Philip Roth

Narodil se jako druhé dítě v židovské rodině, jejíž předci se do Ameriky přistěhovali z polské Haliče. Vyrostl v převážně židovské čtvrti města Newark zvané Weequahic, kde také v roce 1950 absolvoval střední školu (o zdejším studiu se zmiňuje zejména v románu Portnoy's Complaint). Poté vystudoval soukromou Bucknellovu univerzitu v Pensylvánii, kde byla jeho oborem angličtina. Pokračoval pak dál postgraduálním studiem na Chicagské univerzitě, kde získal akademický titul v oboru anglická literatura. Po ukončení studia zde krátce působil jako asistent, poté vyučoval tvůrčí psaní na univerzitě v Iowě a na prestižní Princetonské univerzitě. Ve své akademické dráze pak pokračoval na Pensylvánské univerzitě, kde až do roku 1991, kdy ukončil svoji akademickou kariéru, přednášel literární komparatistiku.

V době svého pobytu v Chicagu se Roth seznámil se spisovatelem Saulem Bellowem a s Margaret Martinsonovou, jež se stala jeho první ženou. Jejich rozvod v roce 1963 a smrt Martinsonové při autonehodě v roce 1968 zanechaly v jeho díle trvalou stopu. Rothova první žena byla totiž vzorem pro několik ženských postav v jeho románech, zejména pro Lucy Nelsonovou v When She Was Good a pro Maureen Tarnopolovou v My Life As a Man.

Než v roce 1959 vyšla jeho první kniha, sloužil Roth nejprve dva roky v armádě a poté psal povídky a literární kritiky pro různé časopisy.

Některé události z Rothova života upoutaly čas od času pozornost médií. V roce 1990 se oženil se svojí dlouholetou přítelkyní anglickou herečkou Claire Bloomovou, načež se v roce 1994 rozvedli. V roce 1996 vydala Bloomová vzpomínkovou knihu Leaving a Doll's House, v níž detailně popisuje jejich manželství. Mnohé z toho, co napsala, bylo pro Rotha značně nelichotivé. Na oplátku některé momenty z Rothova I Married a Communist (Vzala jsem si komunistu) považovali kritici za zastřené vyvracení obvinění zveřejněných Bloomovou.

V roce 1972 přijel Philip Roth do Prahy[5], která ho zajímala jako město Franze Kafky, a setkal se s českými zakázanými autory (Ivanem Klímou,Milanem Kunderou, Karolem Sidonem, Milanem Uhde, Ludvíkem Vaculíkem, Karlem Peckou a dalšími). Jejich nelehké osudy ho zaujaly natolik, že se do Prahy v 70. letech pravidelně vracel až do doby, než mu v roce 1976 nebylo uděleno vízum. Návštěvy Československa za železnou oponou byly pro něj transformativní zkušeností a únikem před kontroverzní slávou, s níž se musel vyrovnávat po úspěchu románu Portnoyův komplex (1969).

Mezi svými cestami do Československa se stýkal v New Yorku s českou komunitou, navštěvoval přednášky Antonína Liehma o české kultuře a redigoval pro nakladatelství Penguin řadu východoevropských románů. "Svůj život v New Yorku po Portnoyovi jsem žil v české komunitě emigrantů, kterým jsem naslouchal, naslouchal a naslouchal. Každý večer jsem jedl v českých restauracích v Yorkvillu, mluvil jsem s každým, kdo chtěl mluvit se mnou, a odpoutal se od všech kravin spojených s Portnoyem," uvedl o svém českém období Philip Roth. Později své zážitky z Prahy zpracoval v románu Pražské orgie (1985). Český vliv a české postavy lze najít v několika dalších románech — v Profesoru touhy (postava českého profesora Zdeňka Stříbrného), v Elévovi či Milostných rozmluvách. Hned po sametové revoluci v roce 1990 do Prahy opět přijel a vedl s Ivanem Klímou dlouhý rozhovor, který vyšel knižně jako Rozhovor v Praze.

Za svou pomoc, kterou Philip Roth poskytoval v 70. a 80. letech spisovatelům v bývalém Československu a v dalších zemích tehdejšího východního bloku, byl 30. dubna 2013 oceněn cenou Mezinárodního PEN klubu a Allenovy nadace za službu literatuře. Při slavnostním převzetí ceny Roth zavzpomínal na to, jak "důkladného vzdělání" se mu dostalo od přátel ve východní Evropě o životě v totalitním režimu. Hovořil o tom, jak někteří z nejschopnějších lidí v Československu nesměli psát nebo cestovat a museli vykonávat podřadné práce jako prodávat cigarety nebo mýt okna.

Česká bibliografie je začleněna přímo do popisu Rothových děl a jsou uvedeny i práce, které dosud nebyly přeloženy do češtiny, překlad titulu je pak uveden tučně v lomené závorce /Takto/. Zejména u nepřeložených knih se stává, že je k nim odkazováno pod různými českými jmény, bibliografie se snaží zaznamenat všechna známá.

• 1960 Národní knižní cena za Sbohem, město C.
• 1986 Cena Kruhu amerických knižních kritiků za román The Counterlife
• 1991 Cena Kruhu amerických knižních kritiků za dílo Odkaz: skutečný příběh
• 1994 PEN/Faulknerova Cena za beletrii za román Operace Shylock
• 1994 Cena Karla Čapka[6] (tuto cenu obdržel ve stejný rok i Günter Grass)[6]
• 1995 Národní knižní cena za román Sabbathovo divadlo
• 1998 Pulitzerova cena za beletrii za román Americká idyla
• 1998 Vyslanecká knižní cena anglofonní unie za román Vzala jsem si komunistu
• 1998 Národní medaile umění
• 2000 Cena za nejlepší cizojazyčnou knihu (Francie) za román Americká idyla
• 2001 PEN/Faulknerova cena za beletrii za román Lidská skvrna
• 2001 Zlatá medaile Americké akademie umění za literaturu
• 2001 Literární cena WH Smithe za román Lidská skvrna
• 2001 Cena Franze Kafky[6] (Philip Roth coby vůbec její první držitel)[6]
• 2002 Cena národní knižní nadace za vynikající přínos americké literatuře
• 2002 Medicejská cena za zahraniční literaturu (Francie) za román Lidská skvrna
• 2003 Čestný doktorát za literaturu na Harvardově univerzitě
• 2005 Cena Sidewise za alternativní historii za román Spiknutí proti Americe
• 2005 Cena Jamese Fenimorea Coopera za nejlepší historický román za Spiknutí proti Americe
• 2006 PEN/Nabokovova cena za celoživotní dílo
• 2007 PEN/Faulknerova cena za beletrii za román Jako každý člověk
• 2007 PEN/Saul Bellowova cena za americkou beletrii
• 2010 Hadadova cena časopisu The Paris Review za nevšední literární angažovanost
• 2011 Mezinárodní Man Bookerova cena
• 2012 Cena knížete asturského za literaturu
• 2013 Cena Mezinárodního PEN klubu a Allenovy nadace za službu literatuře