Polesí (region)

Polesí je tvořeno plochou nížinou okolo Pripjatě, středního Bugu, středního Dněpru, Desny a jejich přítoků. Administrativně je rozděleno mezi Bělorusko (většina Brestské a Homelské oblasti), Ukrajinu (severní část Volyňské, Rovenské, Žytomyrské, Kyjevské a Černihivské oblasti), Polsko (východní okraj Lubelského a Podleského vojvodství) a Rusko (část Brjanské oblasti). Největšími městy Polesí jsou v Bělorusku Homel, Brest, Pinsk a Mazyr, na Ukrajině Černihiv, Korosteň, Kovel, případně v Rusku Brjansk a v Polsku Biała Podlaska.

V západní části Polesí se mluví dialektem západní polesština, což je směs běloruštiny a ukrajinštiny.

Sousedními regiony, do nichž Polesí většinou přechází bez jasné hranice, jsou Volyň na jihozápadě, Mazovsko na západě, Podlesí na severozápadě, Černá Rus na severu, Severie na východě a Kyjevsko na jihovýchodě.

Polesí bylo (spolu se sousední Volyní) jedním z prvních regionů, kde se usadili Slované (hlavně Drevljané). Patřilo postupně pod Kyjevskou Rus, Litevské velkoknížectví, od roku 1569 do roku 1793 bylo součástí Polsko-litevské unie. Po druhém a třetím dělení Polska (1793, 1795) bylo až do I. světové války celé ruské. V meziválečné době patřila západní část po Pinsk Polsku, východní pak Sovětskému svazu, který roku 1945 získal i část západní. Od 60. do 80. let zde probíhaly necitlivé meliorace. V roce 1991 bylo Polesí rozděleno mezi nástupnické státy SSSR.

Polesí (zejména jeho běloruská část) je regionem nejhůře poznamenaným Černobylskou havárií (elektrárna se nachází v ukrajinské části Polesí).

Území Západního Polesí o celkové rozloze 263 016 ha (48 024 ha v Bělorusku; 139 917 ha v Polsku a 75 075 ha na Ukrajině) bylo v roce 2012 zapsáno na seznam biosférických rezervací UNESCO.[1]