Prezident Běloruska

Bělorusko poprvé vyhlásilo nezávislost na počátku roku 1918 jako Běloruská lidová republika. Hlavou státu byl prezident prozatímního nejvyššího řídícího orgánu, Rady Běloruské lidové republiky. V roce 1919 donutila sovětská Rudá armáda Radu Běloruské lidové republiky odejít do exilu, kde Rada stále existuje, nyní vedená prezidentkou Ivonkou Survillou. Za sovětské vlády byl de facto vůdcem Běloruské SSR první tajemník Komunistické strany Běloruska, jediné legální strany v sovětském Bělorusku.

Běloruská republika vznikla v roce 1991 krátce poté, co se prohlásila za nezávislou na Sovětském svazu. Od nezávislosti až do schválení ústavy v roce 1994 byl hlavou státu předseda Nejvyššího sovětu a hlavou vlády předseda vlády. Když byl vytvořen úřad prezidenta, role předsedy vlády byla zredukována na asistenci prezidentovi a vyústila v rozpuštění Nejvyššího sovětu spolu s jeho předsedou v roce 1996.[2][3]

V první sérii voleb do úřadu prezidenta byl běloruský premiér Vjačeslav Kebič poražen ve druhém kole Alexandrem Lukašenkem, což vedlo k tomu, že se Lukašenko stal prvním prezidentem.[2] Ve volbách v letech 2001 a 2006, které byly napadeny mezinárodními pozorovateli, západními mocnostmi a vnitřními opozičními stranami kvůli nedodržení demokratických a spravedlivých standardů, úřadující Lukašenko porazil v prvním kole ostatní kandidáty. K roku 2021 je jedinou osobou, která sloužila jako prezident Běloruska.[4]

Článek 79 Ústavy Běloruska dává postavení hlavy státu prezidentovi Běloruské republiky. Je také považován za strážce ústavy a práv a svobod těch, kteří se hlásí k běloruskému občanství nebo mají v Bělorusku trvalý pobyt. Prezident je zosobněním sjednocení běloruského státu při řízení zahraničních a vnitřních záležitostí a je hlavním představitelem při jednání s jinými národy nebo mezinárodními organizacemi. Prezidentovi je rovněž svěřena bezpečnost, prosperita a stabilita země a působí jako prostředník mezi orgány národní vlády.[5]

Během svého působení v úřadu je prezidentovi zakázáno formální členství v politické straně.

Články 84 a 85 stanovují oficiální politické, sociální a národní obranné povinnosti, které přísluší prezidentovi. Kromě vyjmenovaných pravomocí umožňuje číslo 30 prezidentovi využívat další pravomoci, které mu byly uděleny buď vnitrostátním právem, nebo jinými částmi ústavy.[5]

Součástí prezidentských výsad je právo vypisovat referenda, vypisovat řádné a mimořádné volby do Poslanecké sněmovny, Republikové rady a místních zastupitelských orgánů. Může také rozpustit obě komory Parlamentu, jak to umožňuje Ústava. Jeho povinností je jmenovat předsedu vlády Běloruské republiky a rozhodovat o struktuře vlády Běloruské republiky. Prezident podepisuje návrhy zákonů a má právo je vetovat a vrátit je, zcela nebo po částech, s námitkami Sněmovně reprezentantů. Dále jmenuje – a může odvolávat – místopředsedy vlády, ministry a další členy vlády a rozhoduje v případech demise vlády nebo některého z jejích členů. Prezident jmenuje předsedu Nejvyššího soudu a může tohoto předsedu i další soudce odvolat. Prezident má dodávat Parlamentu výroční zprávy a má právo účastnit se zasedání Parlamentu a jeho orgánů. V případech stávky má prezident právo, v případech stanovených zákonem, stávku odložit nebo přerušit na dobu nepřesahující tři měsíce. V mezinárodních záležitostech je povinností prezidenta vést jednání a podepisovat mezinárodní smlouvy a jmenovat a odvolávat diplomatické zástupce republiky.[5]

Prezident je nejen předsedou vlády, ale také sociálním vůdcem Běloruska. Prezident několikrát do roka dodává občanům zprávy a může vydávat dekrety ke stanovení dnů státních svátků. Prezident je hlavním orgánem pro udělování běloruského občanství a může udělovat státní vyznamenání vyznamenaným osobám. Prezident má také možnost určovat postavení žadatelů o azyl a udělovat milosti odsouzeným občanům.[5]

Jako nejvyšší vrchní velitel běloruských ozbrojených sil má prezident povinnost chránit běloruské území před vnitřními i vnějšími silami. Prezident může vyhlásit výjimečný stav v těchto případech: přírodní katastrofy, katastrofa nebo nepokoje spojené s násilím nebo hrozbou násilí. Bez ohledu na to, zda se prohlášení týká celé země nebo jejích částí, musí o tom prezident republiky informovat Radu republiky a musí o její souhlas požádat do tří dnů od oznámení. Stejná pravidla platí, pokud prezident v případě možné vojenské akce proti Bělorusku vyhlásí stanné právo. Prezident musí sestavit a vést Radu bezpečnosti Běloruské republiky a může jmenovat a odvolávat státního tajemníka Rady bezpečnosti a Nejvyššího velení ozbrojených sil.[5]

Než se kdokoli může oficiálně ujmout úřadu, musí složit přísahu do dvou měsíců od konečných výsledků voleb. Text přísahy je následující:

Ujímám se úřadu prezidenta Běloruské republiky, slavnostně přísahám, že budu věrně sloužit lidu Běloruské republiky, respektovat a chránit práva a svobody člověka a občana, dodržovat a chránit ústavu Běloruské republiky a přísně a svědomitě plnit vznešené povinnosti, které mi byly svěřeny.

Při inauguračním ceremoniálu musí být přítomni členové obou komor Národního shromáždění, ministři vlády, úředníci a soudci Ústavního, Nejvyššího a hospodářského soudu. Po přečtení přísahy jsou veškeré pravomoci, které měl předchozí prezident, převedeny na zvoleného prezidenta. Text přísahy najdeme v čl. 83 Ústavy.[5]

Prezidentský palác

Palác nezávislosti

Podle článku 79 ústavy je prezident imunní vůči zatčení, s výjimkou ustanovení o velezradě/závažných zločinech uvedených v článku 88 téhož dokumentu. Také podle článku 79 jsou čest a důstojnost prezidenta chráněny vnitrostátním právem.[5] Informace, ať už otištěné ve zprávách nebo hlášené v televizi, které pomlouvají prezidenta, jsou podle článku 5 běloruského zákona o tisku nezákonné.[8][9]

Prezidentský palác (bělorusky: Рэзідэнцыя Прэзідэнта, rusky: Резиденция президента) je budova ve stylu socialistického realismu, která se nachází na Říjnovém náměstí v Minsku a je obklopena ulicemi Marxe, Engelse, Kirova a Komsomolu. Stejně jako americký Bílý dům jsou ulice poblíž oficiální rezidence uzavřeny pro automobilovou dopravu a jsou hlídány policejními silami. Byl používán od roku 1994, dříve v něm sídlil Ústřední výbor Komunistické strany Běloruska.[10] Prezident také využívá Palác nezávislosti v Minsku.

Oficiálně je jediným symbolem oznamujícím přítomnost prezidenta vlajka běloruského prezidenta (Штандар Прэзідэнта Рэспублікі Беларусь). Standarta, která se používá od 27. března 1997, byla přijata výnosem nazvaným „O standartě prezidenta Běloruské republiky“, který podepsal prezident Lukašenko.

Návrh standarty je přesnou kopií státní vlajky s běloruským státním znakem ve zlaté barvě. Poměr standarty 5:6 se liší od poměru státní vlajky, je téměř čtvercová. Standarta je ohraničena zlatými třásněmi. Existuje několik kopií standarty; originál je uchováván v kanceláři prezidenta, zatímco jiné kopie jsou používány na budovách, rezidencích a vozidlech k oznámení jeho přítomnosti.[11]