Pevné částice

Na znečištění se významně podílí tzv. sekundární prašnost, která je způsobena zvířením pevných částic, které již byly usazeny nebo jinak deponovány na zemském povrchu, a jejich následným rozptylem do ovzduší. Může být hlavním zdrojem polétavého prachu ve městech.[16] Např. studie z Paříže uvádí, že množství hrubších částic (PM₁₀), které se do ovzduší dostaly jako sekundární prašnost, může být 3–7× vyšší, než jejich přímé emise z výfukových plynů.[17]

Na vzniku sekundární prašnosti se kromě automobilové dopravy podílí významnou měrou i stavební činnost, především pohyb stavebních vozidel na nezpevněném povrchu a manipulace se sypkými materiály.[17] Dalším zdrojem je manipulace se sypkými materiály obecně – kromě stavebnictví např. při těžbě surovin, v cementárnách a jiných výrobnách stavebních materiálů, na skládkách apod. Nezanedbatelný vliv na vznik sekundární prašnosti však mají i přírodní procesy – především vítr.[18]

Vznik sekundární prašnosti je zásadně ovlivněn vlhkostí povrchu, na kterém jsou částice usazeny. Se vzrůstem vlhkosti dochází ke shlukování částic a tím klesají předpoklady k jejich zvíření.[19] K výraznému snížení prašnosti proto pomáhá kropení komunikací zejména v letních měsících.[20]

Pozorováním bylo zjištěno, že vliv pevných prachových částic na zdraví závisí především na jejich velikosti. Větší částice se zachycují na chloupcích v nose a nezpůsobují větší potíže.[1] Částice menší než 10 µm pronikající za hrtan do dolních cest dýchacích. Někdy se proto označují jako vdechované částice nebo thorakální částice (anglicky thoracic particles) – z latinského thorax – hrudník.[2] Zde se mohou usazovat v průduškách (PM_2,5 – „jemné částice“), pronikat do plicních sklípků (PM₁) nebo až do krve (PM_0,1 – ultrajemné částice) a způsobovat zdravotní problémy.[23] Vliv velikosti částic potvrdil i výzkum na dobrovolnících, kdy bylo zjištěno, že sazí z otevřených ohnišť zůstává po vdechnutí v plicích jen pětina, zatímco u sazí z dieselových automobilů je to polovina.[24] Souvisí to se zjištěním, že saze z motorů mají výrazně menší velikosti částic než saze z ohnišť.

Protože prachové částice mají obecně nepravidelný tvar, uvažuje se tzv. aerodynamický průměr, což je průměr kulové částice o hustotě 1000 kg/m³, která má stejnou ustálenou rychlost způsobenou gravitační silou v klidném ovzduší, jako sledovaná částice[25].

Z hlediska zdravotního působení byly definovány různé frakce prachových částic[1] označované obecně jako _x v závislosti na jejich velikosti udávané v mikrometrech. Obvykle se stanovují částice o velikosti[1]

• PM₁₀ – částice menší než 10 μm,
• PM_2,5 – částice menší než 2,5 μm (ne celoplošně),
• PM₁ – částice menší než 1 μm (méně často),
• PM_0,1 – částice menší než 100 nm (výjimečně).

Hodnoty koncentrací těchto částic jsou obvykle udávány v jednotkách objemové hustoty (např. v µg/m³) – odpovídají tedy celkové hmotnosti částic. Reaktivita a tedy i zdravotní vlivy částic na organismy však souvisí spíše s povrchem či počtem částic, který je při dané objemové koncentraci pro menší částice větší. Proto je i riziko spojené s částicemi PM_2,5 a PM₁ podstatnější.[26]

Karcinogenem jsou prokazatelně různé typy prachu, kouře či vlákénka azbestu.[27] Pokud jde o látky (včetně virů) s charakteristickými rozměry menšími než je buňka (mezi podezřelé patří i uhlíkové nanotrubice), způsobují patologické změny buněk.

• prach (při přítomnosti v ovzduší obvykle polétavý prach) jsou pevné částice větší než 0,5 μm (500 nm)[1] a menší než 75 μm[2] vzniklé z pevné hmoty; v některých případech se horní hranice velikosti neurčuje a označují se tak všechny pevné částice, které se udrží ve vznosu v ovzduší,
• jako dým se označují aerosol z pevných částic menších než 50 nm,[2]
• kouř je pojem odpovídající dýmu, který však obsahuje i kapalné částice,
• ultrajemné částice je obecnější označení pro pevné i kapalné částice pod 100 nm,[33] jejichž účinek na lidské zdraví se začal zkoumat až po roce 2000,
• smog je obecný pojem, kterým se označuje viditelné znečištění atmosféry zejména ve městech,
• mlha je kapalný aerosol, vzniklý kondenzací přesycených vodních par nebo atomizací kapaliny,[2]
• opar je pojem používaný spíše v meteorologii a označující aerosol, který má vliv především na viditelnost v atmosféře.[2]

• Nízkoemisní zóny
• Smog
• Ultrajemné částice
• Znečištění ovzduší
• Znečištění ovzduší v České republice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pevné částice na Wikimedia Commons
• Polétavý prach (PM10) Archivováno 25. 11. 2011 na Wayback Machine – charakteristika na webu Integrovaného registru znečišťování
• Mapy aktuálních hodnot znečištění ovzduší, z pevných částic jen částice PM₁₀ – Český hydrometeorologický ústav
• HRSTKA, Tomáš. Kolik prachu létá v ovzduší? Až pět miliard tun ročně, tvrdí geolog [online]. Český rozhlas Plus, 2016-06-23 [cit. 2018-06-10]. (Leonardo Plus). Čas ve stopáži: 15:40. Dostupné online.