Právo (deník)

Posledním komunistickým šéfredaktorem Rudého práva byl Zdeněk Hoření, jeho zástupcem pak současný šéfredaktor a většinový majitel Zdeněk Porybný, který předtím působil jako zpravodaj redakce ve Washingtonu.

Porybný Hořeního ve funkci nahradil krátce po sametové revoluci na podzim 1989 a současně převzal i vedení vydavatelství Rudé právo, později vydavatelství Florenc. V září 1990 pak založil akciovou společnost Borgis a část akcií nabídl členům tehdejší redakce Rudého práva. Díky své trojjediné roli ředitele vydavatelství Florenc, šéfredaktora Rudého práva a předsedy představenstva a. s. Borgis se mu podařilo společně s dalšími členy redakce realizovat sled právních kroků, v jejichž důsledku začal od 1. ledna 1991 vydávat Rudé právo sám jako soukromý vydavatel. Podtitul „Deník KSČ“ byl pouze nahrazen obecnějším „levicový list“.

Vydavatelství Florenc na Porybného za tuto operaci podalo trestní oznámení,[1] na jehož základě bylo proti němu zahájeno v roce 1992 trestní stíhání. Porybný byl okázale zatčen a transportován s pouty na rukou,^[zdroj?] což okamžitě vyvolalo hlasitou kritiku nejen na stránkách Rudého práva (pro nějž se trestní stíhání jeho šéfredaktora stalo hlavní náplní několika dalších vydání), ale bylo i předmětem interpelace několika levicových poslanců na tehdejšího předsedu české vlády Petra Pitharta.[2] Porybný byl brzy propuštěn a o devět měsíců později bylo trestní stíhání zastaveno.

Zaměření listu se pod vedením Porybného hned od roku 1990 začalo vzdalovat jak KSČ, tak komunistické ideologii jako takové. Vymezení se vůči předlistopadové éře bylo viditelné zejména z nástupu nové generace novinářů a publicistů, často signatářů Charty 77 (Jiří Hanák, Petr Uhl, Pavel Dostál, Alexandr Kramer a další).

Dne 18. září 1995 pak vydavatel uskutečnil závěrečný transformační krok, který se již delší dobu očekával, a přejmenoval deník na Právo.[3][4]

Právo se profiluje jako levicově orientovaný deník^[zdroj?] a je považováno za noviny blízké sociální demokracii^[zdroj?], což se projevilo například po policejním zásahu na taneční akci CzechTek 2005, kdy list jako jeden z mála hájil pozitivní stanovisko sociálnědemokratické vlády k postupu policie a naopak kritizoval pořadatele a návštěvníky akce.^[zdroj?]

Současným šéfredaktorem je stále Zdeněk Porybný (který je tak nejdéle „sloužícím“ šéfredaktorem ze všech polistopadových tištěných masmédií vůbec), zástupcem šéfredaktora jsou Lubor Kazda (do 31. 7. 2018), Robert Dengler, Vladimír Dušánek a Michal Rižák (do 31. 3. 2018), od začátku srpna 2018 pak Tomáš Reiner a Jan Rovenský. Právo vychází ve vydavatelství Borgis. Podle průzkumu agentur GfK Praha a Median četlo Právo v druhé polovině roku 2007 denně 459 tisíc čtenářů.[5]

Zdeněk Porybný vlastní 59 % akcií společnosti[6] a z tohoto důvodu bylo Právo dlouho považováno za jediný deník v českých rukou. Podle O. Závodského je dalším vlastníkem společnost Seznam miliardáře Iva Lukačoviče.[7]

• Sport extra (pondělí)
• Styl pro ženy (úterý) od 30. května 2006
• Dům & bydlení (středa) od 12. května 1999
• Café (čtvrtek)
• Víkend (pátek) od 17. října 2014
• Magazín + TV (sobota) od 2. října 1993

Bývalé přílohy Komiks s garfieldem ( celý týden)

Deník Právo se spolu s portálem Seznam.cz podílí na internetovém zpravodajském portálu Novinky.cz, který patří mezi nejnavštěvovanější české zpravodajské portály v České republice.