. V Dantově Pekle tvoří řeka Acheron hranici pekla. Podle řecké mytologie převážel přes tuto řeku Charón duše do podsvětí( povídá se že duše převážel přes řeku Styx ).