Program Explorer

Program Explorer je kosmický program provozovaný americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku.[1] V rámci programu jsou vypouštěny a provozovány vědecké družice zaměřené na studium Země i vesmírných objektů. První družice Explorer se věnovaly výzkumu nabitých částic v okolí Země, přičemž byly objeveny Van Allenovy radiační pásy. Pozdější typy Explorerů měly různé úkoly a zabývaly se výzkumem magnetosféry, atmosféry, ionosféry, meziplanetárního prostoru, radiového šumu, slunečního větru, gama záření, rentgenového záření atd. Některé družice jsou zařazovány jak do programu Explorer, tak do dalších programů jakými byly IMP (Interplanetary Monitoring Platform) a RAE (Radio Astronomy Explorer), AE (Atmosphere Explorer) a další. Oběžné dráhy jednotlivých družic se lišili podle jejich účelu, některé obíhaly nízké oběžné dráhy některé byly (kvůli minimalizaci rušení ze Země) umisťovány na vysoké oběžné dráhy, blízko dráhy Měsíce. V době studené války byl tento program pevnou součástí prestižního kosmického závodu mezi velmocemi SSSR a USA. Sověti měli souběžně pro výzkum Měsíce program bezpilotních sond Luna a pro výzkum meziplanetárního prostoru zčásti i řadu Sputniků a Kosmosů. Zatím poslední družicí řady Explorer je IRIS, která odstartovala v červnu 2013.

Instalace prvního Exploreru na raketu Juno I

Historie

Explorer 1 byl prvním americkým umělým tělesem na oběžné dráze Země. Podle plánu však mělo toto prvenství připadnout programu Vanguard amerického námořnictva, který byl v roce 1955 k tomuto účelu vybrán. Plán počítal s vypuštěním první umělé družice během Mezinárodního geofyzikálního roku mezi lety 1957-58. Explorer byl tehdy součástí armádního programu Orbiter, který byl řízen Wernherem von Braunem z Army Ballistic Missile Agency (ABMA) v Huntsville v Alabamě.

Když v roce 1957 Sovětský svaz vypustil svůj první satelit Sputnik 1, pokusilo se námořnictvo o totéž se svým Vanguardem. Ten však selhal a explodoval ještě na odpalovací rampě. Šanci tak dostal armádní program Orbiter a družice Explorer. Start prvního Exploreru proběhl 31. ledna 1958 a skončil úspěchem. Program Explorer byl poté převeden pod správu nově vzniklé agentury NASA, která v něm pokračovala a některé své družice a sondy takto označovala.

Podprogramy

SMEX
Družice SAMPEX, první ze série SMEX

Small Explorers je podprogram malých Explorerů, jejichž cena je maximálně 120 milionů dolarů. První z řady SMEX byla mise SAMPEX, která odstartovala v roce 1992. Hmotnost družic SMEX bývá maximálně 300 kg a bývají vynášeny raketami Pegasus.

MIDEX
Wilkinson Microwave Anisotropy Probe, zástupce řady MIDEX

Medium-class Explorers je podprogram v jehož rámci jsou vypouštěny středně velké vědecké družice, jejichž cena se pohybuje do 180 milionů dolarů. MIDEX mívají hmotnost 500 – 1500 kilogramů a na oběžnou dráhu jsou vynášeny raketami Delta II.

UNEX

University-class Explorers jsou malé universitní družice, na nichž se NASA podílí maximální finanční účastí do 15 milionů dolarů. Dopravu na oběžnou dráhu mají zajistit nejlevnější možné postupy. První družice SNOE byla vynesena raketou Pegasus XL a zatím poslední CHIPSat byl vynesen společně s jinou družicí na palubě rakety Delta II.

IMP
Družice řady Interplanetary Monitoring Platform

Interplanetary Monitoring Platform byla série Explorerů vypouštěná v letech 1963 až 1973. Cílem těchto družic bylo studium meziplanetárního plazmatu a meziplanetárních magnetických polí. Družice pracovaly v součinnosti s dalšími sondami NASA a v dobách programu Apollo fungovaly jako síť včasného varování před slunečními erupcemi, které by mohly ohrozit kosmické lodi s lidskou posádkou. Družice bývaly umisťovány na vysoké oběžné dráze Země ve výšce blízké oběžné dráze Měsíce.

RAE

Radio Astronomy Explorer byla série dvou Explorerů z let 1968 a 1973, jejichž úkolem byl nízkofrekvenční radioastronomický průzkum. Družice zkoumaly zdroje nízkofrekvenčních zdrojů radiových vln jako je naše Slunce, planety, hvězdy a ostatní galaxie. Sondy disponovaly rozvinutelnými dipólovými anténami o délce 36 metrů a dvěma anténami ve tvaru V o délce 230 metrů. Hmotnost družic byla přibližně 190 kilogramů a byly umístěny na střední oběžné dráze Země ve výšce 5800 kilometrů.

EPE
Příprava Exploreru 12, prvního z řady Energetic Particles Explorer

Energetic Particles Explorer byla série čtyř Explorerů určených ke studiu částic kosmického záření, protonů slunečního větru, meziplanetátních magnetických polí a zemské magnetosféry. Byly vypouštěny v letech 1961 až 1964 pomocí raket Delta, hmotnost se pohybovala od 38 do 46 kilogramů. Jejich oběžné dráhy byly silně eliptické s apogeem až 98 tisíc kilometrů (Explorer 14).

S-55

S-55 byla série Explorerů určená k výzkumu meteoroidů. Družice tvořil poslední stupeň rakety Scout, kolem nějž byly umístěny detekční panely. Celkem byly vypuštěny čtyři tyto družice, první roku 1961 a poslední 1964.

Explorery řady Air Density byly zaměřeny na studium hustoty horních vrstev atmosféry Země. Jednalo se o balóny vybavené vysílačem pro sledování jejich polohy ze Země. Balón byl při startu zabalen v pouzdru a po vynesení na oběžnou dráhu byl nafouknut dusíkem z tlakové lahve. Po nafouknutí měl balón 3,66 metru v průměru. Uvnitř byl rozdělen na samostatné poloviny pomocí hliníkové fólie, která zároveň sloužila jako anténa vysílače. K vynášení sloužily rakety Scout. První start se konal v roce 1960 a poslední v roce 1975.

SOLRAD
Družice Explorer 44, zástupce řady SOLRAD

SOLRAD byla řada družic pro průzkum sluneční radiace. Do programu Explorer byly zařazeny tři z nich, SOLRAD 8, SOLRAD 9, SOLRAD 10. Družice byly vybaveny fotometry pro studium ultrafialové a rentgenové části spektra. Starty se konaly v letech 1965 až 1971 a všechny družice byly vyneseny raketami Scout B

SAS

Small Astronomy Satellite byla série tří astronomických sond vypuštěná v letech 1970 až 1975. Měly za úkol sledovat objekty v infračervené a ultrafialové části spektra a dále prováděly průzkum zdrojů rentgenového a gama záření. Družice byly vynášeny raketami Scout D a Scout F1.

AE

Atmosphere Explorer byla série tří Explorerů zaměřených na studium zemské termosféry a mechanismů v ní probíhajících jako jsou absorpce ultrafialového záření a další fotochemické procesy. Celkem byly vypuštěny tři družice, první v roce 1973 a poslední dvě v roce 1975. K vynešení byla použity rakety Delta (řady 1900 a 2910). Hmotnost družic byla 658 až 721 kilogramů a obíhaly na eliptických drahách s velmi nízkým perigeem ve výšce pouhých 150 kilometrů.

Přehled sond

1958–1959
Explorer Jméno Obrázek Datum startu COSPAR Nosný systém Cíle
1[2] Explorer 1
1. února 1958 1958-001A Juno I Studium nabitých částic, objevil Van Allenovy radiační pásy.
2 Explorer 2
5. března 1958 — Juno I Mise selhala, když se nepodařilo dosáhnout oběžné dráhy. .
3[3] Explorer 3
26. března 1958 1958-003A Juno I Studium nabitých částic.
4[4] Explorer 4
26. června 1958 1958-005A Juno I Studium nabitých částic.
5 Explorer 5
24. srpna 1958 — Juno I Mise selhala, při separaci druhého stupně došlo ke kolizi a družice byla zničena.
7X S-1
16. července 1959 — Juno II Mise selhala, raketa byla z bezpečnostních důvodů zničena obsluhou odpalovací základny.
6[5] Explorer 6
7. srpna 1959 1959-004A Thor Able 3 Výzkum magnetosféry
7 Explorer 7
13. října 1959 — Juno II Studium nabitých částic.

1960–1969
Explorer Jméno Obrázek Datum startu COSPAR Nosný systém Cíle
— S-46
23. března 1960 — Juno II Mise selhala, nepodařilo se dosáhnout oběžné dráhy.
8[6] S-30
3. listopadu 1960 1960-014A Juno II Měření a výzkum složení ionosféry.
— S-56
4. prosince 1960 — Scout X-1 Mise selhala, nepodařilo se dosáhnout oběžné dráhy.
9[7] S-56A
2. února 1961 1961-004A Scout X-1 Měření hustoty atmosféry
— S-45
25. února 1961 — Juno II Výzkum ionosféry, mise selhala při startu.
10[8] P-14
25. května 1961 1961-010A Delta-DM19 Výzkum magnetických polí v blízkosti Země.
11[9] S-15
24. dubna 1961 1961-13A Juno II Mapování zdrojů gama záření.
— S-45A
24. května 1961 — Juno II Výzkum ionosféry, mise selhala při startu.
— S-55
30. května 1961 — Scout X-1 Výzkum meteoroidů, mise selhala při startu.
12[10] EPE-A
16. srpna 1961 1961-020A Delta-DM19 Výzkum nabitých částic.
13[11] S-55A
25. srpna 1961 1961-022A Scout X-1 Výzkum meteoroidů. Mise byla částečně neúspěšná, protože se nepodařilo dosáhnout požadované oběžné dráhy a životnost družice tak byla zredukována na pouhé dva dny.
14[12] EPE-B
2. října 1962 1962-051A Delta-DM19 Výzkum nabitých částic.
15[13] EPE-C
27. října 1962 1962-059A Delta-DM19 Výzkum nabitých částic.
16[14] S-55B
16. prosince 1962 1962-070A Scout X-3 Výzkum meteoroidů.
17[15] AE-A
3. dubna 1963 1963-009A Delta B Atmosférický výzkum.
18[16] IMP-A
27. listopadu 1963 1963-046A Delta C Výzkum magnetosféry.
19[17] AD-A
19. prosince 1963 1963-053A Scout X-4 Měření hustoty atmosféry.
20[18] IE-A
25. srpna 1964 1964-051A Delta B Výzkum ionosféry.
21[19] IMP-B
4. října 1964 1964-060A Delta C Výzkum magnetosféry.
22[20] BE-B
10. října 1964 1964-064A Scout X-4 Výzkum ionosféry.
23[21] S-55C
6. listopadu 1964 1964-074A Scout X-4 Výzkum meteoroidů.
24[22] AD-B
21. listopadu 1964 1964-076A Scout X-4 Měření hustoty atmosféry.
25[23] IE-B
1964-076B Výzkum ionosféry.
26[24] EPE-D
21. prosince 1964 1964-086A Delta C Výzkum nabitých částic.
27[25] BE-B
29. dubna 1965 1965-032A Scout X-4 Výzkum magnetosféry.
28[26] IMP-C
29. května 1964 1965-042A Delta C Výzkum magnetosféry.
29[27] GEOS-1
6. listopadu 1964 1965-089A Delta E Geodetický průzkum Země.
30[28] SOLRAD-8
19. listopadu 1964 1965-093A Scout X-4 Sledování sluneční radiace.
31[29] DME-A
29. listopadu 1965 1965-098B Thor-DM21 Agena-B Výzkum ionosféry.
32[30] AE-B
25. květnau 1966 1966-044A Delta C1 Atmosférický výzkum.
33[31] IMP-D
1. července 1966 1966-058A Delta E1 Výzkum magnetosféry.
34[32] IMP-F
24. května 1967 1967-051A Delta E1 Výzkum magnetosféry.
35[33] IMP-E
19. července 1967 1967-070A Delta E1 Výzkum magnetosféry.
36[34] GEOS-2
11. ledna 1968 1968-002A Delta E Geodetický průzkum Země.
37[35] SOLRAD-9
5. března 1968 1968-017A Scout B Sledování sluneční radiace.
38[36] RAE-A 4. července 1968 1968-055A Delta A Radioastronomie.
39[37] AD-C
8. srpna 1968 1968-066A Scout X-4 Měření hustoty atmosféry.
40[23] IE-C
8. srpna 1968 1964-076B Scout X-4 Výzkum ionosféry.
41[38] IMP-G
21. června 1969 1969-053A Delta E1 Výzkum magnetosféry.

1970–1979
Explorer Jméno Obrázek Datum startu COSPAR Nosný systém Cíle
42[39] SAS-A
12. prosince 1970 1970-107A Scout B Rentgenová observatoř.
43[40] IMP-H
13. března 1971 1971-019A Delta M6 Výzkum magnetosféry.
44[41] SOLRAD-10
8. července 1971 1971-058A Scout B Sledování sluneční radiace.
45[42] SSS-A
15. listopadu 1971 1971-096A Scout B Průzkum magnetosféry.
46[43] MTS-A
13. srpna 1972 1972-061A Scout D1 Průzkum meteoroidů.
47[44] IMP-I
23. září 1972 1972-073A Delta 1604 Průzkum magnetosféry.
48[45] SAS-B
15. listopadu 1972 1972-091A Scout D1 Rentgenová observatoř.
49[46] RAE-B
10. června 1973 1973-039A Delta 1913 Radioastronomie.
50[47] IMP-J
26. října 1973 1973-078A Delta 1604 Výzkum magnetosféry.
51[48] AE-C
16. listopadu 1973 1973-101A Delta 1900 Výzkum atmosféry.
52[49] Explorer 52
3. června 1974 1974-040A Delta 1900 Výzkum atmosféry.
53[50] SAS-CB
7. května 1975 1975-037A Scout F1 Rentgenová observatoř.
54[51] AE-D
6. října 1975 1975-096A Delta 2914 Výzkum magnetosféry.
55[51] AE-E
20. listopadu 1975 1975-096A Delta 2914 Výzkum magnetosféry.
— DADE-A
2. února 1961 — Scout F1 DADE - Dual Air Density Explorer.Merěření hustoty atmosféry
DADE-B 2. února 1961
56[52] ISEE
22. října 1977 1977-102A Delta 2914 Výzkum magnetosféry.
57[53] IUE-1
26. ledna 1978 1978-012A Delta 2914 Ultrafialová observatoř.
58[54] HCMM
26. dubna 1978 1978-041A Scout D1 Termální mapování Země.
59[55] ISEE-3
8. prosince 1978 1978-079A Delta 2914 Výzkum magnetosféry.
60[56] SAGE
18. února 1979 1979-013A Scout D1 Výzkum aerosolů a ozonu ve stratosféře.
61[57] MAGSAT
30. října 1979 1979-094A Scout G1 Mapování magnetického pole blízko zemského povrchu.

1980–1989
Explorer Jméno Obrázek Datum startu COSPAR Nosný systém Cíle
62[58] DE-1
3. srpna 1981 1981-070A Delta 3913 Výzkum magnetosféry.
63[59] DE-2 1981-070B
64[60] SME
6. října 1981 1981-100A Delta 2910 Atmosférický průzkum.
65[61] CCE
16. srpna 1984 1984-088A Delta 3924 Výzkum magnetosféry.
66[62] COBE
18. listopadu 1989 1989-089A Delta 3924 Výzkum reliktního záření.

1990–1999
Explorer Jméno Obrázek Datum startu COSPAR Nosný systém Cíle
67[63] EUVE
7. června 1992 1992-031A Delta-6920-10 Ultrafialová observatoř.
68[64] SAMPEX
3. července 1992 1992-038A Scout G1 Výzkum magnetosféry.
69[65] RXTE
30. prosince 1995 1995-074A Delta-7920-10 Rentgenová observatoř.
70[66] FAST
21. srpna 1996 1996-049A Pegasus-XL Výzkum polární záře a fyziky plazmatu.
71[67] ACE
25. srpna 1997 1997-045A Delta-7920-8 Studium složení hmoty pocházející ze sluneční korony a složení hmoty v meziplanetárním a mezihvězdném prostoru.
72[68] SNOE
25. února 1998 1998-012A Pegasus-XL Studentská družice určená ke studiu oxidů dusíku v atmosféře a jejich závislosti na rentgenovém záření.
73[69] TRACE
1. dubna 1998 1998-020A Pegasus-XL Sluneční observatoř.
74[70] SWAS
5. prosince 1998 1998-071A Pegasus-XL Mikrovlnná observatoř.
75[71] WIRE
4. března 1999 1999-011A Pegasus-XL Infračervená observatoř.
76[72] TERRIERS
18. května 1999 1999-026A Pegasus-XL Atmosférický průzkum.
77[73] FUSE
24. června 1999 1999-035A Delta 7320-10 Ultrafialová observatoř.

2000–2009
Explorer Jméno Obrázek Datum startu COSPAR Nosný systém Cíle
78[74] IMAGE
23. března 2000 2000-017A Delta 7326 Průzkum dějů v magnetosféře.
79[75] HETE
9. října 2000 2000-061A Pegasus-H Studium gama záblesků.
80[76] WMAP
30. června 2001 2001-027A Delta-7425-10C Mapování reliktního záření.
81[77] RHESSI
5. února 2002 2002-004A Pegasus-XL Studium slunečních erupcí.
82[78] CHIPSat
13. ledna 2003 2003-002B Delta-7320-10C Studium plazmatu v mezihvězdném mediu.
83[79] GALEX
28. srpna 2003 2003-017A Pegasus-XL Studium vývoje galaxií.
84[80] SWIFT
20. listopadu 2004 2004-047A Delta-7320-10C Studium gama záblesků.
85[81] THEMIS
17. února 2007 2007-004A Delta-7925-10C Výzkum magnetosféry.
86[82] 2007-004B
87[83] 2007-004C
88[84] 2007-004D
89[85] 2007-004E
90[86] AIM
25. dubna 2007 2007-015A Pegasus-XL Studium polárních mezosférických oblaků.
91[87] IBEX
19. října 2008 2008-051A Pegasus-XL Studium hranic sluneční soustavy.
92 WISE
14. prosince 2009 2009-071A Delta 7320-10C Infračervená observatoř s vysokou citlivostí.

2010-
Explorer Jméno Obrázek Datum startu COSPAR Nosný systém Cíle
93 NuSTAR
(Nuclear Spectroscopic Telescope Array)
13. červen 2012 2012-031A Pegasus-XL Studium rentgenového záření.
94 IRIS
(Interface Region Imaging Spectrograph)		 27. červen 2013 2013-033A Pegasus-XL Studium sluneční chromosféry.
95 TESS
(Transiting Exoplanet Survey Satellite)		 18. března 2018 Falcon 9 Hledání exoplanet tranzistní metodou.

Odkazy

Reference
  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Americké sondy, s. 257.
  2. NASA Master Catalog: 1958-001A
  3. NASA Master Catalog: 1958-003A
  4. NASA Master Catalog: 1958-005A
  5. NASA Master Catalog: 1958-004A
  6. NASA Master Catalog: 1960-014A
  7. NASA Master Catalog: 1961-004A
  8. NASA Master Catalog: 1961-010A
  9. NASA Master Catalog: 1961-013A
  10. NASA Master Catalog: 1961-020A
  11. NASA Master Catalog: 1961-022A
  12. NASA Master Catalog: 1962-051A
  13. NASA Master Catalog: 1962-059A
  14. NASA Master Catalog: 1962-070A
  15. NASA Master Catalog: 1963-009A
  16. NASA Master Catalog: 1963-046A
  17. NASA Master Catalog: 1963-053A
  18. NASA Master Catalog: 1964-051A
  19. NASA Master Catalog: 1964-060A
  20. NASA Master Catalog: 1964-064A
  21. NASA Master Catalog: 1964-074A
  22. NASA Master Catalog: 1964-076A
  23. NASA Master Catalog: 1964-076B
  24. NASA Master Catalog: 1964-086A
  25. NASA Master Catalog: 1965-032A
  26. NASA Master Catalog: 1965-042A
  27. NASA Master Catalog: 1965-089A
  28. NASA Master Catalog: 1965-093A
  29. NASA Master Catalog: 1965-098B
  30. NASA Master Catalog: 1966-044A
  31. NASA Master Catalog: 1966-058A
  32. NASA Master Catalog: 1967-051A
  33. NASA Master Catalog: 1967-070A
  34. NASA Master Catalog: 1968-002A
  35. NASA Master Catalog: 1968-017A
  36. NASA Master Catalog: 1968-055A
  37. NASA Master Catalog: 1968-066A
  38. NASA Master Catalog: 1969-053A
  39. NASA Master Catalog: 1970-107A
  40. NASA Master Catalog: 1971-019A
  41. NASA Master Catalog: 1971-058A
  42. NASA Master Catalog: 1971-096A
  43. NASA Master Catalog: 1972-061A
  44. NASA Master Catalog: 1972-073A
  45. NASA Master Catalog: 1972-091A
  46. NASA Master Catalog: 1973-039A
  47. NASA Master Catalog: 1973-078A
  48. NASA Master Catalog: 1973-101A
  49. NASA Master Catalog: 1974-040A
  50. NASA Master Catalog: 1975-037A
  51. NASA Master Catalog: 1975-096A
  52. NASA Master Catalog: 1977-102A
  53. NASA Master Catalog: 1978-012A
  54. NASA Master Catalog: 1978-041A
  55. NASA Master Catalog: 1978-079A
  56. NASA Master Catalog: 1979-013A
  57. NASA Master Catalog: 1979-094A
  58. NASA Master Catalog: 1981-070A
  59. NASA Master Catalog: 1981-070B
  60. NASA Master Catalog: 1981-100A
  61. NASA Master Catalog: 1984-088A
  62. NASA Master Catalog: 1989-089A
  63. NASA Master Catalog: 1992-031A
  64. NASA Master Catalog: 1992-038A
  65. NASA Master Catalog: 1995-074A
  66. NASA Master Catalog: 1996-049A
  67. NASA Master Catalog: 1997-045A
  68. NASA Master Catalog: 1998-012A
  69. NASA Master Catalog: 1998-020A
  70. NASA Master Catalog: 1998-071A
  71. NASA Master Catalog: 1999-011A
  72. NASA Master Catalog: 1999-026A
  73. NASA Master Catalog: 1999-035A
  74. NASA Master Catalog: 2000-017A
  75. NASA Master Catalog: 2000-061A
  76. NASA Master Catalog: 2001-027A
  77. NASA Master Catalog: 2002-004A
  78. NASA Master Catalog: 2003-002B
  79. NASA Master Catalog: 2003-017A
  80. NASA Master Catalog: 2004-047A
  81. NASA Master Catalog: 2007-004A
  82. NASA Master Catalog: 2007-004B
  83. NASA Master Catalog: 2007-004C
  84. NASA Master Catalog: 2007-004D
  85. NASA Master Catalog: 2007-004E
  86. NASA Master Catalog: 2007-015A
  87. NASA Master Catalog: 2008-051A

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.